The World Belongs to Us
The World Is Ours
Réžia:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrajú:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Vladimír Šmeral, Adina Mandlová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Průcha, Miroslav Svoboda, Ladislav Herbert Struna, Zdeněk Štěpánek (viac)Obsahy(1)
Proti všem podvodníkům, kariéristům a darebákům brojí ve svém čtvrtém a posledním filmu Voskovec s Werichem. Film je, až na nepatrné změny, adaptací jejich divadelní hry Rub a líc a natočil ji v roce 1937 Martin Frič. Voskovec a Werich tu hrají dva konkurenční kameloty, kteří ve svém soupeření pokračují i jako malíři propagačních nápisů, na které ovšem málem doplatili a tak se raději spojili. Jejich prostřednictvím můžete sledovat boj ctižádostivého podvodníka Dexlera proti dělníkům vedeným Dexlerovým bývalým spolupracovníkem Formanem, půvabnou rozhlasovou hlasatelkou Markétkou a poctivým ředitelem továrny Hartem. Hrdinové v podání Voskovce a Wericha jsou jakýmsi hybným mechanismem střetnutí dobra a zla.V roce 1936 se politické nebe zatahovalo stále temnějšími mraky. Hrozba nacismu byla neodvratná.
Tehdy Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli na jevišti Osvobozeného divadla premiéru hry Rub a líc. Hudebním leitmotivem hry byl optimistický pochod Jaroslava Ježka Svět patří nám, který dal i název pozdějšímu filmu Martina Friče. Aktuální námět totiž přímo volal po zfilmování. Filmová specifika si vyžádala zhuštění děje, zasáhla však i cenzura Filmového poradního sboru. Ta si vyžádala změnit jména postav, připomínajících jména nacistických pohlavárů. Nařídila i změnu příliš průhledného úboru fašistů.
V kinech se Fričův film objevil pouhého půl roku po divadelní premiéře. V roce 1939 nechali nacisté spálit všechny negativy a kopie filmů V + W, jejich duch a písničky však i přesto posilovaly český národ v nejtragičtějším období jeho historie. V roce 1947 byl film znovu uveden do kin v okleštěné podobě. I když dochovaná kopie nepodává úplný obraz o původních záměrech tvůrců, na mistrovských výstupech V+W to nic nezměnilo a dodnes těší diváky pamětnických filmů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (92)
"Já už tady asi byl. Já jsem asi odešel a tím pádem, když jsem teď přišel, tak jsem se tu nenašel." Oba kameloti byli při svých výstupech dokonalí, takže mě bavili při kroucení nosy, lovení obědovýho holuba, odstraňování mříže z krku a samozřejmě při legendárním rozboru šouletu vyrobenýho ve zbrojovce Krupp Essen. Jinak ten samotnej boj dělníků za demokracii nijak zvlášť zábavnej nebyl, ale poučný to tedy rozhodně bylo. Propaganda mocných, kteří vlastní prachy a média, byla totiž nebezpečná tehdy stejně jako dnes. Já zkrátka nemám rád žádný Noely ani jejich následovníky a jestli proti tomu kloboukatí něco mají, tak na ně čekám zabarikádovanej na své IP adrese. ()
Jako vždy silný sociální náboj...vadil hysterický projev Šmerala... Legendární scéna z granátem z nápisem Krupp essen, jak si to oba protagonisté přeložili po svém "jezte kroupy" je v skutečná prominentní 400 let stará dynastie německých průmyslníků z Essenu.Firma fungující dodnes je nechvalně známá aktivním zapojením do druhé světové války. ()
Pří vší úctě k Voskovcovi s Werichem tohle byl hodně slabý film. Sice obsahuje několik skvělých scén, ale jako celek je podivně roztříštěný a nudí. Klaunská linka je alespoň většinu času zábavná, i když inspirace Chaplinovou Moderní dobou je očividná a nedosahuje jejích kvalit. Dramatická linka o utlačovaných dělnících mi přišla moc naivní a taky zbytečně tlačila na pilu. Navíc dohromady s klaunskou částí nepasovala. Jejich postupné propojení bylo násilné a nesedlo mi. Bohužel se této dvojici žádný film nikdy nepovedl na maximum a jejich největší síla zůstala v divadle, slabší tři hvězdy. ()
Legendy Jan Werich a Jiří Voskovec spolu v rámci filmu počtvrté a naposledy v režii Martina Friče. Už tohle samo o sobě stačí k snadnému lákání na to film shlédnout a vidět film, který jsme už klidně vidět nemuseli, protože se během 2. světové války pokusili nacisté zničit veškeré kopie a jeho poslední kopie se jen jako zázrakem našla na smetišti. Klidně se tak mohlo stát, že jsme opravdu tuto spolupráci dvou hereckých legend a dost možná nejznámějšího režiséra své doby nemuseli my jako diváci žijící po 40. letech 20. století nikdy v životě vidět. A i když by se v takovém případě těžko hádalo či věštilo zda by to byla škoda nebo ne, kdyby se přece jen našel člověk ezoterického talentu a do jisté míry by zkoumal právě tuto otázku v paralelní realitě kde by se nedochovala byť jen jediná kopie Svět patří nám, určitě by se naskytla příležitost ano. Jednoduše proto, že Svět patří nám je film okouzlující, svým humorem zábavný a ve své době přesahový. Hvězdy Osvobozeného divadla Voskovec a Werich k tomuto filmu sepsali scénář dle své divadelní hry Rub a líc a k režii si vybrali Martina Friča se kterým už spolupracovali na filmu Hej-rup! a práce se jim proto zřejmě osvědčila. Ve Světě patří nám se dají nalézt úkazy Fričova stylu režie, které známe už třeba z filmů jako Cesta do hlubin študákovy duše nebo Kristián a žánr komedie mu svědčí. Ze všech těch komedií je ale Svět patří nám rozhodně nejvážnější a i když se označuje za komedii a má v sobě spousty povedených komediálních vtipů a gagů, film je to pojetím vážný a především hodně snadno může způsobit depku. Tenhle film totiž dopředu vyvěštil události budoucí, které se pravděpodobně obyvatelům Československa nezdáli ani v těch nejhorších snech. Tehdy sice film čerpal především z faktu, že se v Německu kupil fašizmus, to co se ale stalo potom prostě opravdu snad nikdo čekat nemohl. A už jenom kvůli tomu jen tento film výrazný a především ukazuje, že sice měli Voskovec a Werich pod čepicí co se týče humoru, rozhodně to ale neznamenali, že by byli nějak výrazně jednoduší v jiných ohledech. Ve Světě patří nám bojují dělníci s demokracií a zábavné to rozhodně není. Skvěle to ale ukazuje tehdejší propagandisty, kteří vlastnili média a nijak moc se neliší od některých osob ze současnosti. V tomhle ohledu si může každý divák najít něco sám a zasadit si sem koho uzná on sám. Pořád ale dokáží Voskovec a Werich nesmírně bavit a předvádějí humor, který by jim mohl dnes kdekdo závidět. Tahle dvojice tu předvádí vtipný hon na obědového holuba nebo neskutečně zábavně odstraňují mříže z krku. Jsou to prostě situační gagy, které fungují i přes své staří, které brzy dosáhne 85 let. A to je prostě skvělé a není to záruka všech gagů. To teprve pravé gagy totiž dokáží přebít zub času a být parádní neustále. Z volání na pomoc demokracii opravdu mrazí. Gagy Wericha a Voskovce baví. Kamera Otty Hellera, který stojí za nejslavnějšími filmy Vlasty Buriana jako Anton Špelec, ostrostřelec nebo Ducháček to zařídí stojí za to. Pobaví to i dnes skvěle a zároveň ten film vzbuzuje chuť zamyslet se nejen nad událostmi minulosti ale i nad těmi co se právě odehrávají. A následně jen doufat v co nejsvětlejší budoucnost. Nádherně to potom shrnuje závěrečná citace: "Svět patří nám pro všechny dosti místa, jen zato vzít a plivnout do dlaní´´.... () (menej) (viac)
Galéria (1)
Zaujímavosti (20)
- Vedúci výroby filmu Josef Stein sa nedožil premiéry filmu. Zomrel mesiac pred jej uvedením. (Raccoon.city)
- Už vtedajšia cenzúra Filmového poradného zboru si vyžiadala zmeniť mená postáv, pripomínajúcich mená nacistických pohlavárov. Nariadila aj zmenu príliš podobného úboru pripomínajúcich fašistov. (Raccoon.city)
- V roku 1947 sa film v obnovenej premiére premietal v upravenej minutáži 90 minút. Avšak pôvodná kopia mala 97 minút, ale nakoľko bola určitá časť znehodnotená tím, že nejakú dobu bola vystavená poveternostným podmienkam na smetisku, nejaké časti filmu boli nenávratne poškodené. Preto pred filmom môžeme vidieť text, ktorý oznamuje divákom, že sa jedná o neúplnú komédiu a film bol zostavený vo forme, ktorú vidíme a dej príbehu je na niekoľkých miestach porušený. (Raccoon.city)
Upraveno v květnu 2020. Svět patří nám je politicky společenským manifestem, vychází z reakce Osvobozeného divadla k evropské dobové situaci. Jiří Voskovec a Jan Werich, k nimž se přidal Martin Frič s Karlem Steklým, hlasitě bijí na poplach kostelními zvony před příliš blízkým a agresivním nebezpečím, hrozící zaťatou pěstí do všech světových stran katastrofou a lidským zmarem. Mocenské nacistické mystérium je podrobeno kritickému rozboru, odhaluje základní prvky, ze kterých se tato krutá moc i její způsoby skládají. Metody nacistické ideologie a struktura mocenské hierarchie vycházejí ze stejné podstaty jako zločinecké organizace, sociální přívětivost k dělnickému lidu je rafinovanou vábničkou pro získání masy lidu na svou stranu, neboť jde na prvním místě přeci o bohatství a moc, která se rozrůstá v zuřivosti a vzedmutou vlnou násilí. Sehrané duo cirkusových klaunů, bezděčných průvodců předzvěstí nacistických krutostí, se vyznává z lásky k Chaplinovi (nejde jen o sekvenční podobnost s Moderní dobou), flirtují s formou grotesky, neváhají politicky provokovat. Obrazy Otto Hellera hladí synchronizaci choreografie i poetické vsuvky, bez hudby Jaroslava Ježka by záměr Osvobozeného divadla o významu národního odporu nebyl dokonalý. Průvodcem politického varování a občanského odhodlání je párek kamelotů (vynikající Jan Werich a Jiří Voskovec), vynalézaví konkurenti. Zastrašování fyzickým násilím se stává jednotícím prvkem nespokojenosti, byť je jejich prvotní motivací pouze nejzákladnější uspokojení tělesných potřeb lidstva. Hrdinou politického manifestu je Josef Forman (zajímavý Vladimír Šmeral), panoptikální objekt zvědavosti návštěvníků, zásadově hladovějící nezaměstnaný, a organizátor dělnických stávek i hnutí politického odporu. Boj proti tyranii se nenechává lacině uplatit a odhodlaně vzdoruje. Důležitou postavou je Dexler (příjemný Bohuš Záhorský), iluzionista, který z drobných rozměrů přešel k celospolečenskému uchvácení jednou z mnoha podob pravdy a lásky. Propagandista neváhá při známkách odporu hned použít i drsnější metody konečného zúčtování. Moc je již na dosah ruky. Výraznou postavou pobouření je též Antonín Hart (příjemný Jaroslav Průcha), technický ředitel Noelovy továrny. Násilné způsoby nového mocenského uskupení, valící se dravě vzhůru, jsou silným argumentem k masivní podpoře rezistence. Z dalších rolí: laskavá hlasatelka Noelova rozhlasu Markéta (Adina Mandlová), eskalací násilností znepokojený guvernér státu (Zdeněk Štěpánek), z odklízení nebezpečných stop nezákonných metod nového mocenského uskupení rychle vyléčený člen jejich ozbrojených složek Holister (Ladislav Herbert Struna), jeho v zájmu vyšší věci obětovaný druh Berger (Miroslav Svoboda), spolehlivý tajemník firmy Noel (Karel Dostal), jeden z Formanových věrných dělníků Bidon (František Černý), náhlou zbrklostí Bergera postřelená dělnice (Nita Romaničová), či s dlouhým prostojem klaunů nespokojení filmaři (střihač Zdeněk Gina Hašler a režisér filmu Martin Frič). Svět patří nám je politickým manifestem, reagujícím na příliš nebezpečný vzestup zločinného pojetí politické moci. Film vychází ze satirických forem cirkusových klaunů Osvobozeného divadla. Inu Lionel, se správně nastavenou propagandou a za pomoci všech možných metod pochoduje přímo k cíli. Pozoruhodný filmový prožitek! () (menej) (viac)