Tajomstvo a zmysel života

Projednou jsem nechal svého vnitřního cynika spát a šel tomu vstříc, otevřený i těm sebehloupějším moudrostem a odhodlaný poznat ten tajemný smysl žití! A ano, pan čmelák tu hlásá vskutku nadživotní perly! Bez cynika to zkrátka nešlo, jinak bych se u tohoto idiotského zpracování jen propadával studem a trapností stále hloubš a hloubš do sedačky. Že se tam nepodaří z tak velkého kvanta zdrojů vtěsnat ani jednu zajímavou myšlenku, tomu tedy říkám jistá forma umění. Poté, co jsem si vyslechl, že „voda je šťastná, když se na ni díváme, a smutná, když se na ni nedíváme,“ jsem měl pocit, že už mě jen zkoušejí, zda ještě furt vnímám. (23.12.2023)

Kvôli tomuto filmu by malo ČSFD zriadiť ešte jednu možnosť hodnotenia, a to konkrétne "totálna chujovina!", lebo ešte aj ten "odpad!" je lepšie stráviteľný. 154 minút života v riti. Pán Vachler, ak máte psychické problémy, tak miesto sledovania podvodných ezoterikov na YouTube radšej navštívte odborníka, lebo nádor veľký ako basketbalová lopta pozitívnym prístupom skutočne nevyliečite. (01.12.2023)

Jako seberozvojová hutná přednáška slušný, jako audiovizuální dílo nic moc extra... Za celý film (s výjimkou závěrečné čmeláčí meditace) nebylo snad jediné místo, kde by bylo aspoň 5 sekund bez mluvení... Propojení rozhovorů s hvězdami seberozvoje a jednotící dějovou linkou je zajímavé, ale spíš mi přišlo, že se to většinu času vzájemně ruší a nefunguje pořádně ani jedno. Mno, asi jsem měl po pár přednáškách pana režiséra na podobná témata moc vysoká očekávání, každopádně médium filmu je tady dost za svým potenciálem... Prostě život by měl člověka bavit a být smysluplný a minimálně ta zábava tomuto filmu chybí natolik, že jsem několikrát se přistihl při úvaze, zda to mám dokoukat až do konce. Subjektivní stopáž filmu pro mě byla tak 4 hodiny. A pokud by si divák přecejen zvládl během na něco během filmu přijít, tak mu je ke konci stejně řečeno, co si má teda jako správně myslet.... cca 50 % [CinemaCity Pce, levný maraton] (11.12.2023)

Opravdu velice jsem si přála, aby se mi to líbilo - pustila jsem si předtím i několik rozhovorů s Petrem Vachlerem (a ty byly zajímavé) a do kina jsem šla rozhodnuta, že svůj obvyklý cynismus nechám v hluboké hibernaci a dovolím si na chvíli plně obnažit duši a otevřít se, bohužel to ale vůbec nepomohlo. Především mi nesedla ta forma. Nefungovalo to na mě. A i když věřím (a snad i vím), že mnoho z těch mluvících hlav jsou chytří a inspirativni lidé, tady zněly ty jejich z kontextu vytržené  motivační citáty jako prachobyčejné banality, které by napadly snad každého. V některých případech i jako úplné pitomosti. A z čeho jsem zklamaná asi nejvíc - ten příběh mě nedojal a ani jako celek mě to neosvítilo, ani nenakoplo; neřeklo mi to nic nového o světě, ani o mně. Což jsem v první chvíli přikládala věku a odžitým zkušenostem, ale když jsem to pak rozebírala se synem (21 let), který toho nažito ještě mnoho nemá, viděl to úplně stejně. Respektive ještě více kriticky, ten to dokonce odmítl úplně. (23.12.2023)

Dvě a půl hodiny bezobsažných frází a nikam nevedoucího plácání, které se většinu času vzájemně popírá. Podivné míchání banalit, vyprázdněných blábolů a bizarních rad, pod jejichž slupkou se v lepším případě neskrývá nic zajímavého a v tom horším návody, jak léčit nádorová onemocnění s pomocí pozitivního přístupu. Po obsahové stránce mízérie. Po formální to není o nic lepší, protože film vypadá skutečně nehezky a nedá se tu mluvit ani o postavách, jejichž motivace a charaktery se mění na základě toho, o čem se zrovna hnusnému digitálnímu čmelákovi chce povídat. Marnost pro lidi, kteří z nějakého důvodu potřebují, aby jim někdo řekl, že by se měli ke svému okolí chovat hezky. (16.11.2023)