Holy Motors

Tedy, totálně originální úlet! Ponoření do zcela jiného filmového světa. Celý čas jsem si říkal, proč se to jmenuje Svaté motory, a postupně mi začlo docházet, že tvůrcům při natáčení filmu asi fakt nic svatého nebylo a zůstává zde s relativně nepoškrvněnou pečetí snad jen ten motor oné rozjeté limuzíny, který prostě plní svou důležitou roli při neobvyklých cestách směřujících k nejrůznějším setkáním. Proč ale motory v množném číslu? Nechte se překvapit, v závěru z toho vyvstane rozhodně zajímavá pointa! Ne všechny scény mi byly úplně sympatické (ta tanečně sexuální teprve ne), co se mi však vedle spousty originálních nápadů začlo postupně líbit, byla myšlenka ohledně střídání různých tváří pomocí převleků, stejně tak střídání růzých absurdních, sci-fi, černohumorních a provokativních momentů i vážnými okamihy jakoby najednou ze života (např. po dlouhé době vší té bizardnosti rozhovor táty s dcerou o lhaní a možnosti vzpamatovat se z chyby či neúspěchu), plus hudbou a poezií (těsně poté onen táta-záhadný muž rozjíždí nádherný akordeonový koncert přímo na ulici). Neznám předchozí režisérovu tvorbu, takže často zmiňované odkazy šly mimo mne, přesto mne ta proměnlivá jízda se střídáním tváří nakonec svou atmosférou celkem pohltila. A mohl jsem si užít mimo klasického obsahu alespoň dvě miniroličky slavných, neb Michela Piccoliho jsem nedávno viděl jako mladého ve filmu Pohrdání (1963), a Kylie Minogue mne svými hity pro změnu provázela pro změnu v útlém dětství – bylo fajn díky tomuhle filmu vidět, kam se legendární pop diva tanečních hitů (z nichž po dvaceti letech mnohé značně zestárly) posunula, zajímavým způsobem zde ztvárnila ženu s tajemnou pověstí a zazpívala pěknou muzikálovou baladu. Myslím, že její zdejší píseň kladoucí otázku o tom, kdo vlastně jsme, patří k těm scénám, které celému filmu dodávají hlubší myšlenkový podtext... (04.09.2019)

Souhlasím s tím, že Leos Carax nedělal nic jiného, než že uplynulé desetiletí chodil hodně do kina. Jak jinak by totiž mohl natočit něco tak... hmmm... divácky neatraktivního, nekoukatelného, ač se ve filmu objeví vše, co má současný divák rád (fantasy skřítek, umírání různých lidí, tajemní řidiči, tajemná auta, podivné děti, krásná Eva Mendes nebo erekce Denise Lavanta, eh, ne, ta už tam být nemusela). V průběhu promítání z kina odcházeli lidé, nejvíc jich odešlo během intermezza. Takže pokud budete chtít odejít, odejděte zhruba po hodině filmu, je to ten nejvhodnější okamžik. My zůstaly... (30.04.2015)

Popravde k úplnému doceneniu (pokiaľ si nerobíte poznámky) HM by som dospel asi až po druhom pozretí. Pocitovo to na mňa ale fungovalo takmer dokonale a následne čiastočne aj intelektuálne a preto sa mi chce vo filme babrať stále ďalej. Že sa dočkám pána Merdeho znova som vopred nevedel a vlastne je aj šťastná náhoda, že som si Tokyo prednedávnom pozrel. Ako človek takmer neznalý Caraxovej tvorby ma týmto kontroverzným dielom, a jeho dnešným masterclassom na pôde VŠMU, navnadil na svoju staršiu tvorbu. Ten jediný starší film, ktorý som od Leosa videl, Milenci z PN, mi už dávno vyfučal z hlavy. HM je pre mňa dôkaz, že aj čistý art (alebo samozvaný art ak chcete) môže fungovať aj ako výborná komédia. (19.03.2018)

Pokoušet géniovy předchozí snímky, abych pochopila ten poslední, by se patrně rovnalo házení perel sviním, takže pouze do budoucna - až se bude pan Carax zase vyprazdňovat, já tady s toaleťákem frontu stát nebudu... Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov jako úkol č. 9 - artový snímek, v tomto případě bych však dala přednost malé úpravě - film, při kterém předčasně odcházíte z kina - i kdyby jste se měli připravit o scénu s harmonikou i zádumčivou krásu staré Paříže... (10.06.2015)

Poznámka k tejto časti gudualinovho komentára: "Tenhle film můžete buď milovat, nebo nenávidět - nic mezi tím. Ti, co dávají alibisticky 3*, obelhávají buď sebe nebo ty druhé. ". Lenže, čo ak mám z filmu práve len priemerný pocit ? Na úžasnú prvú polovicu nadväzuje akási romantická linka s príšernou pesničkou na streche ošarpaného obchodného domu s lacným posolstvom o stratenom dobrodružstve lásky, oddaniu sa prežívania naozajstných citov a ich uprednosťovaní pred zničujúcim kolobehom práce a nasadzovania si rôznych masiek v záujme udržania sa na mieste (samo) živiteľa rodiny. V kontexte diela, snažiaceho sa postihnúť zmätený dnešok v komplexnosti jeho plytkosti a dočasnosti, mi táto časť nechýbala a spolu s niekoľkými nadbytočne predlžovanými momentami - ničnehovoriacimi kudrlinkami umenia pre umenie dávam filmu hodnotenie zodpovedajúce čistému priemeru. Nie je to alibizmus, sebaklam ani zámerné klamanie iných - len pocit z videného. (23.02.2013)