Ja, Olga Hepnarová

Hlášení o činu Olgy Hepnarové v rádiu si pamatuji, jako by to bylo včera. Znám dobře i dokument z cyklu Hrdelní zločiny. Vím toho dost, abych mohl s čistým svědomím smeknout klobouk před tímto filmem a ještě k tomu filmovým debutem. Autoři se obklopili týmem, kde každý ve své disciplíně pochopil, co od něj přesně chtějí a jejich idea se stala ideou všech. Zodpovědný výběr herců, především představitelky Olgy vrchovatou měrou vrací tvůrcům jejich úsilí. To, že postupy a výsledný vizuální efekt špičkové kamery i opatrného střihu tolik připomínají československou novou vlnu určitě nebyl prvotní záměr, ale ani náhoda. Společné mají zaujetí tématem a srdce, bez touhy po soškách a kobercích. Při plném vědomí zrůdnosti Olžina aktu pomsty, některé její niterné postřehy vůči stádu a většinové společnosti ač nerad.. chápu (10.06.2016)

Psychologie, deprese, melancholie ve filmu. ....to vše jsou faktory, které mají své zašité místečko v mém filmovém srdci. Ovšem snímek Já, Olga Hepnarová si buduje depresivní linku tak dlouho, až to diváka začne nudit. Hudební absence sice přidá na depresivní a melancholické autenticitě, ale nepřidá na kvalitě zpracování, jak po stránce režisérské, tak po stránce scenáristické. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (03.05.2016)

Veľmi fajn festivalovka, ktorá nenaštve no aj tak ide rovnako ako väčšina spiaznemých filmov jedným okom dnu, druhým von. Chcelo by to v prvej polovici pritlačiť na pílu a dať Olge viac dôvodov na nenávisť voči ľudom. Objasnenie motivácií totiž prichádza až príliš pozde. Ale inak sa mi to celkom páčilo. Formálne precízne , herecky výborné, príbehovo silné a nuda to väčšinou tiež nebola. 7/10 (22.06.2016)

Dlouhé záběry, kde se v zásadě nic neděje mají často hlubší smysl pro celkové vyznění atmosféry, nálady a motivace osob. V tomto případě to však po chvíli působí spíše tak, že tvůrci neměli či nevěděli, co vyprávět - případně jak. Tak tedy používají do nekonečna dlouhé záběry, které mohou působit umělecky, avšak obsahové stránce nepomohou a ve výsledku ruší. Skutečně nepotřebuji vidět dvě dlouhé scény, kdy se hlavní hrdinka miluje se svými milenkami a opakovaně šmírovat jejich orgasmus. Méně je často více, což si tvůrci asi nemyslí. Velké plus filmu je výprava a hlavní herečka, čb kamera podtrhuje atmosféru, ve kterém se odehrává (i když na druhou stranu spíše evokuje dobu starší než-li rok 1975), M. Olszańska je velice pravdivá a její výrazy/pohledy působí věrohodně. (05.09.2016)

Myslím si, že opätovne ako pri filmoch Saul fia a The Witch je toto ďalší z filmov, ktorý človek po dopozeraní určite ocení, ale bude ho chcieť vypustiť zo svojej hlavy a viac naň nemyslieť. Je to veľmi silné, veľmi dobre natočené a veľmi dobre vie spraviť atmoséfru využitím čiernobieleho filmu. Pre mňa je to v tomto vynikajúce. Plus skvelý výkon Michaliny Olszanskej, v ktorej ste postavu Olgy maximálne cítili. Všetky jej bolesti, všetok jej hnev a nenávisť, ktorú v sebe dusila a nakoniec vyplávala na povrch. a je to tak silné a dobre natočené, že je potom skutočne paráda pozerať film a nevydať pritom ani hlásku. Lebo človek je tým spracovaním fascinovaný. Je to tiché, plíživé a potom v správnom momente to zaútočí. Nemyslím si, že ale všetko bolo dotiahnuté dobre. Hoci poznáme Olgu, niekedy nevieme čo vlastne urobila. Napríklad komu poslala listy, ktoré hodila do schránky pred svojim činom? (dá sa to zistiť na nete, ale z filmu to nepochopíme), scénka v bare, kde sa s Jitkou bozkáva je trochu divná, najmä, že to nikto okolo nerieši a pár ďalších detailov, ktoré si človek pri sledovaní uvedomuje a dáva si k ním otázniky. Ale to nemení fakt na tom, že ide stále o silný film s dobrou a silnou atmosférou, ktorý treba vidieť. Určite naň choďte a užite si ho. Hodnotenie: A- (21.04.2016)