Žiť

Domorodec je nedobrovolně zapleten do dramatu třetích osob (1 + 3), o kterých nic neví, a kteří jsou mu zpočátku lhostejní. A to vše platí i pro diváka. Postupně pociťuje určité sympatie k člověku, jehož se stal rukojmím (psychologický vztah mučeného a mučitele). V rozhodující chvíli si však znovu jasně uvědomuje, že se jedná o pseudo-situaci, která do jeho života nepatří, že jeho život je někde jinde, a jednoznačně se rozhoduje. (11.02.2019)

Dobrácky podsaditý pareň (presne ten typ, čo celý život čaká na zlatú rybku) vezme psa, pol litra vodky do čutory a vyberie sa do prírody, ktorá hrá všetkými odtieňmi šedej. Taký otravný pán, ktorý nadväzuje náhodné rozhovory vo vlaku alebo v MHD. Ale to ešte nič v porovnaní s holohlavým a bezohľadným gangstrom, ktorý veru na zlatú rybku nečakal a ktorého charakter dokazuje, že Rusko už dávno nie je krajina s kolektivistickým zmýšľaním, naopak, s bezohľadným individualizmom. Z tohto stretnutia vzplanie 70 minútová v podstate záživná prechádzka plná prestreliek. Jediný sympatický hrdina bol ale iba spitý mužik z polorozpadnutého domu. (16.08.2022)

"MY WIFE IS AT HOME FRYING POTATOES!" ------------ Veľká vďaka Danielke za tento tip, ku ktorému by som sa s najväčšou pravdepodobnosťou ani nedostal. Artové ako sa len dá, atmosferické až do zblbnutia, mrazivé, studené a chladné. Prítomnosť ruského pôvodu je tu vo všetkých ohľadoch citeľná počas celých 74 minút. Prostredie tejto poľnej pustatiny mi silne evokuje herného a/alebo filmového Stalkera, čo môže znamenať len jedno – Zhit ma ponorilo do svojho vnútra až po uši. Tento skvostný Boykov debut bezpochyby dávam do profilu a možno aj do viac, než len jednej kategórie. (08.10.2018)

Nejlepší je, když se tvůrci cítí na komorní drama a spolu s dobrými dialogy ho opravdu zvládnou. V tomto případě jim vlastně stačili dvě naprosto rozdílné postavy a poctivá ruská sibiřská tajga. Vztah těch dvou chlapů vlastně není ani ničím zvláštní, ale je tak dobře natočené, že závěrečná scéna musí sejmout i toho nejtvrdšího diváka pod sluncem. Za mě dobrý, slušná jednohubka. (22.01.2019)

První film, který jsem od nesmírně talentovaného Jurije Bykova zhlédla. Skvělý snímek, stojící v podstatě na dvou hlavních aktérech, kteří mezi sebou rozehrávají úžasný (herecký) souboj. Fešný Rusák Denis Švedov se mi náramně líbil (krásné oči) a role gangstera mu perfektně sedla. Vladislav Toldykov mi zase připomínal strýčka Pompa z Arabely:) Michail si jednoho dne vyrazí zalovit a vezme s sebou i svého psíka. Během okamžiku se však vše zvrtne a z obyčejného dne se najednou stává boj o přežití. Setkání s mužem na útěku, Andrejem, mu změní nejenom celý den, ale možná i život. Od chvíle, kdy se objeví Andrejovi "bratia" začíná celý film nabírat na obrátkách a začínají akční gangsterské honičky po rusku. Závěrečná scéna v opuštěné vesničce a následný souboj v rozpadající se budově jsou vytvořeny mistrovsky. Snímek se odehrává pod zamračenou podzimní oblohou na rozlehlých polích, uprostřed ničeho, uprostřed ticha, jen holé větve stromů se tyčí k šedivé obloze. Atmosféra díky tomuto prostředí funguje dokonale a dodává snímku jakousi zvláštní melancholii. Zhit rozhodně stojí za zhlédnutí. Ideální pro ty, co mají rádi podobné, neznámé, zapadlé snímky, které vidělo jen velmi málo lidí."You just look around. Everything's ruined, shitified, devastated. Nobody cares about nothing, everybody's scooping for himself. You kill each other for papers, step on others' lives, walk on blood. Does your soul ache? It smells musty all around. Rotten..." (06.02.2016)