Ja, Olga Hepnarová

Vadila mi na tom nejedna věc. Jak každá druhá scéna „jakože artově“ trvala o pár desítek vteřin déle, aniž by to bylo opodstatněné tím, že by říkala něco nového. Postsynchrony, které sice jsou vysoko nad tuzemským „standardem“, ale stejně speciálně v emočně vypjatých scénách bije do uší, jak dabérka není na stejné vlně jako představitelka hlavní role. Že oběti nejsou alespoň zmíněny jménem, že je to až příliš velká sázka na jistotu odkoukaná u úspěšných vzorů (ano, v mnoha ohledech to kráčí ve šlépějích Idy)… No, hodně by toho bylo. Přesto se mi autoři dostali pod kůži. Má to vynikající podprahovou tenzi à la Capoteho/Brooksova klasika, v našem filmu takřka nevídaný fakt, kdy autoři nemají zapotřebí vše říci slovy jak v rozhlasové hře, několik neskonale silných scén (v čele s rozpravou s obhájcem), celková ambivalence nechávající mnohé čistě na divákovi a především výtečnou Olszańskou, která to s přehledem táhne i v problematičtějších úsecích. (29.03.2016)

Veľmi fajn festivalovka, ktorá nenaštve no aj tak ide rovnako ako väčšina spiaznemých filmov jedným okom dnu, druhým von. Chcelo by to v prvej polovici pritlačiť na pílu a dať Olge viac dôvodov na nenávisť voči ľudom. Objasnenie motivácií totiž prichádza až príliš pozde. Ale inak sa mi to celkom páčilo. Formálne precízne , herecky výborné, príbehovo silné a nuda to väčšinou tiež nebola. 7/10 (22.06.2016)

Dost rozpačité dojmy. Po celou dobu jsem bojoval nejen s hlavní hrdinkou, ale i dílem samotným. Znáte ty filmy, které jsou odosobněné, chladné, ale i přesto od nich nedokážete odtrhnout oči, protože vás stejně svojí atmosférou pohltí? No, tak tohle není zrovna ten případ. Což bych ale dokázal nějak skousnout, kdyby se mi třeba podařilo naladit na hlavní postavu…no, spíš se k ní alespoň přiblížit, trošku ji pochopit. U Olgy byla přítomna řada záchvěvů, na které jsem reagoval porozuměním, avšak po mnohém z nich přišla scéna, která to shodila. A myslím si, že to nebylo nevyrovnaností postavy, nýbrž jejím špatným napsáním (neznám podrobnosti z historie, ale místy si docela odporovala, ať už slovy nebo činy, a to zvláště ke konci). Po celý film mě navíc rušilo nekvalitní předabování, k tomu jsem se musel nechtěně smát neustálému kouření postav a přehnanému důrazu na sexualitu (nemalá úlitba převážně pánské části publika). Za ty výše zmíněné chvilky porozumění hodnotím ještě slabším průměrem, ale zklamání u mě bohužel převažuje. (21.07.2016)

Když jsem šla loni na zlínském Filmfestu na Olgu Hepnarovou, moc se mi do toho nechtělo. Nechtělo se mi do depresivního snímku. Navíc se překrýval s jiným filmem, který jsem vidět chtěla. Nyní s odstupem si to "sedlo". Pokud současní tvůrci sahají do minulosti, vždy se ptám, jestli není dost současných témat? V případě Olgy mi to ale nevadilo. O jejím činu se hodně mluvilo, ale nikdo púořádně nevěděl, proč to udělala. Vždycky to byla "ta ženská, co najela do lidí", jen málokdo z mého okolí znal její jméno nebo věk. A už vůbec nikdo netušil, co se jí mohlo odehrávat v hlavě. Zpracování poměrně náročného tématu se zdařilo. První polovina je téměž dokumentární nahlédnutí do Olžina života, nebýt jejich komentářů, jen stěží bychom odhadli, co si vlastně myslí. Poprvé se mi zdálo její okolí netečné. Teď vnímám za mlčením matky i působením psychiatra spíše bezradnost. Jde o zdařilou sondu do duše psychopata, která je nadčasová. Za mě nejvyšší hodnocení. (05.11.2017)

"Jednou mi zaplatíte za váš smích a moje slzy." Čin Olgy Hepnarový byl hnusnej, podlej a měl by upadnout v zapomnění. Proto nechápu, proč se někdo rozhodl splnit její sen o tom bejt slavná a natočil o ní film. Ale já nemusím chápat všechno. Zkusil jsem tedy v tom snímku najít něco zajímavýho, ale bylo to marný. Prostě nuda, nuda, šeď, šeď, sebelítost a trocha černobílýho lesbickýho sexu. Za ten tu hvězdu dám. Jinak mě zaujalo stravování gothajem s vínem, akrobatickej sex v Trabantu, neustálý čumění do blba a očekávanej happy end, ale za to už hvězdu nedám. (30.09.2021)