Réžia:
Gilles BourdosKamera:
Mark LeeHudba:
Alexandre DesplatHrajú:
Michel Bouquet, Christa Théret, Vincent Rottiers, Thomas Doret, Romane Bohringer, Laurent Poitrenaux, Solène Rigot, Carlo Brandt, Thierry Hancisse (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Životopisný film o posledných rokoch tvorby Augusta Renoira a začiatkoch kariéry jeho syna Jeana... Azúrové pobrežie, 1915. Starnúci maliar Auguste Renoir trpí stratou milovanej ženou a znepokojujú ho aj správy z frontu, kde bol zranený jeho syn Jean. Artritické bolesti mu sťažujú tvorbu. Keď do jeho života vstúpi očarujúca Andrée, starnúci maliar nachádza novú inšpiráciu pre svoju tvorbu. Jeho posledná múza má však silný vplyv aj na Jeana, ktorý prichádza domov na zotavenie... (RTVS)
(viac)Recenzie (71)
Závěrečná léta života Augusta Renoira byla poznamenána těžkou chorobou, ztrátou milované manželky a 1. světovou válkou, za níž byli zraněni oba jeho dospělí synové. Dožívá v nádherném prostředí na Azurovém pobřeží, do něhož jsou umístěny krásné exteriéry, kdy malíř maluje akty v plenéru. Slavný malíř je zde ukázán jako stařecký morous, odkázaný na své služky a na potěšení z krásných těl mladých žen. Půvabná Andrée zde v půlce filmu vystupuje v plné nahotě, ale tato erotika nepřipomíná ani trochu Markétu Hrubešovou z podobně odhaleného filmu. Je zcela funkční, cílená; druhým motivem filmu je právě její vznikající láska k Renoirovu synu Jeanovi, budoucímu stejně slavnému režisérovi. Film je po plné dvě hodiny velmi sledovatelným a rozhodně nenudí. Pět hvězdiček je u mě zasloužených. ()
Film sám bol impresionizmom. Nešlo ani tak o obsah, ako o krásnu formu. Postupom filmu sa samotný maliar Renoir dostal do úzadia, pričom sme sledovali vzájomný vzťah jeho syna a pozújúcej modelky a postrehli zatiaľ len nefyzické zárodky ich budúcej filmovej kariéry. Tým by som povedal, že Renoir bol všeobecný názov pre oboch umelcov, otca i syna. Samozrejme, celé to bolo sprevádzané malebnosťou pestrého prostredia aj obrazov. ()
Projekcia v kine začala bez reklamy a upútaviek... Takže som sa bez ďalšieho rozptyľovania ocitol na azúrovom pobreží na začiatku prvej svetovej vojny. Nádherné scenérie, dom i ateliér Renoira, dobové kostýmy a francúzština vo mne vyvolávala pocity, že film natočili práve v roku 1915. Dej filmu neprinesie nejaké zásadné zvraty, najakčnejšiou scénou je rozbitie dvoch tanierov, ale zobrazením jednotlivých detailov z kuchyne a zákulisia domu, liečby starého pána, každodenných radostí mi prinieslo toľko atraktívne zobrazených informácií ako detailne spracovaný dokument. Z filmu bolo cítiť vône jedla i bzukot hmyzu na lúke. Nebol to film o colom Renoirovi ako umelcovi, len o sklonku jeho života, ale tak ako ho vnímal on, detialne, naplno a živo. Také malé interview, na ktorom si človek mohol spraviť celkom dobrý obraz o celej dobe. A že to bolo príjemné posedenie... ()
Renoirovy obrazy poskládáné do filmu... Perfektní vizuální provedení. ()
Líbila se mi výtvarná stránka filmu, neobvykle volený časový výsek života umělce, skvělý casting, úsporné dialogy i ambivalence, s jakou byl stárnoucí malíř vykreslen. Žádná adorace, jak to obvykle v dramatech o malířích bývá. Z poměrně sevřeného a důsledně drženého pojetí filmu vybočovala snad jen jediná scéna - vize mrtvých vojáků v moři. Zřejmě režisér nenašel jinou cestu, jak myšlenku do filmu zabudovat... Škoda mi přišlo nevyužití postavy nejmladšího Renoirova syna a nedokreslení jeho příběhu. Hezký film. ()
Totálně bezobsažný film, líčící atmosféru a nálady své doby v krásných obrazech přírody a nahotin. Ta příroda mi připomínala mé dětství. Nahotiny jsme neměli. Přesto si gratuluju, že jsem v té době nežila. Jako umělecké dílo krásné. A děkuji za to, že mi film připomenul, že tráva nemusí být posekaná a vyholená na zelený trávník, ale že existují louky. ()
Vizuálne pekný film, scenáristicky slabý, herecky veľmi dobrý. O Renoirovi viem málo, takže nemôžem hodnotiť autentickosť. Čo sa ale týka príbehu, tento film ho mal príliš slabý a nevýrazný. O nejakej dramatickosti či napätí sa nedá hovoriť. Stavia hlavne na vizuálnu stránku a na étericky nádhernú Christu Theret. ()
Film s obrazy přírody a nerudným malířem. Kdyby mi došlo dřív, že mám sledovat Jeana, tak by se mi to i víc líbilo. Chyběla tam síla v pozadí, nějaký pohon, který žene umělce dopředu. A to, jak přemísťují ženy starce na nosítkách z, a do ateliéru pro mne nekoukatelné. Zpětně jsem v rozpacích, jestli doporučit jinému nebo ne. ()
Kto nepochopil,o čo išlo v tomto filme,nepochopil vôbec nič. ()
Doopravdy krásné prostředí. Toť vše. ()
Mal som trošku obavu, že sa budem pri tomto filme dosť nudiť, ale našťastie sa moje obavy nenaplnili. Aj napriek tomu, že film sa ťahal v monotónnej hladine, paradoxne mu to pridalo na výnimočnosti. Doplnením o krásnu hudbu od Desplata to možno považovať za jedno z filmových prekvapení minulého roka. 75 % ()
Chápu, že fanoušci výtvarného umění přidávají hvězdičky, ale kromě kvalitního herectví a fantastického vizuálu nemá film co nabídnout - a je tak velmi prázdný. Příběh je na film HODNĚ nudný a suchý, ale ok, z realistického hlediska - v reálu to mohlo vypadat naprosto stejně. U filmu jsem se nijak nebavil, takže dávám 60%. Vynikající vizuál není samospasitelný. ()
Krásná Francouzská riviéra, krásná zrzavá prsa, ale jinak nic zajímavého. Francie asi potřebuje snímek o svém národním umělci, ale pro nezainteresovaného diváka je film bez děje a bez zápletky nudný. ()
Príbeh ako taký tam v podstate ani nieje, ale treba sa nechať unášať kamerou, obrazmi a hudbou... Je to skvost pre oči. ()
Renoir sice není film, u kterého bych měla pocit, že sleduji nějaké epochální dílo, ale je to takový milý, dekorativní snímek, plný měkkého světla a teplých barev, nostalgická exkurze do světa, který již není.... ()
Esencia poľných kvetov, banánovníka a morského vánku Azúrového pobrežia zachytená do krišťáľového flakónu zaprášeného jemným prachom nudnosti. ()
krásné záběry. klidná atmosféra, kterou je možno vnímat při záběrech přírody. do toho krásné melodie na klavír. tyhle momenty jsem si užívala. andrée mne svým charakterem vytáčela a jean občas také. herecky se podařilo vychytat charaktery a vlastnosti postav, ale dramatičnost už trošku pokulhávala. musím totiž říct, že občas něco v některých scénách chybělo. něco, co by prohloubilo atmosféru. něco, aby divák nepocítil dramatickou atmosféru jen na pár vteřin, ale aby si ten pocit udržel po celou dobu záběru na naštvané, vážné či utrápené obličeje postav. ()
Renoir je farbistá freska ponúkajúca príbeh Andrée Heuschlingovej, modelky Renoira a budúcej manželky jeho syna Jeana. Vďaka nej môžeme nazrieť do života zostarnutého umelca a jeho doby. Výborná produkcia a excelentné herecké výkony vytvárajú pokojnú až selankovitú atmosféra Renoirovej tvorby, ktorú narúšajú jeho zdravotné problémy a ozveny vojny prítomné v návrate jeho zranených synov. Šarmantná Andrée však svojou neviazanosťou do prostredia Renoirovej rodiny nezapadá, ale získa si Jeanovo srdce. Zbytok je história, nie však maliarstva ale už filmu. ()
Zhruba od poloviny začal celkový děj skomírat a pak asi tvůrci nevěděli jak film ukončit, tak ho prostě zničehonic usekli a zbytek nacpali do pár vět ke konci. Necítila jsem z toho žádnou pointu, žádné "mrazení"....... Navíc to bylo zdlouhavé, proč 2 hodiny?? U takových režisérů jako je třeba Trier mě dvouminutové pomalé posuny kamery fascinují, ale tady to jaksi vyznělo do prázdna..... ()
Na produkci tohoto pseudouměleckého snímku jsme seděli v kině čtyři. Nevím, jak zbývající dva lidé, ale s přítelkyní jsme odcházeli pořádně zklamaní. Po vizuální stránce film sice celkem koresponduje s Renoirovými obrazy, ale obsahově to je naprosto pustá poušť, kterou vyplňují jen povrchně vykreslené postavy účinkujících, z nichž ani jeden nevzbudí v divákovi prakticky žádné emoce. Téměř dvě hodiny natahovaná nuda nakonec donutí diváka k otázce - proč, proboha, tenhle film vůbec vznikl? ()
Reklama