Nymfomanka I.

Lars von Trier mě opět donutil přemýšlet. Nejenom, že natočil osobitý životopisný film, ale zároveň pobořil hranice výbornou kamerou a zvláštním způsobem vyprávění, což mu vlastně vůbec není cizí. Co už je horší, tak fakt, že celý ten příběh o nymfomance rozdělil do dvou dlouhých dvouhodinových filmů, které nemají vůbec žádný zásadní bod, na který by se divák měl zaměřit. Prostě se jen objeví Charlotte na zemi kompletně zmlácená. Ujme se ji výbornej Stellan a chce si vyslechnout příběh. Proč vlastně Charlotte leží zmlácená uprostřed ulice? No A Charlotte začne vyprávět. Kapitola jedna - poznání, že mám frndu. Kapitola dvě - poznání toho, jak mám frndu používat. Pak už se to začíná roztáčet v tom duchu, že nymfomanka využívá druhý a je jí u prdele, co tím způsobuje. Zároveň začíná potkávat ještě větší svině, než je ona. Chvílemi je to absurdní, chvílemi je to legrace, pár záběrů je tu v rámci poctivýho porna, ale jako celek je to pro mě absolutně nic neříkající. Nicméně po skončení filmu jsem okamžitě skončil na druhý díl, protože jsem doufal, že ten příběh se alespoň trošku zvrhne... (10.12.2014)

„Možná vím, kde mám začít. Ale jestli to máte pochopit, budu vám muset říct všechno. A to bude na dlouhé povídání.“ – „Dlouhé mi nevadí.“ Počkal jsem si na opadnutí všech těch nekriticky opěvujících, ale na druhé straně i hystericky odsuzujících vln. A teprve potom jsem v klidu zasedl ke sledování necenzurované/režisérské verze prvního dílu. Nymfomanka je vtipná, hravá, škodolibá, neotřelá, vynalézavá a nenudící (což je třeba zmínit vzhledem k délce stopáže). Zdaleka ne dokonalá (tímto vysoce přívětivým přívlastkem bych označil pouze absurdní pasáž s návštěvou rodinky), ale v každém případě kvalitní. Neustálé přirovnávání rybaření k sexu je výborný nápad a pod teorii o stříhání nehtů se můžu podepsat. Jedničku vidím na solidní 4*. „Nevím, jestli tomu můžu věřit.“ – „Budete mít z mého vyprávění víc, když tomu věřit budete, nebo když ne?“ (15.01.2015)

,,NĚKTEŘÍ LIDÉ ZÁVISLOST OBVIŇUJÍ, NĚKTEŘÍ JI OMLOUVAJÍ. MĚ OVLÁDAL CHTÍČ, NE POTŘEBA. CHTÍČ ZA MNOU NECHÁVAL JEN ZKÁZU, KAMKOLI JSEM ŠLA.“… /// Joe vypráví svůj dlouhej příběh. O objevení kundy, ženský síly (proč nelétat, když máte křídla…), vymejšlení požitků. Prošukávám se kapitolama… ach jo, Larsi, nějak moc to nepobírám. Film plnej nahoty, šukání a kouření čuráků… Tvá touha šokovat byla jistě uspokojena, ale ve mě to po hodině už nevyvolává vůbec nic. Příhody, který ani neovlivňujou její život (ten ovlivňuje ... se ukaž blamáž…), ve spojení s nevděčnou filmařinou a cílem předvést touhu po zaplnění všech otvorů… snad pokračování ukáže víc, než jen frigidní vagínu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ztrátu panenství můžu vyjádřit rovnicí. Třeba 3+5. (Ne, nic se to rovnat nemá! Nebo …?) 2.) Ve svým okolí mám přezdívku vysavač. 3.) Thx za titule ,,Karpi“ a ,,charel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.04.2014)

Kolegové mají za to, že NYMFOMANKA je svým roztržením vejpůl hodnotitelná až po zhlédnutí obou dílů. Osobně si to ale nemyslím, protože ČÁST I. i ČÁST II. se navzájem liší co do způsobu vyprávění, výstavby i vyznění. První, kterou stavím na pomyslný vrchol distribuční nabídky loňského roku, je maximálně ozvláštňující tím, že přebírá konvence z různých mediálních odvětví a uměleckých děl a staví je na odiv. Dělení do kapitol vychází z literatury, vysvětlující vsuvky připomínají zase zkušenost ze surfování po netu a upomínají na dokumentární tvorbu, fungování a efekt hudby je demonstrován v několika montážích, inscenování postav v předkamerovém prostoru má evokovat malířská díla a odkazuje se na uznávané klasiky světové kinematografie, zatímco se variují vyprávění typické pro pornografii (tenkrát poprvé, zaseklý výtah ad.)._____ Důležitou roli hraje divácké očekávání, které je v případě NYMFOMANKY, ČÁSTI I. nenaplněno či zklamáváno. Kvůli záměrné doslovnosti budou rozhozeni ti, kdo u završení trilogie Deprese očekávali stejnou nejednoznačnost a příklon k umělecky odvyprávěnému snímku jako ANTIKRIST a MELANCHOLIA, a asexuálnost prezentovaného zase neuspokojí ty, kdo se nechali nachytat na nadsazenou reklamní kampaň. Popření vývoje titulní postavy („Nic necítím!“), okázalá nespolehlivost vyprávění Joe, řada Seligmanových odboček i nemotivované užití různých stylistických postupů dává jasně najevo, že jde o jednu velkou hru, kdy se prvky vyprávění i stylu uskupují do vzorců. Odpovídá tomu i vyznění, kdy „jednička“ se dá vykládat jako dílo o snaze porozumět světu skrze rozpoznané vzorce v umění a společenské vzorce chování při interakci jednoho člověka s druhým… a o prostupnosti těchto kategorií. (17.01.2014)

Netradiční komedie pro hipstery, jejíž hlavní hrdinka vypadá jako starší verze Christiane ze známého filmu My děti ze stanice Zoo. O šukání zde jde spíše až v druhé řadě, mnohem spíše si prostě Trier zase jede v tom, co ho baví, a chodí na to lidi, který to baví též - takhle simple to je. Soudě dle dnešní premiérové projekce v totálně natřískaném Aeru takových lidí není málo, ale osobně se k nim moc nepočítám. (26.12.2013)