Dom pri cintoríne

Vrzající dveře, temný sklep, dětský pláč, který jako by vycházel odnikud a odevšad zároveň, ponurý hřbitov, pošmourné počasí, krev a smrt. Fulciho hororový koktejl bublá stejně jako čerstvá krev vytékající z otevřené rány v hrudi, jeho barva připomíná hnis vytékající z puklého vředu a svou hustotou se podobá měkkým tkáním čerstvě vyvrženého utopence. Esteticky a atmosféricky dokonalé dílo, kterému nelze než odpustit drobné nelogičnosti a nepříliš povedené herecké výkony. (20.12.2013)

Typickej horor ze sedmdesátejch a osmdesátejch let se skvěle strašidelnou hudbou a totálně krutejma gore efektama. Ostatně režisér si to fakt dával a skoro bych až řek, že se v těch brutálně kravejch, až skoro nechutnejch scénách vyžíval, něco jako Peter Jackson v Braindeadu. Co se týká příběhu, tak už sem určitě viděl lepší, ale o napjatou atmosféru fakt neni nouze a tak i když sem se teda moc nebál, tak sem si ten horor docela užil, teda až na toho kluka, toho sem nesnášel od prvního záběru, ten jeho hlas píštivej byl naprosto šílenej, ale nakonec i na něho sem si zvyk (10.07.2007)

Že sa Fulci s nikým a ničím nemazná je známa pravda. Gore je prepracované a súznenie s hlavnými postavami je silné. Prekvapujúce je ale to, že sme svedkami konzistentného a fungujúceho príbehu, ktorý má úvod, jadro, záver, čo je u Fulciho miestami zarážajúce. Každopádne, Dom pri cintoríne je fungujúcim hororom s dobrou atmosférou, s premakaným zombiekom v špajzi a skvelým záverom, ktorý odkazuje na svet duchov. A dokopy to naozaj funguje. Jeden z Fulciho vrcholných filmov. (10.06.2013)

Celým snímkem táhne podzim a zatuchlina a když už začne téci krev, teče po čertech působivě... Odpůrci italské hororové školy tohle sousto asi nepřepolknou, ale pro mě je tenhle Fulciho majstrštyk dokladem toho, že hrůza tváří v tvář neodvratnému může někdy strčit do kapsy onen tolik oblíbený strach z neznáma. (10.08.2002)

Ako diváci talianskych hororov vedia, scenár a herecké výkony nie sú veci, ktoré by sa bežne v tejto časti hororového sveta nosili. Inak tomu nie je ani v DOME PRI CINTORÍNE. Ako ale tí istí diváci vedia, spravila ak dôjde reč na plnokrvnú žánrovú atmosféru a na gore, sú Taliani slávny hororový národ. A inak tomu nie je ani teraz. Obrovský dom s desivým tajomstvom, jeho fotka, na ktorú ak sa lepšie pozriete, uvidíte za záclonou jačať záhadné dievčatko, obďaleč v sychravom lese anonymný cintorín a rozľahlá pivnica, v ktorej sa niečo stalo. Je tu toho dosť, od vraždiacich zvierat po niečo ako zombíkov a duchov, ale všetko to spolu pekne brutálne funguje. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/147110/Dom-pri-cintorine-80.html (27.10.2007)