Konštanta

Konstanta je pro mě jeden z vrcholů "filmů morálního neklidu", které do světa koncem 70. a počátkem 80. let s úspěchem vysílala polská kinematografie. Zanussi v něm podává velmi hutný portrét člověka, jehož morální integrita působí ve zkorumpovaném a morálně velmi pochybném světě jako zjevení, jež ale není obecně přijímáno s obdivem nebo respektem, ale naopak s pohrdáním a strachem. Mladý inteligentní a přemýšlivý Witold, z povahy velmi slušný člověk, čelí mnoha nepřízním osudu, které však přijímá s pokorou jako cosi samozřejmého, jako něco, co v podstatě není důležité, protože je to jen výsledek "počtu pravděpodobnosti". Matematika má vůbec v jeho životě významné místo, symbolizuje mu maximální vnitřní svobodou a čistotu, kterou v "normálním" světě nemůže nikdy dosáhnout. Nejde mu o nějaký únik z toho špatného světa, pouze se chce chovat správně, jako slušný člověk. Zpočátku velmi skokové vyprávění postupně graduje a ve Witoldovi poznáváme velmi silnou osobnost, která však rozhodně není naivní, jak by se mohlo zdát... Možná se jeví jako nenapravitelný idealista, ale Zanussi jej ukazuje jako skutečnou postavu, která není nijak přehnaně vyfabulovaná. Podobných lidí mezi námi jistě pár je...a takoví jedinci by měli býti následováníhodnými autoritami. Stylem vyprávění je film velmi podobný Kieślowskému Krátkému filmu o zabíjení, s podobně laděnými úvahami o "správnosti lidského jednání". Pro mě jednoznačně za 5* (12.09.2007)

K poľskému filmu sa dostanem vždy iba náhodou, síce sa mu nevyhýbam, ale nijako ich ani nevyhľadávam... - a takmer vždy je to mimoriadne silný zážitok, či už emocionálne alebo intelektuálne. Porovnávať KONŠTANTU s tým, čo sa v tej dobe točilo u nás by bolo absurdné, ale aj v globále sa mi zdá, že filmové diela našich severných susedov sú tak veľmi iné, svieže, kvalitné, mimo pózerstva a pokrytectva, tak akosi.. dospelé. Zdá sa mi až neuveriteľné, že takýto film mohol vzniknúť za totality vo východnom bloku... ale jasne to dokazuje, že skutočnosť reálneho socializmu bola neskonale pestrejšia, než si dnes vo svojej pokračujúcej obmedzenosti myslíme. Ostatne - ohľadom morálky sa so zmenou ekonomického systému a príchodom "slobody" zas tak mnoho nezmenilo... (07.10.2014)

Filmařsky tomu zřejmě nic nechybí, ale obsahově je to dnes již zcela zbytečný film. Poměrně povrchní kritika socialismu a jeho devastujícího vlivu na obecnou morálku, která se nedokázala zabořit do hloubky problému, ale víceméně jen popisuje řádku vnějších projevů, v tuhle chvíli již neříká prakticky nic a nemluví k nikomu. (06.10.2012)

Nejspíše pohled druhých, těch přizpůsobivějších, na poněkud „vyčuhujícího“ člověka, bude stále stejně nevraživý. Vždy to bude mít v životě těžší pro svou „nepřizpůsobivost“ světu intrik, podvádění, korupce. Praktiky, které se od let sedmdesátých (totalitního režimu a uzavřeného Polska, kam cizinec mohl přijet pouze na osobní pozvání) příliš nezměnily. *** Krzysztof Zanussi nedává divákovi jasnou odpověď správného jednání, ale vyzývá jej k zásadním otázkám a k hledání odpovědí. I když na mnohé odpověď nenalezneme. Však v lepším případě nás otázky mohou vést k zamyšlení se nad sebou samým a svým jednáním. Svět není černo-bílý a na tuto skutečnost poukazuje dialog Víta s vysokoškolským učitelem matematiky. Ne vždy se dobereme ke konstantě tou nejjednodušší cestou. A touha po pomstě je někdy tak silná (nikdy však sladká)! Připadá mi, že režisér zde i v Ochranném zbarvení šel až do krajních mezí. Člověk snažící se o čistou duši je osamocený ve svém boji. Nikdo se za něj nepostaví, nepřidá se na jeho stranu, vědomě mu škodí, chce ho „zlomit“. *** „Kino morálního neklidu“ splnilo svůj účel. Držím palce a fandím všem donům Quichotům bojujícím s větrnými mlýny. V hloubi duše jsem totiž nenapravitelný romantik a člověk naděje. (03.04.2014)

I když to není akční, hodně myšlenek, obrazů a hudba jsou fajn. Jenomže se nedá přenést přes nový dabing ČT s otravným Martinem Písaříkem. Ten chlap má jediný hlasový výraz, asi jako Libor Terš, jenže ten je o dost lepší dabér, zprofanovaný jenom všudypřítomností. Šedý socialismus po polski. Žít v Polsku na začátku 80´s, to muselo být na mašli ještě o něco víc než v ČSSR. (11.06.2017)