Koľaje osudu

Vlastně jsem se na takový druh filmu vůbec nechtěla dívat (za to může můj neblahý zvyk, nečíst si obsah před projekcí, dřív, než ho vytáhnu z kolonky "chci vidět", z čehož už neodhadnu důvod, z kterého jsem si ho tam vůbec umístila) a rozhodně jsem se nehodlala dozvědět , co se dělo v oné místnosti, ale dozvěděla... Přesto převládají rozporuplné pocity, já nevím, sice si Japonce dost pletu, ale tady jsem si téměř jistá, že tím, kdo Lomaxe mučil, nebyl tlumočník, ani jsem nezaznamenala, že by k úkonům vydával přímé rozkazy, asi jsem naivní (nebo blbá, chcete-li), ale v mých dojmech mě utvrzuje i konec příběhu, protože hajzl zůstane vždycky hajzlem, který svých činů nedokáže litovat, natož se je pokoušet čímkoli vykoupit, japonského poručíka tak vidím jako klasickou oběť války, spolu s miliony dalších, ve všech konfliktech lidstva... Je to nerozhodně - buď měl zkreslené vnímání sám Lomax - díky nelidskému zacházení - nebo já - díky rodičům... i když se, minimálně herci, patrně snažili, mě tedy neoslovili. (12.05.2014)

Škoda podružné režie, ale jinak supersilné téma o nelidskosti a odpuštění.. II. světová válka trošku jinak a menší sonda do japonských zajateckých táborů, kde se sadismus mohl rovnat fašistům.. Nicole Kidman pouze dělá křoví jako vždy výbornému anglánovi tělem i duší Colinu Firthovi.. Přidala bych trošku násilí (divák je v dnešní době otrkán a na sadistickej film je ho málo) a přidala více detailů ze vztahu Lomax a nová paní Lomaxová.. Rozhodně to stálo za natočení, protože se mi další slepá část dějin odkryla ;-) (22.05.2014)

Napřed mi nepřišlo, že by byl film mým šalkem kávy, až když se začal pomalu rozjíždět, tak byl pro mě zajímavý hlavně z psychologického hlediska. To, že válka je krutá věc, která nechá v lidech velké stopy a změní je, že už mnohdy nebudou takoví, jako předtím, je všeobecně známo. Ale obdiv patří tomu, kdo je schopen odpustit nepříteli. Myslím si, že ten toho musí v sobě hodně zabít. To mi přišlo na tomhle příběhu (mimo to, že je podle skutečné události) dojemné, a za to si zaslouží vysoké hodnocení. Doporučuji. (26.12.2017)

Přiznám se, že za rozčarování na mé straně stojí hlavně očekávání zahraniční verze domácího Aloise Nebela. A právě proto jsem taky v prologu o vznikajícím vztahu vláčkařského podivína vrněl blahem. Když ale úvod skončil a výhybka přeskočila na převážně válečné drama, já už dávno mířil jinam. Jenže nejen proto mi The Railway Man nesedl. Hlavním důvodem totiž je to, že obsah kromě formy sdělení nic moc nového neřekne, ba ani nenaznačí, a tak je vývoj ústředního vztahu dvou válečných veteránů od jeho nakousnutí naprosto předvídatelný - a to včetně neasertivního posunutí viny a odpovědnosti na "ty nahoře." Díky onomu úvodu, kterému s přehledem vládne odzbrojující Stellan Skarsgård, spolu s lekcí nikterak známé historie film za zhlédnutí rozhodně stojí. Rozčarování nad zbytkem, jenž už už je bohužel jen příjemně obíhajícím a řemeslně zvládnutým dramatem, ale nesmaže. (24.05.2014)

Film o tom, jak je těžké vyrovnat se s válkou. Já takovým filmům rozumím, i když já bych se s válkou vyrovnávat nepotřeboval, protože bych v ní nejspíš díky svým neschopnostem velmi brzy padl, ale v tomhle případě mi to přijde až příliš patetické, místy samoúčelné. Je vidět, že se tvůrci opírají o knihu, ale to je jediné. Není to dobře natočené, je to moc pomalé, a i když je Colin Firth skvělý, protože on jinak hrát neumí, stejně jsem se s tím jeho hrdinou nedokázal ztotožnit. (07.07.2014)