Dvojník

Chutná cinefilná jednohubka, to sa musí nechať. Je to taký mix medzi snímkami Dead Ringers, Enemy (2013) a Beyond the Black Rainbow. Obraz nie je až tak extrémne surrealistický,samozrejme pre bežných, priemerných, divákov je to nepozeratelné ale videl som už viac "neuchopiteľnejšie" snímky, zato v príbehu je plno symbolických narážok na sociálne nažívanie, interpersonálnu komunikáciu a rôznorodosť ľudských charakterov. Má to zaujímavá 80´s look. Nie je to totálny mindfuck ako Beyond the Black Rainbow ale aj tento kúsok má nesmierne zaujímavé "future" vybavenia osemdesiatych rokov. Samozrejme nesmiem zabudnúť dodať, že ide o negatívny pohľad na post-industrializáciu. 4,5* (05.01.2015)

„Simon, give Rudolph his arm back!“ V umění docela často zpracovávaný motiv doppelgängera zasazen do bezčasí a kulis připomínající rozpustilé kousky létajícího cirkusáka Gilliama, k tomu něco z Kaurismäkiho a Procesu od Orsona Wellese a vznikne avantgardní cosi o tom, že život lze žít mnoha (leckdy hodně odlišnými) způsoby. Nesmělý obdiv k Mii sice vyvažoval nepřekonatelný odpor k projevu Eisenberga, ale zatímco u podobně laděného Mechanika, Villeneuveova Nepřítele či Lost Highway jsem měl pocit, že mě vcucnul vysavač a já se z něj dostanu, až on bude chtít, tak Ayoadeho lehce černohumorný lux příliš nefungoval. Apropo, neexistovat pro své okolí zase není tak špatné. Až se jednou ztratíte, nikdo vás nebude hledat.. (26.10.2016)

„Takových jako ty moc není, že Simone?“ „Řekl bych, že jsem vcelku jedinečný.“ A tak by se dal vlastně charakterizovat celý tento film. Atmosférou mi sice Dvojník připomněl některá starší díla Terryho Gilliama respektive Jean-Pierre Jeuneta a zlehka se otřel (tentokrát už však ne z hlediska atmosféry) i o Hitchcockovu čumendu Okno do dvora, ale navzdory tomu dokázal zůstat osobitý a svůj. Z Ayoadeova předchozího celovečerního režijního počinu si toho sice už moc nevybavuju, ale vím, že to byla hodně zvláštní podívaná. Nejinak je tomu i u Dvojníka, ale i když ho slova jako divný nebo bizarní poměrně dobře vystihují, tentokrát je to v tom nejlepším možném slova smyslu. Hrají tu divní herci (a hrají dobře - herecké dřevo Eisenberg si opět střihl jednu ze svých roztržitých postav, které mu tak jdou a jsou v jeho podání uvěřitelné), svět, ve kterém se to odehrává je nejednou prazvláštně prázdný a jakoby bez života a většina scén má tajuplné zbarvení a osvětlení. Těžko se to popisuje, protože jsem přesvědčený, že nejdůležitější u tohoto snímku bude naladit se na jeho atmosféru. Pokud se vám to podaří, pak si troufám tvrdit, že máte z poloviny vyhráno a budete schopni si Dvojníka více či méně užít bez ohledu na to, jak na vás zapůsobí jeho obsah. (03.05.2014)

Mé hodnocení není příliš objektivní, ale tenhle film se mi přesně trefil do vkusu i do nálady, což jsem ostatně i očekával. Depresivní, noirová atmosféra ušmudlaného, šedivého a neustále deštivého města byla dokonale provedena. Když k tomu přidáme policisty nestíhající vyšetřovat sebevraždy, ubíjejícící nesmyslnou práci, hrdinu s nulovým sebevědomím, je pak skutečná zápletka třešničkou na vynikajícím dortu. Je to však třešeň obrovská a bez pecky ;). (14.09.2014)

Veľmi zvláštnym spôsobom spracovaný snímok, posiaty "divnými", občas úsmevnými, dialógmi. Nie, že by mi mimoriadne nesadol, ale proste - nesadol. Napriek tomu, že mi je Eisenberg sympatický, pričom opäť hrá úlohu tak trošku rozpačitého "mládenca", ktorá mu zrejme sedí najviac, v tomto filme ma nijak extra nezaujal. Každopádne, od objavenia dvojníka film "mierne" nabral na obrátkach. Aj keď je "Double" pomerne originálny počin, bohužiaľ, vzhľadom k tomu, že som ho viac prezýval, ako registroval, na viac ako dve ★ to proste nebude. (04.11.2014)