Život Adéle

Dnešného diváka, ktorý sa zaujíma o súčasné trendy, Adele nemá čím inovatívnym ohúriť. Vieme, že nás čaká snaha o maximálnu autenticitu, detaily tvárí hrdiniek kvôli zvýrazneniu ich emócií a samozrejme explicitný sex. Tak sa máme dostať a aj dostávame hlbšie do ich srdcí a hláv, čomu napomáha aj mohutná dĺžka. To ale skôr z toho hľadiska, že keď s niekým strávite 3 hodiny, tak je vám bližší ako ten, s ktorým strávite hodinu a pol. Väčšinou. Páči sa mi Kechicheho symbolika, toľko modrej som ešte vo filme nikde nevidel. Raz Emmina tvár pripomína farbami francúzsku zástavu a k heslu francúzskej revolúcie to skvele pasuje. Najvýstižnejší je však Adelin gay kamarát (kto iný by ju dokázal chápať, že...) s tričkom Robocopa: Adelino vnútro vs. jej klamlivý zovňajšok, ktorý ju neodhaľuje. Problémy mám s niektorými maličkosťami typu prijatie jej inakosti kamarátkami, v dnešnom svete (aj tom pred pár rokmi) by s tým asi taký veľký problém nemali, Adele príliš svoju inakosť nerieši, hneď sa vrhá do lásky, tá prvá teenagerská vydrží dlhé roky, atď. No ten najväčší problém je v tom, že po troch hodinách nezávislého, či umeleckého filmu by som mal cítiť katarziu, a nie iba skonštatovať, že to bolo kvalitne natočené, s výbornými hercami a režisér vie pracovať so symbolikou. http://www.youtube.com/watch?v=68ugkg9RePc (08.01.2014)

najčastejšie činnosti, ktoré adéle v tomto filme robí: 1) plače 2) "žerie" 3) má sex (sama so sebou, ženou, mužom) 4) tancuje 5) učí deti - a popri tom sa rozpráva o literatúre, výtvarnom umení, filozofii... nie je to depka, ale ani nič veselé, nie je to ťažký art ale ani extra divácky film, je to taká francúzska festivalová coming of age dráma so silným hereckým výkonom mladej adéle; (19.10.2014)

(1001) Celou dobu jsem si připadala, jako by mě někdo držel za krk a strkal mi obličej do obrazu. Až do takové míry, že jsem měla dojem, že se ani nemůžu pořádně nadechnout. Nemám ráda, když autor ukazuje pocity postavy skrze to, že ji nechá kouřit a nic nedělat, právě proto, že to nemá žádný význam, jenom se zdá, že by to nějaký význam mít mělo. A už to říkám u několikátého filmu, asi si je špatně vybírám, ale opět jsem nechápala. Postavy mluví o lásce, ale vůbec nerozumím, co tím myslí, když to vnímám v souvislosti s tím, co je vidíme během jejich filmové existence dělat. Pod nočním životem si raději představím hřbitovy, rakve a vlkodlaky a nikoliv kluby, kde mě nikdo neslyší mluvit. Stejně tak při zobrazení vztahu bych raději viděla zásadnější detaily než kdo má co oholené, ale co už. Nelíbily se mi ty obrazy, jejichž měla být Emma autorkou. Ta fotograficky realistická těla obklopená barevnými motýlky mě ubíjejí, a to se vztahuje i na zbytek filmu. Musím souhlasit s názorem pana Böhma, že ukazovat sex, když je to dobrý, a vynechat ho, když je to špatný, je značná zbabělost. Jo a ještě bych chtěla doplnit jednu věc, co mě překvapila - film rozhodně nevypadá jako dílo, jehož režisér nechá jednu scénu opakovat třeba stokrát, aby dostál své pověsti perfekcionisty. Už jen proto, že všechny akce jsou milionkrát postříhané a zmanipulované a nic neplyne v delších záběrech, z čehož mi jasná představa o ideálním výsledku příliš nečiší. (24.06.2015)

Filmový voyerismus budovaný rafinovanými prostředky. Ačkoliv poznáme Adele prakticky dokonale (a to psychicky i tělesně), nevcítíme se do ní. Divák je spíše zaujatým pozorovatelem. Zejména díky (možná až příliš) explicitním sexuálním scénám má film našlápnuto na kultovní status. Neskrývaná sexualita není hlavní devízou snímku, kterou je bezpochyby pečlivě konstruovaná realičnost. Tu podporuje specifické použití hudby. Ve filmu hraje pouze diegetická hudba (ať již živá nebo reprodukovaná), se kterou se autorsky pracuje. Často ji vnímáme dříve, než poznáme její zdroj (který není nikdy opomenut), místy se nelogicky mění její hlasitost. Zvláštní význam má hudební produkce pouličního muzikanta hrajícího na hang (zvláštní druh perkusí umožňující zahrát velkou škálu tónů na jednom nástroji). Skladba hraje ve dvou klíčových momentech filmu (možný spoiler): když Adele na přechodu poprvé střetne Emmu a posléze v samém závěru filmu snímku, kdy Adele odchází z vernisáže - tedy v okamžiku, kdy si uvědomí, že se musí posunout dál. V závěru je skladba nediegetická, čímž režisér porušil pečlivě budovaný koncept, což je jenom důkaz důležitosti této skladby pro celý film. (17.11.2013)

Filmom s touto tématikou sa vyhýbam. Asi aj preto, že ma absolútne nebaví pozerať sa na dve ženy a ich posteľné radovánky. A tu ešte naviac boli tieto scény veľmi dlhé, a pritom kľudne nemuseli byť. Ale odhliadnúc od toho, je to jeden skvelý film. Režisér a kameraman odviedli naozaj výbornú prácu, keď dokázali zmiznúť. Lebo nie oni, ale ja som to všetko sledovala v priamom prenose a bola celý čas s Adéle. Veľmi skutočné, veľmi intímne a veľmi dobre zahraté. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov (12.06.2015)