Žiť

Domorodec je nedobrovolně zapleten do dramatu třetích osob (1 + 3), o kterých nic neví, a kteří jsou mu zpočátku lhostejní. A to vše platí i pro diváka. Postupně pociťuje určité sympatie k člověku, jehož se stal rukojmím (psychologický vztah mučeného a mučitele). V rozhodující chvíli si však znovu jasně uvědomuje, že se jedná o pseudo-situaci, která do jeho života nepatří, že jeho život je někde jinde, a jednoznačně se rozhoduje. (11.02.2019)

Od Jurije Bykova již třetí film a nestačím žasnout nad tím filmovým (režisérským, scénáristickým, jakož i skladatelským) talentem a jasnou koncepcí všech tří filmů, které jsem měla možnost zhlédnout (Durak, Major a teď Žiť). Řadím ho po bok svého favorita Zvjaginceva. Takže teď mám ze současné ruské kinematografie favority dva a vřele doporučuju. Určitě je ale třeba být naladěn na přemýšlivou a značně melancholickou notu. Rozhodně jejich díla nejsou žádnou oddechovkou. (03.11.2018)

Dobrácky podsaditý pareň (presne ten typ, čo celý život čaká na zlatú rybku) vezme psa, pol litra vodky do čutory a vyberie sa do prírody, ktorá hrá všetkými odtieňmi šedej. Taký otravný pán, ktorý nadväzuje náhodné rozhovory vo vlaku alebo v MHD. Ale to ešte nič v porovnaní s holohlavým a bezohľadným gangstrom, ktorý veru na zlatú rybku nečakal a ktorého charakter dokazuje, že Rusko už dávno nie je krajina s kolektivistickým zmýšľaním, naopak, s bezohľadným individualizmom. Z tohto stretnutia vzplanie 70 minútová v podstate záživná prechádzka plná prestreliek. Jediný sympatický hrdina bol ale iba spitý mužik z polorozpadnutého domu. (16.08.2022)

Nejlepší je, když se tvůrci cítí na komorní drama a spolu s dobrými dialogy ho opravdu zvládnou. V tomto případě jim vlastně stačili dvě naprosto rozdílné postavy a poctivá ruská sibiřská tajga. Vztah těch dvou chlapů vlastně není ani ničím zvláštní, ale je tak dobře natočené, že závěrečná scéna musí sejmout i toho nejtvrdšího diváka pod sluncem. Za mě dobrý, slušná jednohubka. (22.01.2019)

"MY WIFE IS AT HOME FRYING POTATOES!" ------------ Veľká vďaka Danielke za tento tip, ku ktorému by som sa s najväčšou pravdepodobnosťou ani nedostal. Artové ako sa len dá, atmosferické až do zblbnutia, mrazivé, studené a chladné. Prítomnosť ruského pôvodu je tu vo všetkých ohľadoch citeľná počas celých 74 minút. Prostredie tejto poľnej pustatiny mi silne evokuje herného a/alebo filmového Stalkera, čo môže znamenať len jedno – Zhit ma ponorilo do svojho vnútra až po uši. Tento skvostný Boykov debut bezpochyby dávam do profilu a možno aj do viac, než len jednej kategórie. (08.10.2018)