Konštanta

Film o morálce, sice z jiné doby, ale aktuální i dnes. Jedinec, který vyčnívá z davu a dává mu svým chováním najevo jeho špatnost a malost. Proto je nenáviděn a jsou mu odevšad házeny klacky pod nohy. Dneska to platí stejně jako tehdy, za dob budování socialistických světlých zítřků. Jen zkuste nepodřídit se většině. Ušlapou vás úplně stejně jako tehdy. (09.03.2020)

Po ochrannom sfarbení druhý Zanussiho film, ktorý som si pozrel a tiež druhý, ktorý ma vôbec nenadchol. Dokonca z istého hľadiska to bola ešte horšia moralitka, ako Ochranné sfarbenie. Neviem, či si vtedajšia doba vyžadovala nakrúcanie filmov o neskutočných, morálne čistých ľuďoch, ktorí sa viac-menej neúspešne boria s prispôsobivosťou, pokrytectvom, zbabelosťou a všadeprítomnou zlodejinou väčšiny, pre ktorú predstavujú celkom reálne nebezpečenstvo. (24.10.2012)

Po Ochrannom zafarbení som sa vďaka tv dostal k ďalšiemu Zanussiho filmu, tématicky podobnej Konštante. Znova mladý, ideologický intelektuál rieši svoje morálne dilemy so spoločnosťou, ktorá sa vo všeobecnosti riadi inými pravidlami, ako on. Chápem jeho názory a "morálny neklud", avšak zarazilo ma jeho chovanie v určitom okamžiku, keď mal všetky tromfy v rukách a v zásade dosiahol, čo chcel, lenže rozhodol sa ísť so svojou morálnou zarpustilosťou ešte ďalej. Chápem scenáristu, čo tým chcel povedať, lenže postava sa svojim naivným chovaním takto vzdialila divákovi. No a nejednoznačne vyznievajúci záver potom plne zodpovedá myšlienke, že osud je iba dôsledkom našeho chovania. Základnú metaforu diela treba hľadať v dialógu medzi ním a profesorom, keď rozoberajú istý matematický postup. (05.10.2012)

Filmařsky tomu zřejmě nic nechybí, ale obsahově je to dnes již zcela zbytečný film. Poměrně povrchní kritika socialismu a jeho devastujícího vlivu na obecnou morálku, která se nedokázala zabořit do hloubky problému, ale víceméně jen popisuje řádku vnějších projevů, v tuhle chvíli již neříká prakticky nic a nemluví k nikomu. (06.10.2012)

Konstanta je pro mě jeden z vrcholů "filmů morálního neklidu", které do světa koncem 70. a počátkem 80. let s úspěchem vysílala polská kinematografie. Zanussi v něm podává velmi hutný portrét člověka, jehož morální integrita působí ve zkorumpovaném a morálně velmi pochybném světě jako zjevení, jež ale není obecně přijímáno s obdivem nebo respektem, ale naopak s pohrdáním a strachem. Mladý inteligentní a přemýšlivý Witold, z povahy velmi slušný člověk, čelí mnoha nepřízním osudu, které však přijímá s pokorou jako cosi samozřejmého, jako něco, co v podstatě není důležité, protože je to jen výsledek "počtu pravděpodobnosti". Matematika má vůbec v jeho životě významné místo, symbolizuje mu maximální vnitřní svobodou a čistotu, kterou v "normálním" světě nemůže nikdy dosáhnout. Nejde mu o nějaký únik z toho špatného světa, pouze se chce chovat správně, jako slušný člověk. Zpočátku velmi skokové vyprávění postupně graduje a ve Witoldovi poznáváme velmi silnou osobnost, která však rozhodně není naivní, jak by se mohlo zdát... Možná se jeví jako nenapravitelný idealista, ale Zanussi jej ukazuje jako skutečnou postavu, která není nijak přehnaně vyfabulovaná. Podobných lidí mezi námi jistě pár je...a takoví jedinci by měli býti následováníhodnými autoritami. Stylem vyprávění je film velmi podobný Kieślowskému Krátkému filmu o zabíjení, s podobně laděnými úvahami o "správnosti lidského jednání". Pro mě jednoznačně za 5* (12.09.2007)