Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází

Rok 1982 a Lucio Fulci na vrcholu sil. Po komerčně úspěšných snímcích natočených v USA přichází další a to Manhattan Baby. Na rychlo spíchnutý "mytologický" horror, který si režisér střihnul při své zámořském angažmá. Pokračuje tak maestrova horrorová šnůra, ve které nechybí opět tradiční gore-scény, Frizziho hudba, obratná kamera (Fulciho opět až fetišistické snímaní očí), přehrávající herci a narychlo spíchnutý děj. Pro mě tímto snímkem došlo na lámaní chleba a jde o jeden z posledních koukatelných Fulci filmů.Poté začal točit jeho nejhorší braky (čest výjimkám Un Gatto nel cervello). Za 2,5* (22.01.2012)

Manhattan Baby je rekapituláciou typických "fulciovských" fínt a vizuálnych rozkoší (nemožno prehliadnuť najmä nápadnú podobnosť s The Beyond) a ja mám výraznú recesistickú slabosť pre pofidérne druhy výronov takýchto zla, obzvlášť vtedy, keď sú výronmi naozaj nezameniteľného autorstva, tu zachyteného už v mierne vlažnom stave. (02.10.2014)

Holku posedne egyptský bubák a to prostřednictví medailonu, který jí bezdůvodně vtiskne do dlaně bělooké strašidlo v hidžábu. Její taťka zase dostane plný zásah starověkým laserem, z čehož dočasně oslepne, což nemá na pozdější vývoj příběhu žádný vliv. A pak už se jen důsledně buduje neatmosféra prošpikovaná řvaním a nenápaditým umírání, které doprovází hudba, která by snad v jiném filmu mohla být výborná, ale tady přišla vniveč. S italským hororem nadobro končím. 10% (17.01.2015)

Počítám se mezi Fulciho fanoušky, nakonec jeho vousatá tvář zdobí i mou režisérskou topku, ale tento film se mezi jeho klenoty určitě počítat nedá. Na jeden dobrý nápad připadá hned pět špatných - počínaje nulovou atmosférou, nesmyslným chováním postav (lidi kolem mizí nebo umírají, ale nic se neděje, to je asi normální), stupidními dialogy, úvodní nechtěnou parodii na Indiana Jonese v egyptském chrámu nebo třeba nekonečnými detaily na oči a konče strašnou hudbou: sem tam záchvěv popu z osmdesátých let (což je horor samo o sobě) vystřídá utahaný modern jazz (a to kritizuju z pozice fanouška jazzu, co by za Cole Portera dejchal a za lístek na Dianu Krallovou loni na podzim dal neskutečný prachy). Nicméně až tak strašné to není, nápad s časoprostorovými cestami dětí je zajímavý, i když nedotažený, a závěrečný útok vycpaných ptáků, pominu-li animaci horší než v Cestě do pravěku, dokonce zábavný. Přesto se nemůžu zbavit pocitu velkého zklamání. (21.07.2013)

Tohle jsem jednoduše řečeno nepobral, nepochopil. Ten film prostě proplynul kolem mě, aniž by jsme se nějak alespoň na okamžik vzájemně střetli. Kdybych celou tu dobu čuměl do zdi, byl bych na tom asi stejně. Asi patnáct minut před koncem jsem to vzdal. Inu, i mistr se někdy utne. Mám Fulciho hodně rád, nebrání mi to však přiznat, že se mu něco nepovedlo. A tohle se mu nepovedlo. Za co tedy ta půlhvězda? Za skvělou (byť vykradenou) hudbu, výbornou kameru a Fulciho typické detaily očí. Jinak to jeden velký omyl jak ve Fulciho filmografii, tak v mé filmotéce. Jo, a nesnáším toho blonďatého kluka. 0,5* (13.04.2013)