Konzultant

Pět velkých hereckých jmen, za kamerou ostřílený Dariusz Wolski a legendární Ridley Scott a ve finále nakonec nic, kvůli čemu bych si pro tuhle zvláštní látku měl rezervovat místo ve své stále se scvrkávající paměti. Scénář je nabubřelý, pseudointelektuální, přitom moc nefunguje. A není to jenom tím, že je obalený rádoby vychytralými kecy. Tvůrci moc neví, co udělat s prázdnými, nezajímavými postavami. Brad Pitt tak nebude milovat ostrou strunu, Cameron Diaz si naopak ráda polonahá zajezdí po čelním skle auta. Být možná soustředěnější a chtít číst mezi řádky, ocenil bych jako celek víc, ale mně z toho prostě vypadlo exhibování, které je bez pointy ukončené a někdo se nám zoufale snaží dokázat, jak nezařaditelné to celé vlastně je. Takže kdo to nakonec odskáče? Obávám se, že hlavně divák. (13.05.2014)

Filozofii mám rád - a nikdy dříve mi z ní nebylo špatně. Ridley útočí s tunou nechtěně vtipných pseudointelektuálních keců, jimž vévodí hnusná, zmalovaná Cameron Diaz a její rozšklebený bobr. Fakt. McCarthy musel určitě cítit, že je scénář jedna velká, přestřelená, nafouknutá bublina... a že se vlastně tyhle kydy do filmu vůbec nehodí. Schválně počítejte, kolikrát si během toho v duchu řeknete "proč?". Tohle prostě měla být kniha, takže sorry. O jedinou zapamatováníhodnou scénu se zasloužil Pitt na vycházce městem (a možná i ten bobr), jinak až na technickou zručnost bída. Ti nejchytřejší odejdou ze sálu prozíravě již po dementním postelovém úvodu. (27.11.2013)

Hezky zabalená prdlačka, která mi voněla hlavně díky atmosféře kina na Waiheke (bod pro nás, =woody=) a díky hereckým výkonům. Chápu, že když kvůli ničemu jinému, tak kvůli nim stálo za to Konzultanta natočit. Akorát Andílek Cameron by si měla krapet upustit rtíky, neboť to vypadá, že je ve volném čase půjčuje dětem do bazénu jako rukávky. Co touhle odrážkou ve filmografii chtěl říct pan velkotovárník Ridley nevím, každopádně se docela těším, až Exodem zamíří zpátky do svého rajonu. Jo a ještě abych nezapomněl - miluju tyhle překlady... (Waiheke Island, NZ) (03.01.2014)

Advokát se nějakým neznámým způsobem zapojí do obchodu s drogami a vy netušíte proč. Všechny vedlejší postavy jsou do onoho obchodu nějak namočené a vy nemáte ponětí jak. Ne, teď nepopisuju prvních patnáct minut filmu, ale moje schopnosti analyzovat příběh po návratu z kina. Cormac McCarthy napsal scénář, ve kterém každá z postav mluví v metaforách, a ať už je to vlivem toho, že můj mozek vzdal po dvaceti minutách snahu dešifrovat je, nebo ať už je to tím, že jsou prostě bez vysvětlujícího komentáře autora rozluštit nejdou, pravda je taková, že ze synopse jsem se toho o o Konzultantovi dozvěděla víc než za dvě hodiny strávené jeho sledováním. (23.11.2013)

Aneb kterak si nejlepší žijící zámořský spisovatel a nejlepší žijící britský režisér umělecky dvakrát moc nepotykali. Každý si jede to své, bez ohledu na toho druhého. A tak Cormac valí veškeré scenáristické poučky ignorující ryze symbolickou metaforickou existencionální rovinu plnou nejednoznačných postav, nastavování zrcadel, nevyřčených motivací a deklamací zdánlivě o ničem, ale ve skutečnosti o vykoupení, zatracení (ne)možnosti volby či předurčenosti a thrilleroidní linie je pro něj pouze nutnou (přesto chytřejší a reálnější než by se zdálo) spojující obezličkou. Ten druhý se naopak soustředí na to, co je zajímavé z žánrového filmového hlediska a tak postavy, přesah a natož nějakou symboliku neřeší. Výsledek je natolik specifický, svébytný a trefně obsazený (až na tu jednu výjimku potvrzující pravidlo... Ano, koukám na tebe Cameron), že má jednou nohou našlápnuto v určitých kruzích ke zkultovění a v těch zbylých k nepochopení, zatracení a hrsti Zlatých malin. (27.11.2013)