Mezi vlky

Chvílemi ve mně tenhle příběh evokoval Mauglího, ale to byl jen moment. Jinak to byla spíš nádherná vizuální podívaná na exteriéry a nejen na ně. Našla bych tam neskutečné množství inspirace pro wallpapery. Ty pohledy do vlčích očí, či do těch sovích byly neskutečně nádherné. Jeden z těch filmů, kde vlka musíte milovat a představa, že něco takového bylo i z části reálií, je fascinující i když se přiznám, že jsem občas musela přimhouřit jedno až dvě očka. Ale závěrečná slova Marcuse měla něco do sebe. (20.06.2015)

Objev jazyka přírody v poslední třetině filmu byl – přes dosti strmý hiát – opravdu krásný, ale – mám pocit – že neorganický s celkem. Jako by efektně snímaná krajina měla zastínit neobratnost vyprávění a neutralizovat pravou – a nesnesitelnou – tíhu těla. Předlouhá expozice, která měla zhmotnit duši hrdiny, se jevila jen jako čekání na vlky, a když přišli, zbylo jen věrohodně aktualizované mauglíovské schéma (což jistě není málo), podpořené kulturním (ne-li civilizačním) dramatem a žel i nesnesitelnou syntetizátorovou hudbou. Intimita ani nestačila vyhasnout bez ohledu na udržovaný oheň – nezaplála totiž: nadlidské měřítko všemocné kamery, proti-smyslové zpomalování vzácných záběrů zdůvěrňování s přírodou a podobné sugestivní postupy uměle exponovaly prožitek tak, jako elektrické světlo ve starých kostelích nemilosrdně praží barvy křížových cest stvořené pro mihotavé plameny voskovic a jim odpovídající nesmělý zrak. Zde se jen zíralo zrakem inscenovaného přírodopisného dokumentu, a zdaleka se nezřelo, a zbyl nanejvýš dobrodružný román, za nějž by se patřilo poděkovat, kdyby – nešlo o život. Závěrečné dojetí mělo prostoupit celek, a ne ho pointovat. Trpký úděl filmu být zrozen pro biograf, a ne pro život sbližujících se. Jediné zavytí lidského vlka by celé to kino zastínilo – přesněji zazářilo… - a pak by se ve všech hrudních koších mohla rozeznít patřičná ozvěna. (24.03.2017)

Pro mne o něco slabší než Olivaresovi Králové hor. Méně uvěřitelný příběh ( i když se zakládá na reálných událostech ), plus exteriéry španělského středohoří pro mne nemají takové kouzlo jako francouzské Alpy. I tak jde však o fascinující story o soužití člověka s přírodou a člověka se zvířaty. Kdy z nás by občas nezatoužil byl šťastný pouze pro to, že máte co do úst, u čeho se ohřát a někoho pohladit. (13.01.2017)

Dobrodružná pohádka skutečným příběhem asi opravdu jen lehce inspirovaná, která na mě jak výpravou, tak režií a kamerou působila filmařsky spíše televizním dojmem, občas až na hraně hallmarkovského kýče, ale mající velkou výhodu v krásné přírodě a líbivé hudbě. (24.06.2023)

Krásné záběry přírody a obrazy ze života zvířat jsou hlavními klady tohoto filmu. Samotný příběh je asi skutečnými událostmi inspirován jenom lehce, ale když to všechno člověk bere spíše jako nějakou pohádku či legendu, potom si dobrodružství kluka, ke kterému byla příroda milosrdnější než vlastní lidská rodina, příjemně užije. (19.06.2015)