Dvojník

Jesse Eisenberg ve své typické roli samotářského, podivínského a nikým nepotřebného člověka v utopisticko-artové podivnosti. Během sledování jsem si několikrát vzpomněla na Brazil i Metropolis. Život přehlíženého člověka v šedivém a lhostejném světě bez emocí, kde je jedinec jako součást společnosti vlastně zcela nepotřebný a nikdo se o něj nezajímá. Zajímavý snímek, ale myslím, že jsem jej asi zcela úplně nepochopila:) (15.03.2015)

„I'm like Pinocchio, a wooden boy. Not a real boy…“ Dvojník bude dost nedoceněným filmem. Po vzoru Nicolase W. Refna se jedná o další umělecký thriller. Tentokrát je to snad větší psycho, než bylo doposud. Jesse Eisenberg hraje dost možná svojí nejlepší zahranou (dvoj)roli. Skvěle mu v tom sekunduje Mia Wasikowska. The Double je vynikající film v nápadu a zpracování. Je to jednoduše originální a skvělé natočené drama. Místy ovšem dosti úsměvné. Simon (Jesse Eisenberg) je sice zaměstnanec firmy, ale všemi přehlížený. Vede samotářský život, dokud do práce nepřijde nový kolega James (Jesse Eisenberg). A hle, on má stejnou tvář jako on. Jenže divné to přijde pouze jemu a nikomu jinému. Dokonce i Simonova vysněná dívka se má spíše k Jamesovi. Kde se stala chyba. Na to vám se film pokusí dát odpověď až na konci. Mezi tím se vás pokusí několikrát rozesmát a na konci vás geniálně zmate. Jesse hraje dvojroli skutečně skvěle. Jedna tvář a dva naprosto odlišné charaktery. Navíc hudba co doplňuje film je prostě kouzelná. Výborný soundtrack, který se nemůže oposlouchat. Natáčecí styl hodně připomíná výše zmiňovaného Refna. Dvojníka nejvíc ocení asi ti, co mají rádi britský humor a smysl pro artové umění. (84 %) (26.08.2015)

Zajímavá atmosféra, poněkud surrealistická vize jakési blízké budoucnosti nebo podivné současné alternativy, mírně přehnané, ale přece jen ten příběh je pojat poněkud nešťastně, divně, a navíc člověk po pár minutách nikoliv tuší, ale ví, kam směřuje. To mne u filmů vždy moc mrzí, když chybí něco překvapivého, něco, s čím divák nepočítá. Zde se dá počítat se vším, co vás napadne zhruba po osmi minutách filmu, a to se i stane. Jde to vlastně odnikud nikam a nic to nepřináší. Připomíná mi to české romány, co dostávají Magnesii Literu - zhouba, zmar, deprese. (31.07.2014)

*SPOILER* Silně atmosférická hra stínů aneb jak nevídaně plachej Eisenberg potkal svý zuckerbergovský alterego a za jeho vydatný pomoci se ještě víc zapletl do sociální sítě, v rámci níž alespoň kdysi (jakž takž) existovával. Richard sám sebe průběžně spoiluje a dělá to nesmírně šikovně (Put him down as a "maybe"). Camea Morrise a O'Dowda potěšily. (02.06.2014)

„Takových jako ty moc není, že Simone?“ „Řekl bych, že jsem vcelku jedinečný.“ A tak by se dal vlastně charakterizovat celý tento film. Atmosférou mi sice Dvojník připomněl některá starší díla Terryho Gilliama respektive Jean-Pierre Jeuneta a zlehka se otřel (tentokrát už však ne z hlediska atmosféry) i o Hitchcockovu čumendu Okno do dvora, ale navzdory tomu dokázal zůstat osobitý a svůj. Z Ayoadeova předchozího celovečerního režijního počinu si toho sice už moc nevybavuju, ale vím, že to byla hodně zvláštní podívaná. Nejinak je tomu i u Dvojníka, ale i když ho slova jako divný nebo bizarní poměrně dobře vystihují, tentokrát je to v tom nejlepším možném slova smyslu. Hrají tu divní herci (a hrají dobře - herecké dřevo Eisenberg si opět střihl jednu ze svých roztržitých postav, které mu tak jdou a jsou v jeho podání uvěřitelné), svět, ve kterém se to odehrává je nejednou prazvláštně prázdný a jakoby bez života a většina scén má tajuplné zbarvení a osvětlení. Těžko se to popisuje, protože jsem přesvědčený, že nejdůležitější u tohoto snímku bude naladit se na jeho atmosféru. Pokud se vám to podaří, pak si troufám tvrdit, že máte z poloviny vyhráno a budete schopni si Dvojníka více či méně užít bez ohledu na to, jak na vás zapůsobí jeho obsah. (03.05.2014)