Réžia:
Alicia Cano MenoniScenár:
Alicia Cano MenoniKamera:
Arauco Hernández HolzObsahy(1)
Je tomu už dvacet let, co se v malém provinčním uruguajském městečku strhla bitka mezi fanoušky a hráči místního fotbalového klubu Bella Vista. Klub byl vyloučen ze soutěže a jeho osiřelá klubovna časem přeměněna na hojně navštěvovaný nevěstinec s transvestity. Bývalý ředitel klubu a místní silák Patón Lerena se však s takovýmto „znesvěcením“ klubovny nehodlá smířit, zburcuje své bývalé spoluhráče a začne podnikat kroky, aby se „doupě neřesti“ proměnilo v katolickou kapličku. Dokumentaristka Alicia Canová zaznamenává celou anabázi s citem pro zachycení specifické vesnické poetiky, již nalézá i v tomto zapadlém koutě světa. Nebojí se také po formální stránce balancovat na hraně stylizovaných a napůl hraných momentů, v nichž postavy jejího hravého dokumentu připomínají na jedné straně magicko-realistický mikrosvět Márquezových románů a na druhé antihrdiny Okresního přeboru. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (5)
47th KVIFF 2012 - DOCUMENTARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž dokumentárních filmů (El Bella Vista / THE BELLA VISTA / Bella Vista) ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2012 - Najlepší latinskoamerický film (špeciálne uznanie) ()
Je opravdu umění zpracovat téma, které by mohlo být zajímavé, poučné i úsměvné tak nudným a neosobním způsobem, jak se to podařilo v tomhle "dokumentu." ()
zacatek mozna naladi na atmosferu okresniho preboru, dale je to spis jen dokumentosberna casova kolaz nejruznejsich dalsich temat a nastinenych osudu.. neurazi/nenadchne ()
[KVIFF 2012] Vesnickou poetikou natočený dokument o klubovně uruguayského fotbalového klubu, z něhož se stal nejdřív klub transvestitů a následně kostelík. Podivnou volbu tématu asi nemá smysl řešit (film jsme vybrali protože úterní karlovarský program byl bída s nouzí), definitivně to ale zabil formát časosběrného dokumentu. Pomalé dění na plátně zlikvidovalo i vyvstávající konflikty. Sociální problém lásky s transvestitou, který lokální komuna neakceptuje, se stane jenom tak mimochodem. Jediné, co mě na Bella Vista bavilo, byla prudérní postava angažovaného vesnického šmejda - bývalého ředitele fotbalového klubu - který sice nemá vlastní zájem na využívání prostoru, ješitnost mu ale nedovoluje, aby jeho někdejší svatostánek zněsvěcoval někdo jiný. Vesnické charaktery tak sice byly uvěřitelné, i přes konfliktní téma se ale nic neděje, díky čemuž je velmi obtížně udržet pozornost. ()