Život je pes

Vkusná čirá zábava bez filmařských efektů. 1) Jistě, že je to fajn film. Zábavný scénář téměř bez slepých míst, poměrně svižná režie, výborné herecké ztvárnění._____ 2) To, co mě fascinuje, není skutečnost, že o třičtvrtě století později se u filmu příjemně bavím (to se bavím i u antické dva tisíce let staré literatury), ale že tento film stejně jako mnohé další z období raného zvuku názorně ukazuje, že do kina resp. dnes více k obrazovce usedáme mnozí ne proto, abychom viděli smyslné či nesmyslné honičky, přestřelky, krev a násilí, ale abychom chvilku pobyli v přítomnosti Paní Pohody. Pobyl jsem a cítím se lépe. (10.03.2009)

Srovnáním komedií H.Haase s filmy V.Buriana jasně vysvítá, že zatímco Burian byl typ Bohem inspirovaného primitiva přijímaného širokými lidovými vrstvami, komika H.Haase je mnohem modernější a sofistikovanější, přičemž některé dialogy znějí až „allenovsky“ (popřípadě "grouchovsky"). Čemu dávám přednost, je nasnadě. (26.02.2007)

Začínám se obávat toho, že nebudu zrovna velkou fanynkou našich klasických černo-bílých filmů, což mě mrzí, protože se jedná o naši nejhezčí éru filmu podle mě, ale je možné, že mi jen do oka nepadl zrovna tenhle film. Musím ale vyzdvihnout výkon Huga Haase, byl to originální nápad a řekla bych i docela těžký, neustále se převlékat a hrát dvě osoby na jednou, oblíbila jsem si scénu při inventuře. (12.03.2017)

Spíše než pitvořící se (třebaže schopně) Burian, než svůdný romantik Nový, je mi zřejmě bližší sympatické rošťáctví Hugo Haase, v tomto filmu pak v poloze lehce trumberovité - musí totiž neustále hasit problémy, které si sám způsobil a tím se dostává do problémů dalších, o chlup hlubších. Finále je sice zřejmé již od počátku, ovšem cesta k němu je zábavná. Nevadil mi ani obligátní výskyt všech "prvků prvorepublikové komedie", které jsem si vypsal v komentáři k Jedenáctému přikázání. Zjevně i ze stokrát použitého lze namíchat cosi osvěžujícího. Slabší ****. (06.01.2009)

Posuzujeme-li toto svěží dílko z pohledu doby jeho vzniku, jedná se o práci určitě nadprůměrnou a kultivovanou, která viditelně přesahuje standard svého času. To, co z ní vyčnívá ještě víc, je strhující živelná komika čerstvého Pražana Huga Haase, jehož dvojrole a její pojetí by sneslo plně i dnešní měřítka. Fabule i scénář jsou věrohodně propracovány a rámec krotké rodinné komedie-idyly prolamován ne jako výjimka, nýbrž jako osvědčené pravidlo. Fenomén Huga Haase nejen jako komika, ale i jako režiséra a scénáristy se zdá být nedoceňován. Jeho robustní, na reáliích vždy poučené a příkladně připravené herectví s celou řadou nezaměnitelných prvků v tomto díle stačilo jen naznačit své vrcholné možnosti. Stalo se tak ovšem způsobem, který bere dech i po desetiletích a nutí nás k neskrývanému obdivu. Začínající, ještě ne dvacetiletá Mandlová sice nic neposvětila, ale také nepokazila; budoucí klíčovou hvězdu národní kinematografie ovšem nebylo možné přehlédnout už tehdy. ŽIVOT vešel po právu již za života svých tvůců na piedestal zlatého pokladu české národní a stání kinematografie. (17.06.2008)