Biely tesák

Fulci byl určitým způsobem geniální tvůrce, prokázat to byl však schopen jen v několika svých hororech, s kterými jako by překročil žánr (nebo naopak pronikl až do jeho středu? – např.), a dal tak vzniknout specifické hrůzyplné poezii. Takováto "objektivní" filmařina nebyla nic pro něj. Za co je fanoušky milován, zde pochopitelně rozpoutat nemohl, a jako kvalitní režisér-řemeslník, schopný zvládnout jakoukoliv látku, se nikdy neukázal. (09.08.2018)

Všichni pochlebovači pochopte prosím jednu věc, Fulci natočil Bílého tesáka ještě než se "našel" v hororvém žánru. Předtím neměl s hororem moc zkušeností. Přijde mi celkem vtipné jak se tu nato nadává. Nicméně Já se skvěle bavil, pár drsnějších scén nebylo na škodu a Nero je sympaťák stejně jako samotnej představitel Tesáka. Je pravda že tohle je první a zatím jediná verze Tesáka kterýho jsem viděl a možná proto víc jsem si to užíval. (23.04.2011)

Fulci si vybral pár slabších chvilek a příliš se zaměřoval na detail. Když to srovnám s jeho geniální prací například na Massacre Time, tak se i zdá, že svoji práci trochu odbyl. Tu navíc ještě ničí příliš temný hudební doprovod, který jak je u Rustichelliho zvykem, v druhé polovině filmu strhává veškerou pozornost na sebe. Ze začátku nalezneme i dobré hudební motivy, později už jen nehodící se melodramatické melodie. Tady se ukazuje, jak moc dokáže hudba ovlivnit naše vnímání obrazu. V příběhu o chamtivosti, moci (Smith) a zbabělosti (zlatokopové ochotni přehlížet kvůli prachům i vraždy) o to víc vynikají charaktery jako indián, Scott či jeptiška. Zajímavou postavou je kněz (Fernando Rey), otec prostitutky, který svoje prohřešky a pocit viny léčí kořalkou. Samotný Bílý tesák, kříženec psa a divokého vlka se láskou k bližnímu a svoji ochotou pro přítele riskovat život, projeví víc lidsky než většina postav. A tak tomu je bohužel i v reálném životě. (15.12.2018)

I s odstupem doby se mi tahle filmová podoba stále líbí. Jen více než dříve si všímám typických znaků Fulciho tvorby. Souboje psů a Tesáka s medvědem jsou natolik realistické, až z nich mrazí. Předpokládám, že krev je filmová, což nemění nic na výsledném dojmu. Zuřivost zvířat je zdrcující. John Steiner je ukázkový filmový padouch, kterému slizkost a zákeřnost zkrátka věříte. Hudbu sice neskládal Morricone, ale Carlo Rustichelli vůbec není špatný, pokud se vám líbí filmová italská hudba 70. a 80.let. Exteriéry působí úchvatně, proto snad bylo zbytečné zasazovat úvodní scény do ateliéru. I přes hojné návštěvy smrtky dobro nakonec zvítězí... (29.03.2011)

Geniální souboje zvířát ! bílej tesák VS jinej čokl, bílej tesák VS medvěd ! spousta krve a zvířecího šlemu .) bílej tesák strčí do kapsy většinu soudobejch komixovejch hrdinů a dokonce umí i proskakovat sklem ! V dnešní době už se na to člověk spíš kouká jako na "komedii" a směje se dobovejm efektům a dialogům, ale ve svý době to musela bejt pořádná dobrodružná jízda. (24.10.2009)