Avengers 2: Vek Ultrona

Král nesmyslných úmrtí Joss Whedon se tomu sociálnímu internetovému pseudoaktivismu, který má v poslední době v takové oblibě, zjevně věnoval až příliš svědomitě, protože jinak než absolutním nezájmem si tenhle krasopád do řiti vysvětlit neumím. Děj, postavy i dialogy jako by vzešly z pera patnáctileté pisatelky fanfikce, která nevidí za ta nejpitomější klišé a nezmůže se na nic než na trapnou křečovitost, všudypřítomné videoherní triky dělají z nových Avengerů soudobý ekvivalent Mumie se vrací či Krále Škorpiona, cukerínová romance se vynořila bez přehánění z prdele, nepřehledná akce probíhá stylem „zmítejte se jak retardovaní epileptici a my to budem co vteřinu a půl stříhat“ a celý film prostupují zastaralý devadesátkový patos a hlášky. Jako tupá letní zábava ve stylu prvního dílu to nefunguje kvůli neskutečné zahlcenosti postavami, které spíš než jako živé charaktery působí jako panáci odříkávající usilovně vtipné repliky, a veškeré potenciální přesahy zase zabíjí jejich totální obehranost (místo abychom se v osobě Ultrona zabývali otázkou lidskosti a vědomí, jak naznačoval pinochiodní trailer, raději se zaměříme na tisíckrát zpracované „lidstvo lze ochránit pouze jeho zničením“). Ze všeho nejmíň ale pobírám, kam se vytratil Whedonův talent kombinovat vážnost s humorem, který byl pro všechna jeho předchozí díla typický. Ve filmu není jediná scéna nebo motiv, které by nebyly dřív nebo později podkopány strašlivě nevtipným shozením, přestože by si logicky zasloužily brát vážně, k jejich vážnému pojetí se očividně směřuje a rádoby humorné zlehčení neslouží žádnému funkčnímu účelu. Ale co já vím, třeba mi akorát atrofovala schopnost zhroutit se v sedačce a slintat. (05.05.2015)

Jsem starý a konzervativní člověk, který už nestačí tempu hypnagogických seancí Michaela Baye a čím dál tím víc si libuje v prkenných charakterech, které neustále potřebují mandlovat vlastní ego. Tomu se umím zasmát a zapomenout i na naprosto tragické milostné vrkání zelenáče a rusandy, které bych bez váhání označil za jeden z největších režijních failů v dějinách marvelovek. Avengers opět nic nikam neposouvají, opět pracují se stejným (a ne úplně svěžím) modelem akce a opět v nich nevidím žádnou závratnou gradaci. Baví mě třeba proto, že poprvé v dějinách marvelovek jsem se bál o život jedné z figur a také proto, že jde o první sólovku Hawkeye, který mě takto bez varování sejmul ze zálohy. Dostal jsem zkrátka to, na co jsem šel. Pomalou, lehce koženou a konzervativní kostýmovou akci, která začíná být ve svém velikášství vlastně zvláštně komorní, protože jde v zásadě o dostaveníčko party přátel, kteří touží po odpočinku. (30.04.2015)

Jestli vás zabijou, rozchoďte to!" Dobrá rada nad zlato a tento snímek jimi nešetří. Navíc tady hláškují úplně všichni hrdinové a Ultron taky nezůstává pozadu. To je dobře, protože já jsem se skvěle bavil při fórcích se zvedáním thorova kladiva, vyhlašováním zeleného poplachu či jízdě Nataši na Hulkovi. Ani bojové scény to nijak nepřeháněly s délkou a tak mne příliš nepotěšily pouze scény s halucinacemi či moralitami, ale on se do toho vždycky přiřítil někdo s frisbee, lukem či skafandrem a zase mě rozesmál. Tak to mám rád. (22.02.2016)

Když sveřepí zachránci světa a okolních galaxií z nějaké té homixové Ligy vypičenců konečně komerčně narazí na umělou demencí vybaveného, přestrašlivého Transformera s originálním jménem Ultramegagigatron, vygenerují společně jakéhosi spařeného Dekárta, jenž všechny ty tlusté, slaboduché děti a mnohé blahoslavené dospělé v sále vykrmí kalorickou porcí šestákové assbookové filosofie, nu a poté, co si všichni včetně Assgardské mykologie pateticky vyřeší svá traumata a rodinné záležitosti, semelou se vzájemně ve spektakulárním digitálním robobordelu, který kompletně rozmrdá nějaké fiktivní Bulharsko. Na něco, co se tu nekompromisně drápe na přední příčky žebříčků oblíbenosti, mi výše uvedená, naprosto přesná rešerše scénáře přijde natolik artově sofistikovaná, intelektuálně komplikovaná a filosoficky hluboká, že se bojím chodit do kina, protože ta jsou evidentně plná vypláchlých mutantů, srkajících a žvýkajících stejně závadné marginální nepoživatiny, sekundárně produkované investory těchto veleděl. (02.06.2015)

Povedené pokračování rozvíjí načrtnutné linie a stíhá varovat před umělou inteligencí. Bohužel trpí dvojkovostí a filmu by bodla půlhodina budování pozadí postav navíc, protože pro samou akci na ně prostě není dostatek času. Ani Ultronova snaha o anihilaci Avengers mi nepřijde dostatečně opodstatněná, ale charizma mu rozhodně neschází. Spader si to užívá. Odbočky ke kamenům nekonečna strhávají pozornost špatným směrem, i když se Whedon snažil vetknout to do příběhu opodstatněně Age of Ultron tím působí jako pouhé předmostí dvojdílné Infinity War, která přijde až za tři roky. Největším tahounem filmu je docela (příjemně) překvapivě Hawkeye Jeryho Rennera v závěsu s antihrdinským Starkem a Bannerem, kteří kazí na co sáhnou. Digitální orgie jsou místy trochu ubíjející, protože se akce snaží věnovat všem postavám. Chemie v kecacích scénách ovšem funguje na výbornou. Jsem docela zvědavý jak pozměněná týmová sestava ovlivní další Marvelovky. Mám radost, že se k něčemu takovému odhodlali. Vize si zaslouží více prostoru. (01.05.2015)