Ja, Olga Hepnarová

Film z jiné doby, z jiného světa, zcela mimo kontext české tvorby, což je jedině dobře a jde o největší plus Olgy. Už jenom to, že je ten film nezkažený, je zázrak, ale on je dokonce docela dobrý. Sice mi to chvílemi přišlo jako přehlídka adekvátních a správných řešení spíš než jasně směřovaný film, ale na druhou stranu... ono to bohatě stačí a mít tu tenhle art evropských parametrů potěší. (23.02.2016)

Postavy, včetně té hlavní, nejsou funkčně naexponované, divákova empatie se tedy nemá čeho chytat a navíc mu to dost znesnadňuje i podivný rytmus uvnitř záběrů, respektive absence přirozenějšího rytmu uvnitř většiny záběrů. Připomínalo mi to kadenci vyskládávání nákupu z tašky. Celkový rytmus vyprávění je podobně zbytečně uspěchaný a monotónní, větší prostor kupodivu dostávají sexuální scény, přestože informační hodnotu mají po prvních pár vteřinách už zanedbatelnou. Snímek nenudí, mě osobně ale opravdu zaujala jen jedna sekvence asi kolem 5. minuty a dvě, tři scény v závěru. Už v průběhu filmu jsem dostal pocit, že je úplně jedno, nakolik je děj vůči skutečným událostem a charakterům věrohodný - i kdyby dokonale byl, stejně jsem se nenapojil, nevěřil jsem ničemu, nebylo mi to umožněno (když Olga řekla, že je otloukánek, překvapilo mě to - divák vlastně neví, jestli s tím může souhlasit, předešlý děj tak moc nepůsobí). Naopak jsem si představoval, jak velice silný by ten příběh byl ve formě povídky, aniž by se musela měnit jediná replika. Místo sledování pitvořící se herečky by si divák/čtenář dosazoval vlastní představy o tváři O. H. Je to vlastně taková "zfilmovaná beletrie", jenomže tím zfilmováním nic navíc nezískala. Naopak. (spoiler) Naprosto fascinující je pro mě scéna, kdy matka Olgy přijde poprvé po jejím činu domů. Z kontextu zatím nevíme, jestli o té události už ví. Přisedne si ke stolu k zbylým členům rodiny, o kterých také zatím nevíme, jestli o činu už ví. Z výrazů tváří se to s určitostí nedozvíme. Snad. Možná. Asi. Sedí všichni chvíli u stolu. A střih. Dokonale bezobsažná scéna. (21.03.2016)

Kvôli čiernobielemu poňatiu a dlhých, často bezslovných scén, je tento film považovaný snáď za nejaké umenie. Olga Hepnarová určite nebola duševne v poriadku, poľská herečka sa chytila tejto roly veľmi dobre a aj svojim zjavom Olgu veľmi pripomína. Prečo je ale táto žena stavaná do pozície hrdinky, to mi nejako nejde do hlavy. Film nevysvetľuje celkom, aký bol dôvod Hepnarovej konania, prečo nenávidela rodičov, prečo mala problémy v škole a podobne. Tomuto priestor nedáva, za to dáva priestor zbytočným lesbickým scénam. Filmový zážitok vysokej kvality teda nedostanete, jedine, že by vás práve lákala homosexualita a tony cigaretového dymu. Viac sa o Hepnarovej dozviete aj na wikipedii, toto nie je životopisný film. (14.06.2016)

Výber herečky spoločne s voľbou čiernobieleho materiálu boli v tomto filme jedinými dobrými voľbami. Zvyšok mi pripadá rozpačitý. Prípad je dostatočne známy, divácky atraktívny a v tomto filme nedostatočne využitý. Atmosféra nepresvedčivá, zábery vždy o niečo dlhšie, ako by bolo únosné, vedľajšie motívy spotrebovali čas potrebný na hlbší ponor do osobnosti Hepnarovej, ostatné postavy fungovali iba ako krovie. Celkový dojem - nevyužitá príležitosť. A ani nemusím vysloviť počudovanie nad tým, že celkom dobre poznáme mená zločincov, sériových vrahov osobitne, ale nikto, naozaj nikto nepozná napr. mená tých ôsmich obetí tohto teroristického činu. (04.11.2017)

Acta non verba. Podle mě filmová událost měsíce, ne-li roku. Není to odpočinková podívaná, nebylo mi u toho dobře, závěr mnou vyloženě otřásl (ačkoli je dobře očekávaný a známý), ale přesto jsem za ten film rád a jeho zhlédnutí je rozhodně silný zážitek. Ten kontrast mezi krásou herecké představitelky titulní role a jejím strašným činem je neobyčejně působivý - čímž ale nemá být řečeno, že by film Olgu Hepnarovou jakkoli omlouval, jak se někteří lidé předem obávali. To si určitě nemyslím, byť mi osobně přišlo, že film přece jen trpí jistým deficitem stran toho přesvědčivě ukázat, čím si ta žena v životě prošla, aby člověk nějak líp pochopil, co ji dohnalo až k tomu závěrečnému masakru na Štrosmajeráku (pokud je to vůbec možné pochopit či "zdůvodnit" - těžké dětství měl kde kdo). Z jejího života jsou do filmu vybrány různé náhodné fragmenty, z nichž je značná pozornost věnována především jejím lesbickým vztahům - osobně mě otevřenost četných lesbických scén v tomto filmu až překvapila, a dovedu si představit, že v nich někdo může vidět v první řadě samoúčelný způsob, jak k filmu přitáhnout větší pozornost (osobně mi to nevadilo ani tak z důvodu nějaké pruderie - ostatně full frontal Mariky Šoposké si dám líbit kdykoli, haha - ale proto, že si myslím, že její nesaturované tělesné i psychické potřeby šlo ukázat i jinak; to, jaké byla Hepnarová sexuální orientace, podle mě žádný vztah k jejímu činu nemá, a jak jsem ji vnímal v tomto filmu já osobně, sedlo na ni jako na každého člověka to, co v jedné své písni zpívá Radůza: "... štěstí hledá každý stvoření / každej chce lásku a klid / a možná, že bolest srdce přemění / jak vždycky chtěls´ ho mít"). Při sledování filmu se mi mimochodem dralo na mysl srovnání s filmem Zrůda - jiná doba, jiné lokace, a přece podobný výsledek - hromada mrtvých, kterou má na svědomí jediná žena. Nezbývá než si povzdechnout, v jakém světě to žijeme - a doufat, že všichni ti současní podobní "Prügelknaben", jako byla Hepnarová a jakých je jistě ve společnosti dost a dost, na rozdíl od ní odvahu k podobnému činu nikdy nenajdou. (15.03.2016)