Dvojaký život Veroniky

Dva světy. Dvě ženy. Dvě těla. Ale duše je jedna. Jedna neklidná trápící se duše, milující hudbu a žijící ve stesku osamění. Snad teprve až zemře naše alter ego, můžeme začít znovu žít. Kieślowski nám předává svou hlubokou osobní zpověď, když nechá zemřít své polské Já. Krakovské Já prožívající období životního rozpuku, ale bez hlubšího smyslu. To musí být ukřižováno, aby se zrodilo něco nového. Jeho Pařížské Já, které se vylíhne jak motýl z kokonu housenky. Nyní může milovat, může žít. Až se nakonec pomocí metafory loutkaře dobere pravdy, co vše ho to stálo. Co jsme museli zaplatit. A tak se vracíme znovu na začátek. Do těžké skepse o neexistenci štěstí. _____Kdo má rád hloubavé filmy a rád hledá vzkazy v náznacích, zde si přijde na své. Kieślowski totiž natočil film, kde můžeme v každém záběru hledat skrytý vzkaz s neochvějnou jistotou, že ho najdeme. 83% (30.09.2016)

Krzysztof Kieslowski nikdy nebude režisér mého srdce. Jeho citlivé, zdlouhavé a stylizované obrazy ve mě nevyvolávají pocity, které by měli a stejně jako obsahově (příběh a postavy) je mi jako by vše jedno a film pouze sleduji aniž bych se do něj dokázal vcítit a nebo jej chtít ovlivnit. Určitě to celé má skvěle vymyšlené a z jeho pohledu jde o geniální mozaiku do sebe zapadajících kousků, které dohromady tvoří precizní celek. Mě takto bohužel film nepřišel a jen jsem čekal, co bude dál a doufal, že barevná a umělecká nuda nebude pokračovat celých 98 minut. Tyto pocity z filmu bohužel zastínili výkon Iréne Jacob, která je velmi půvabná a předvádí skvělý herecký výkon. Třeba příště. (04.06.2008)

Nunka to napísala veľmi pekne a výstižne, ale napriek tomu, že som veľkým fanúšikom tohto polského Maestra, Veronika mi subjektívne príde ako jeho najslabší film. Naozaj neviem kde je chyba, pretože všetky ingrediencie sú prítomné, vrátane bombastického námetu. Je tu psychológia, ktorá je presná, citlivá a "ozajstná", nádherné využitie hudby, atmosféra, skvelá Irene Jacob... Všetko je ako má byť, "chyba" je v mojom emocionálnom zaangažovaní, napriek všetkému spomenutému sme sa s Veronikou nespriatelili tak, ako s predchádzajúcimi dielami..stáva sa :))) (02.09.2008)

Přibližný obrázek jsem si udělal už při úvodním semináři v kině Aero, kde nám bylo sděleno, že Kieslowski chtěl pro každé kino v Paříži, kde se měl film promítat, natočit jiný konec (celkem tedy prý 27). No a pak to přišlo v plné síle. Teda nevím jak pro jiné, ale pro mě právě tu sílu film naprosto postrádal. Veškeré sdělení žádné, děj velmi prostý, jak to mezi těmi dvěma je, je jasné po smrti první cca po 20 minutách a už jsem jen čekal, až to té druhé docvakne (celá úmorná hodina, uf). K čemu kamera, "křehkost emocí" a všechny ty rádoby oduševnělé řeči na adresu tohoto filmu, když celková hodnota sdělení se limitně blíží nule. (21.12.2005)

Mal som nejaké očakávania o tom, aký bude film, ku ktorému napíšem svoj 3000. komentár. Náhoda mi dopriala Kieslovského Veroniku. Opäť mám z filmu taký inertný pocit. Viem, že režisér sa snažil niečo divákom pretlmočiť, vybral pôvabnú herečku, dobrého kameramana a zvolil nekompromisný strih. Napriek tomu všetkému som sa nedokázal naladiť na jeho vlnu, film som sledoval bez väčšieho záujmu a určite si ho kvôli väčšiemu porozumeniu nepozriem opakovane. N a základnej vojenskej službe sme mali také pravidlo: nerozumiem - nevykonávam, takže nikto odo mňa nemôže očakávať, že budem zasvätene písať o symbolike, o skrytých významoch a celkovo o výnimočnosti tohto diela. To prenechám iným. (13.04.2019)