Kráľovský víkend

Během oscarového šílenství postává v koutě nenápadný malý film o jednom dávném víkendu na americkém venkově, který svedl dohromady Roosevelta a koktavého krále. Označil bych ho za takovou milou prskavku a svoje hodnocení povyšuji na nadprůměrné, protože lehkost Královského víkendu bych přál všem těžkotonážním kládám dychtivě lačnících po úspěchu. (25.02.2013)

F.D Roosevelta mám zafixovaného jako respektovanou ikonu a vůdce amerického lidu. Ikonu, která po napadení USA Japonskem, vyhlásila Japonsku válku a která provedla USA prakticky celou válkou včetně vzdálených oblastí Tichomoří. Stejně tak mám zafixovaného britského krále Jiřího VI. I on provedl svůj lid válkou se ctí a neopustil Londýn ani v době, kdy jej ještě zle pustošila Luftwaffe. Samozřejmě tito muži na to nebyli sami, ale tíže některých závažných rozhodnutí na nich ležela... O Bertim už bylo lecos naznačeno v Králově řeči, která mi jej trošičku zlidštila. Vždy jsem jej měl zafixovaného hlavně jako velkou návštěvu na letištích v Anglii, když dekoroval naše chlapce v tmavomodrých battledressech. A najednou se mi do ruky dostal tento film. Film vonící Amerikou začínajících čtyřicátých let, vonící létem a klidem... Nikdo si zatím moc neuvědomoval do čeho se svět řítí i když v Evropě už hnědý mor začal bujet a rozpínat se. Obsadit Murraye jako F.D. Roosevelta byl zajímavý počin, byť ta podoba tam ani s brýlemi nebyla moc zřejmá, protože Roosevelt měl protáhlejší obličej. Ale Murraye mám rád a zahrál to dobře. Z čeho jsem byl v šoku, byly jeho pletky. Jenže tento film je vlastně celý o tom, že i nejposvěcenější hlavy jsou jen lidé se všemi potřebami a tužbami jako kdokoliv jiný. Ne, tento film mi rozhodně nijak nepoškodil moje ikony. Naopak jasněji mi je umožnil vnímat i jako lidi. Tenhle královský víkend byl hezký a čím dál více nad ním přemýšlím, líbí se mi víc a víc. Něco málo mi tam ale přeci jen chybělo. Ani nevím pořádně co. Dávám tři hotdogy a s hořčicí, jak to mají Američané rádi. * * * (06.04.2016)

Tuhle látku se dalo uchopit mnoha způsoby. Režisér Roger Michell to ale neudělal moc šťastným způsobem. V momentě, kdy se zajímavým způsobem začal rozvíjet romantický vztah mezi Franklinem a jeho sestřenicí z pátého kolene Daisy, najednou do hry vstupuje politika a nudné konstituční tlachy britských monarchů. Z bláta unylosti do trochu živějšího příběhu se dostáváme až skoro na samém konci filmu, kdy pro konzervativního panovníka a jeho choť je připravena veselá americká zahradní párty, na které se netradičně podávají hot dogy. Závěr je hravý, ale bohužel uspěchaný a bez většího vyvrcholení je finální zápletka velice diskrétně zametena pod koberec. Je to trochu škoda, protože herecké obsazení, v čele s hvězdným Billem Murrayem, vůbec nebylo špatné. Rozhodně bych si dokázala představit dynamičtější průběh celého snímku. Celkově by neškodilo, kdyby se především herečkám (kromě perfektně zahrané hystericky afektované královny Alžběty v podání Olivie Colman) vlilo více elánu do žil. Sympatická Laura Linney tak zapadá do jednolité šedi bez jakéhokoliv výraznějšího charakterového rysu. Polovina filmu je výborná, druhá velmi slabá. Celkem se to střídá, snímek tak nabízí průměrnou podívanou. (30.05.2013)

Koktající anglický král na návštěvě u záletníka na vozíku, v předvečer II. světové války. Roger Michell, režisér skvělého Notting Hill, pravděpodobně začal hulit. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak se mu povedlo natočit nejdivnější film roku, který vás svými znepokojivými výjevy a pseudouměleckými záběry bude děsit v nočních můrách. Už nikdy nechci vidět Billa Murrayho pod vodou v bazénu. Ani Lauru Linney, kterak navléká stařence punčochy. A už vůbec ne tancující indiány a obrovské hotdogy. (06.02.2013)

Dost dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jak to vlastně hodnotit. Jestli jako lehkou komedii nebo jako pokus o nějakou výpověď. Nelze totiž zřejmě ani jedno. Bill Murray je sice dokonalý, ale funguje jen sám o sobě. V širší souvislosti příběhu a jiných postav zůstává osamocen. Je to takové panoptikum zvláštních, ale přesto plochých postav. které však nemá moc co, říct. Navíc se sem vloudí až moc poněkud trapných (rádoby uměleckých) gest a záběrů, které spíše vyloudí pousmání než zamyšlení. A tak je to s celým filmem. (08.01.2014)