Život je pes

Posuzujeme-li toto svěží dílko z pohledu doby jeho vzniku, jedná se o práci určitě nadprůměrnou a kultivovanou, která viditelně přesahuje standard svého času. To, co z ní vyčnívá ještě víc, je strhující živelná komika čerstvého Pražana Huga Haase, jehož dvojrole a její pojetí by sneslo plně i dnešní měřítka. Fabule i scénář jsou věrohodně propracovány a rámec krotké rodinné komedie-idyly prolamován ne jako výjimka, nýbrž jako osvědčené pravidlo. Fenomén Huga Haase nejen jako komika, ale i jako režiséra a scénáristy se zdá být nedoceňován. Jeho robustní, na reáliích vždy poučené a příkladně připravené herectví s celou řadou nezaměnitelných prvků v tomto díle stačilo jen naznačit své vrcholné možnosti. Stalo se tak ovšem způsobem, který bere dech i po desetiletích a nutí nás k neskrývanému obdivu. Začínající, ještě ne dvacetiletá Mandlová sice nic neposvětila, ale také nepokazila; budoucí klíčovou hvězdu národní kinematografie ovšem nebylo možné přehlédnout už tehdy. ŽIVOT vešel po právu již za života svých tvůců na piedestal zlatého pokladu české národní a stání kinematografie. (17.06.2008)

Půvabná komedie, moc pěkně natočená, nápaditá, vtipná, milá, ve svižném tempu odsýpající. Hugo Haas jako mladý, chudý hudebník sršící energií a zároveň jako starší, seriózní "strýček", který působí solidně a rozvážně, tak, aby získal vytouženou práci v hudebním nakladatelství. Adina Mandlová je tu kouzelná a Theodor Pištěk v roli tatínka/zaměstnavatele úžasný, bylo mi potěšením, báječně jsem se bavila. (27.11.2018)

Haas udělal dobře, že Mandlové nabídl roli v tomhle filmu. Měl k tomu, pravda, i pragmatické důvody, protože si Mandlovou na debaty o filmu nastěhoval k sobě domů, kde spolu s Fričem projížděli přes den scénář. No,a na noc Mandlová už zůstala. Život je pes byl ohromný kasovní úspěch a posunul Haase mezi filmové hvězdy. I po těch letech vidíme proč - Haasovo herectví neuráží ani dnes a film je tak roztomilou komedií s Haasovou samomluvou a přeskakováním mezi rolemi skladatele a jeho imaginárního strýčka, že je člověku po jeho skončení tak nějak příjemně připitoměle veselo. (22.10.2012)

Jedna z nejvtipnějších prvorepublikových komedií, spolupráce Haas-Frič se dařila. Haas je opět nádherně sebeironický. Všimněte si, že v dosti Haasových filmech padne zmínka o jeho nosu. Nejlepší je ve chvílích, kdy střídá masky synovce a strýce, mimochodem dva typy, které hrával většinou samostatně. Adina Mandlová začíná nesměle startovat k výšinám, tentokrát ovšem ještě pouze coby "herecký břečťan Huga Haase". Ve společných scénách to mezi nimi celkem příjemně jiskří. "Jé my dnes máme vašeho strýčka k obědu." - "Tak, no to si pochutnáte." Není co dodat. (22.07.2003)

Jedna z nejlepších komedií Hugo Haase, možná až přespříliš reprízovaná. Jako partner Adiny Mandlové mě Hugo Haas zaujme většinou víc než salónní Oldřich Nový; snad si byli bližší i tím, že byli jeden čas životními partnery. Haas i zde ztvárnil postavičku muže, který se proklopýtává dost kostrbatě a neuměle životem, což je mně osobně blízké. Tenhle film je ještě trošku cítit počáteční fází zvukového filmu, kdy některé groteskní prvky vypadají dost primitivně, ačkoliv zámysl (viz inventura pod stolem) byl dobrý; bylo dost častým jevem v prvorepublikovém filmu, kdy jen nepatrná změna ve vizáži způsobila, že daná postava neměla být k poznání... Taková drobnost - v titulcích se objevuje Viktor Honzl dvakrát - jako strýc a synovec, přitom na svatebním oznámení má strýc jiné rodné jméno (myslím, že Antonín)... Ale mám ten film docela rád. (05.10.2014)