Roztomilý člověk

Geniální a hvězdně obsazená veselohra podle literární předlohy Kašpárek Františka Xavera Svobody, manžela známé spisovatelky Růženy Svobodové, vynikající autorky především secesních próz. Pod režijním vedením M. Friče tak vznikl jeden ze skvostů české filmové komedie, ve které omyl stíhá omyl a náhoda náhodu. Osvědčené duo Nataša Gollová - Oldřich Nový, s nimi plejáda skutečných hvězd v nestárnoucí duchaplné a vtipné podívané. (05.03.2012)

Bombastický film o ulhaném redaktoru Bláhovi, který je vlastně tak trochu hudebníkem Maxem Braunem, o slečně Poldě Krušinové, která nosí puntíkovaný šatek, Ing. Molendovi, který zásadně spí v kruzích, Vitališovi, který když se oholí, vypadá jako slon bez chobotu a Valterovi, který nemá příliš atraktivní sestru. A pak, že lhát se nemá. (28.09.2013)

Zpočátku jsem byla z Fričovy konverzační taškařice, kde se drby šíří rychlostí blesku a nabývají těch nejabsurdnějších rozměrů, maximálně nadšená. Vzhledem k přepálené stopáži se později začnou Bláhovy výmysly a následná nedorozumění zajídat, i tak ale patří Roztomilý člověk k tomu nejzábavnějšímu z dané éry. (30.12.2011)

Oldryč Nófy sice nebyl žádnej charakterní herec, ale svou škatulku (citlivý fantasta se smyslem pro sebeironii) od jeho dob v české kinematografii nikdo nezvládl lépe. "Roztomilý člověk" je výkladní skříní jeho charismatu. Když se pustí do monologu, vypadá sice, že ho odněkud čte, ale je i se svou pochybnou vizáží a namalovanou hubou k sežrání. Pro mě je snad jen s Marvanem, který naopak v jednom z gagů prezentuje své cholerické kvality, jeden z mála prvorepublikových českých hvězd, která nepůsobí ani po osmdesáti letech narůstajícího cynismu trapně. Zápletka filmu postavená na tradici ztřeštěné veselohry a saturninovské premise nevinné lži se strašlivým dopadem (+ zbytný morál ovšem) je pak jen svižně vedenou záminkou pro prezentaci skvělých hereckých výkonů. Radost pohledět! (01.01.2012)

„Viktore, nelži.“ - „Cožpak já někdy lžu?!“ - „Někdy? Vždycky!“ Takhle, zpočátku o nic zábavného nešlo, spíš naopak, skoro jsem se začal obávat průseru. Naštěstí od chvíle, kdy Bláha prozradí Stárkovi svou „pravou“ totožnost, se podívaná pomalu, ztěžka začne rozjíždět a srandy pozvolna přibývat. Bláha si vymýšlí další hlouposti a nenápadně je nechává kolovat mezi svatebčany (nelze zapomenout i na jeho procítěnou klavírní improvizaci). Proces mystifikace stále víc graduje, navíc se pak ke „skladateli“ přidá stejně nápaditá Krušinová a kombo Nový-Gollová funguje parádně. Ale není to jen o nich, Pištěk (ztrácející orientaci s lahví v ruce), Pešek (kryjící kamarádovy lži), Filipovský (abstinující a chodící na svatby jen kvůli jídlu), Marvan (snažící se marně usnout) a další jim pěkně nahrávají. Dialogy jsou dobře napsané a ke konci děj chytá mile bláznivý nádech. Škoda toho vyloženě slabého začátku, takhle to za mě budou solidní 4*. „Vy máte jistě dobré srdce, pane Stárku, ne?“ - „No ovšem, dobré srdce to mám, jenom žaludek se mi trochu houpe.“ (02.06.2019)