Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází

Po celosvětovém megaúspěchu Indyho Jonese se Mistr Fulci trochu svezl na vlně módní obliby egyptské mytologie a svůj nový film na ní z velké části postavil. Přimontoval k ní poněkud připitomělou historku o malé holčičce, která při archeologickém průzkumu jejího otce kdesi v Egyptě tam dostane od staré ženštiny s bílými bulvami šperk, který později na Manhattanu ovládne její tělo a mysl. Takže - koukat se tentokrát na to moc nedá, Fulciho režie působí už hrozně ospalým dojmem, jeho typického trademarku se divák dočká při jediné scéně až v posledních 10 minutách, kdy vycpané ptactvo v bytě pana profesora ožije a nebohému vědcovi rozklove obličej a krk na maděru, i k nějakému tahání vnitřnůstek přitom dojde. Navíc Fulci je tu, víc než kdy jindy, posedlý očima - během filmu dojde asi 25-krát na detailní záběr na oči, ke konci už to začíná být až únavné. Fulciho dvorní skladatel Fabio Frizzi pak vykrádá sám sebe, občas jeho hudba vůbec neladí s děním na plátně. (03.08.2007)

Tohle jsem jednoduše řečeno nepobral, nepochopil. Ten film prostě proplynul kolem mě, aniž by jsme se nějak alespoň na okamžik vzájemně střetli. Kdybych celou tu dobu čuměl do zdi, byl bych na tom asi stejně. Asi patnáct minut před koncem jsem to vzdal. Inu, i mistr se někdy utne. Mám Fulciho hodně rád, nebrání mi to však přiznat, že se mu něco nepovedlo. A tohle se mu nepovedlo. Za co tedy ta půlhvězda? Za skvělou (byť vykradenou) hudbu, výbornou kameru a Fulciho typické detaily očí. Jinak to jeden velký omyl jak ve Fulciho filmografii, tak v mé filmotéce. Jo, a nesnáším toho blonďatého kluka. 0,5* (13.04.2013)

Pro mě zatím rozhodně ten nejslabší Fulci, ale nepouštěl jsem se zatím do větších akcí stran mistrovy pozdní tvorby, čili to nejhorší ještě může přijít. Dítě z Manhattanu kromě poslední šťavnaté gore scény a myriády pro Fulciho typických detailů očí nenabízí prakticky nic, dokonce ani smysluplný příběh. Dadaistický scénář sice není pro mistra vyhřezlých očí nic nového, ale tady je to až extrémní. Některé postavy se zničehonic objeví, aby vzápětí zmizely a víc se o nich nedozvíme. Nic se vlastně nedozvíme ani o původu či motivaci onoho strašlivého starověkého zla (ups, čili přece jen něco víme) a brzy je vám jedno, co se stane s kýmkoliv, hlavně aby se to už stalo a všechno to skončilo. Doporučuji rychloposuv na posledních 5 minut, tam všichni dostanou pravého Fulciho a za to jedna hvězda. (24.03.2021)

Bohužel se tentokrát musím přiklonit k většině komentářů, jelikož tenhle film se Fulcimu opravdu nepovedl. Nevadí mi určitá zmatenost, která je pro mnohé filmy režiséra typická. Ale - mizerná kamera, F.Frizzi se tentokrát moc nevyznamenal, levné optické efekty, atmosféra rozkolísaná, jako celek není ani strašidelná, ani napínavá a průměrné herecké výkony neoslní. Postrádal jsem mistrovu originalitu a vynalézavost jiných snímků (Beyond, Pastor Thomas, Dům u hřbitova ad). Snaha skloubit dobrodružné příběhy ala A.Quatermain a Indiana Jones s Vymítačem ďábla zcela vyšuměla. Fulciho posedlost záběry očí zde dostoupila vrcholu! Bohužel nedošlo na očekávané vypichování, vydloubávání či vytrhávání očí, režisérem tak oblíbené. Obstojné gore efekty se smrskly na ptačí útok - sice podařený, ale osamocený. Jistě, Fulci ukázal, že dokáže natočit kvalitní film i bez nich, jenže v tomhle snímku není ani jedno. Je hloupý a nepodařený. (19.03.2012)

Rok 1982 a Lucio Fulci na vrcholu sil. Po komerčně úspěšných snímcích natočených v USA přichází další a to Manhattan Baby. Na rychlo spíchnutý "mytologický" horror, který si režisér střihnul při své zámořském angažmá. Pokračuje tak maestrova horrorová šnůra, ve které nechybí opět tradiční gore-scény, Frizziho hudba, obratná kamera (Fulciho opět až fetišistické snímaní očí), přehrávající herci a narychlo spíchnutý děj. Pro mě tímto snímkem došlo na lámaní chleba a jde o jeden z posledních koukatelných Fulci filmů.Poté začal točit jeho nejhorší braky (čest výjimkám Un Gatto nel cervello). Za 2,5* (22.01.2012)