Temné nebe
Dark Skies
Dark Skies
Réžia:
Scott Charles StewartScenár:
Scott Charles StewartKamera:
David BoydHudba:
Joseph BisharaHrajú:
Keri Russell, Josh Hamilton, Dakota Goyo, Kadan Rockett, J.K. Simmons, Annie Thurman, Alexandra Fulton, Myndy Crist, Alyvia Alyn Lind, Kenneth Meseroll (viac)Obsahy(3)
Poklidný předměstský život rodiny Barretových se začne pořádně otřásat v základech. V jejich domě se stane série nevysvětlitelných událostí a oni brzy zjišťují, že je pronásleduje smrtící a děsivá síla… (oficiálny text distribútora)
Videá (13)
Recenzie (407)
Jak se říká „Do třetice všeho dobrého a zlého…“. Scott Charles Stewart mě nějak svými předchozími filmy neokouzlil, ale tohle slibovalo lepší podívanou, nežli byly jeho předešlé akční kousky. Neposkvrněn Paranormal aktivity a jim podobnými jsem byl docela napjatý, jak si povede tentokrát a jediné co mě od filmu zprvu odrazovalo, byl fakt, že se zápletka nejspíš bude točit okolo mimozemšťanů. Jelikož k tomuto tématu bývám dost skeptický. Než se však začne dít něco opravdu zajímavého, musel jsem se prokopat přes všechny ty rodinné problémy, co si pro nás scénárista připravil a po určité době to začalo i trochu nudit. Bordel v kuchyni a neustále se spouštěný alarm asi dnes už nikoho nevyděsí a já pořád doufal, že atmosféru nakopne nějaký pořádný „impulz“. No a musel jsem si počkat docela dlouho. Naštěstí se zhruba uprostřed filmu začalo skutečně dít něco zajímavého a napětí pozvolna houstlo. Díkybohu za ty ptáky, vidiny a „kontakty s neviditelnými UFO“, jinak by se tohle zařadilo mezi šedivá dramata, kterých už existuje spousta. Nelze si ovšem nevšimnout, že originalitou se tu teda zrovna moc nehýřilo. Tvůrci se nechali inspirovat celou řadou scén a prvků, které z toho nakonec udělali klasickou přehlídku žánrového „klišé“. Jít na tohle do kina, tak se asi pěkně naseru. Ke konci jsem se však dočkal výrazného zlepšení a ani herecké výkony nebyli špatné, takže s přivřeným okem se přikláním k průměrnému hodnocení.50% ()
Po dlouhé době komorní příběh plný neviditelných mimozemšťanů. Tenhle snímek se mi zrovna trefil do noty a drama vyděšené rodiny, jejiž dům se stal terčem útoků nepřátelské formy života, mi způsobovalo dobrých šedesát minut příjemného mrazení. Za nejpůsobivější považuji noční návštěvy. Zjistil jsem, že mě solidně odbourají duchařiny, ale neviditelní emzáci, procházející zdmi, se mnou dovedou taky zamávat. Bohužel se to ke konci zvrhne v docela slušnou pitomost a vše budované se zkazí. Takže i chápu všechny ty, co se to snaží podhodnotit. Temné nebe má fantastickou hudbu. Tvůrci s ní, i se zvuky pracují skvěle. Výsledek je opravdu hutný a tu čtvrtou hvězdu si to zkrátka zaslouží. Zjistil jsem, že tu "husinu" mám především pravě kvůli napětí gradovanému hudbou. Nejskvělejší na tom všem je však citát hned v úvodu: "Jsou dvě možnosti. Buď jsme ve vesmíru sami, nebo nejsme. Obě jsou stejně děsivé." A ano, tak to je. Arthur C. Clarke je očividně i skvělý šprýmař. Závěrem jen dodám jména lidí, kteří se na filmu podíleli. Nepřijde vám na tom něco divného? Goyo, Kadan, Kutsugeras, Gvozdas, Bishara, Higinbotham, Volturno-brill, Kavanaugh-Jones, Okin, Blum. Ano, jsou mezi námi a trapně se maskují už dlouho. ()
Niekedy v deväťdesiatom piatom by to bola pecka. Dnes už sú tieto hororové územia dávno prebádané a všetko čo sa ich týka značne prevarené. Asi do scény poslednej večere mi to ani výraznejšie nevadilo, len tam odzrazu v plnej kráse uzrieme vykrádačku Znamení, a predošlé privreté oči nad podobnosťami s PA, Insidious a Štvrtým druhom, sú v okamžiku jak keby znovu objavené. Nie je to zlý film a na televíznej obrazovke mu to bude celkom slušať, ale v kinách? Neviem neviem. Nabudúce viac mimozemšťanov a menej psychológie poprosím, pretože dookola rozpytvávať to isté a čakať, že to bude mať na diváka nejaký dopad, je trochu od veci. Rovnako ako natočiť takto obyčajný film. 45% ()
Další bezduché ždímání mokrého hadru, kterým v Abnormální pasivitě vytřeli podlahu, když jim nasraná ektoplasma pět minut před závěrem konečně!! alespoň shodila z linky sklenici s ranní močí, protože se vyděšený otec bál jít v noci na hajzl, aby se ten náhodou sám od sebe hrůzně nespláchl, a chcát do dřezu je přeci nehygienické. A tak tu máme jen další Intergalaktickou debilitu, u níž neposedný divák devadesát procent času chcípá nudou a na závěr se jakože strašlivě vyděsí (eufemismus pro zoufalý smích) ze tmy se nořivší siluety bubu Ítího. Omlouvám se všem tři a vícehvězdičkářům, ale mám za uchem hnisající implantát, co mi tam ve spánku narvala Májka z Gurunu, kterým mě kompletně ovládá a nutí nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jakou že to klišovitou, plagiátorskou sračku jste schopni nadhodnocovat. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (11)
- Scenár bol hotový za šesť týždňov. (Greenpeacak)
- Úvodné motto filmu: "Two possibilities exist... Either we are alone in the Universe or we are not. Both are equally terrifying.”, patrí Arthurovi C. Clarkovi, ktorý je známy najmä ako autor science fiction literatúry. (Lukoh)
- Hlavní postava Daniel Barrett (Josh Hamilton) si koupí brokovnici a ihned ji také dostane. Ve skutečnosti by však měl absolvovat čekací lhůtu dvou týdnů. (Lucasion)
Ufoni jsou tady. Vysílají signály z neznáma, a zvláště si oblíbili čtyřčlennou americkou rodinu Barrettových, jejímž nevítaným pátým členem se záhy stávají. Nejedná se však v žádném případě o přítulné mimozemšťany typu "Ítýho". Drzost vlezlých mimozemských návštěvníků nezná mezí. Nejprve sežerou na co přijdou, přičemž nedodržují zásady správného stolování, hned na to v kuchyni vytvoří z plechovek neobvyklý geometrický obrazec, pak zmizí rodinné fotografie z rámečků a invaze vrcholí hejnem migrujících ptáků, co narazí do domu. Barrettovi mají dva syny. Se starším cloumá puberta a ten mladší žije ještě ve svém světě dětské fantazie, a proto rodiče poté, co je malý syn informuje o svých pravidelných rozpravách v pokojíčku s podivnou bytostí, tohle shledají jako vážný důvod pro návštěvu psycho terapeuta, i když na prášky jsou z toho všichni. Neklid v domě, ztráty vědomí, anebo značky na těle jsou dílem bytostí z jiné galaxie, ale rodina dlouho nechce připustit, že se jedná o setkání čtvrtého druhu. Do velkých teorií na téma mimozemských civilizací se film nepustí a sám si byl vědom, že to už tady bylo nejednou a jednalo by se o nošení dříví do scifi lesa a film dokonce není ani natočený podle skutečných událostí. Vědci ani jiní žádní pracovníci z vědecko-technických ústavů, vyjma jednoho podivínského "experta" na mimozemské teorie, se tady nevyskytují. Ve svých prvních dvou třetinách film pracuje s častými lekačkami, které jakkoliv se mohou jevit obehraně, překvapivě z diváckého pohledu fungují perfektně. Nejednou divák nadskočí až do stropu, zvláště, pokud je jeho televizor vybavený kvalitním zvukovým surroundem jako ten můj. S tímhle strašením a lekáním si snímek vystačí delší dobu. Až v závěrečné třetině se rodina odhodlá v rámci pudu sebezáchovy bránit se po svém. Jen jsem litoval, že zabarikádovaný dům nepřišel na scénu o něco dříve, protože upřímně řečeno, filmu do té doby chyběl nějaký vrchol nebo nějaká opravdu hutná scéna. To se částečně vykompenzovalo s příchodem závěrečné půlhodiny, která se jevila jako nejdynamičtější a také nejoriginálnější. Jedním ze zajímavých nápadů bylo rozmístnění kamer po celém domě a čekání na "úlovek" na pořízeném záznamu. O nic originálního se sice nejednalo, ale svůj účel to naplnilo v pozitivním hledisku. Z režijního hlediska podáváno celkem umně. Scott Stewart se však nespokojil jen s režijní taktovkou a je i autorem scénáře, který má svá provařená místa, stejně jako ta originální, kterých bylo přece jen víc a rovněž napětí dávkoval v kvalitních kapkách, ale někdy trochu šetřil za recept. Je nutno upozornít, že je to horor prostý drastických scén a vynahrazuje si to snahou o invenci. To strašení má stagnační ráz, ale o nudě hovořit nelze. Někdo dává těmto hororům přednost před těmi krvavými. Co napsat závěrem o hororu s prvky scifi z produkční dílny slavných bratří Weinsteinových? To, co si předsevzal si splnil, nenaservíroval až tak překvapivé zvraty (závěr zajímavý), neřídil se přísnou logikou, a ani věci neřešil na doraz (např. nápad s očipováním, který vetřelci praktikovali na svých obětech, byl nedotažený). V rámci svých možností nenudil, herecké výkony byly více než sympatické, trikové efekty nerozesmály, události mohly mít ještě větší a dynamičtější spád a neotřelý režijní přístup udělal z filmu nadprůměrnou a rozhodně ne nezajímavou podívanou. Mé hodnocení: 70% () (menej) (viac)