Titanic

Dobovka, majúca za úlohu nalákať vtedajších divákov na spektákel ´´titánskych´´ rozmerov. Triková úroveň nieje o nič horšia, ako ostatné projekty tej doby ( hovoríme ale o efektoch z ríše reálnej, nie tie Meliésové fantastické ) a v niektorých scénach potápania, sa dokonca režisérovi podarilo navodiť napätie, čo je naozaj veľký kompliment ak vezmeme v úvahu, že réžia ako taká, bola vtedy v plienkach. (15.04.2017)

Nejstarší film o nejslavnější námořní katastrofě může nabídnout pěkné záběry "dvojníka" Titaniku a celkem slušnou práci s malými modely. Samotný příběh je už hodně slabý, přičemž mě docela rušila houpající se kamera, která měla asi naznačovat, že se to odehrává na moři. Inu, pro pár desítek kilogramů těžký člun by to bylo logické, ale pro pětačtyřicet tisíc tun vážící parník asi sotva. (30.01.2013)

Dílo na pomezí hraného filmu a hrané aktuality, tj. docela zavedeného žánru raného filmu, kdy se nezachycené aktuality prostě sehrály. V tomto případě je pochopitelně inscenovanost událostí zcela přiznaná, ovšem film vlastně od samého počátku předpokládá znalost schématu: mezititulky odkazují k pozdějšímu osudu postav, každodennost na lodi má vytvářet dojem ticha před bouří atp. Jakkoli poslední třetina filmu variuje prostředí zobrazené v předchozích částech, je vlastně prvních ca. osmnáct minut (v dostupné verzi) především sledem samostatných ilustrativních obrazů: nástup na loď, zobrazení každodenních aktivit a pak reprezentací několika prostor na lodi (kajuty, kavárny), přičemž smysl převážně ve statických velkých celcích snímaným scénám dodávají úvodní mezititulky. Teprve s blížícími se ledovci se začíná film stylově dynamizovat: hlediskové záběry skrze dalekohledy (na ledovce), příčné střihy mezi prostředími v závislosti na dějové akci, interakce herců v několika prostorových plánech (hojné využívání dvou vrstev prostoru ateliérových staveb: dveře, okno) a použití modelů, leč role mezititulků pro zachování kontinuity zůstává dominantní. Ty stylové proměny v závislosti na eskalujícím vyprávění, funkční výpustky a prostorové paralely mezi různými částmi jsou zajímavé, zejména když film vznikal velmi rychle po katastrofě a opravdu měl v tomto ohledu blíže k inscenované aktualitě než k soustavněji připravovanému drahému filmu, který by šlo stylově srovnávat s francouzskými, italskými či americkými vícecívkovými filmy s mezinárodními ambicemi. Je proto trochu škoda, pokud IN NACHT UND EIS budí pro současné filmové fanoušky dojem reprezentativního filmu soudobé evropské produkce; německá kinematografie totiž tehdy nebyla mezinárodně tolik vlivná. ___ PS: Soudě podle měnící se povahy stínů a vlnění textilních rekvizit nejsou ty "houpavé scény" uskutečněné pouhým pohybem kamery, ale přinejmenším kombinací pohybu kamery s kývavým pohybem kulis. (30.04.2017)

Člověk to musí brat s jistým odstupem a rezervou. Je to přece jen 100 let starý snímek. Zdá se mi, že záměrem režie byl "kasovní trhák", ale ničeho význačného se nedočkáte. A už vůbec ne potopení samotného. Jestli chcete opravdový zážitek, radím shlédnout o deset let starší snímek Le Voyage dans la lune. (20.08.2012)

Jeden z těch horších němých filmů, připomínající málo zjevnou pravdu, že ne všechno z té doby je kinematografický skvost. Události zde zachycené byly ještě v živé paměti a režisér tak rezignoval na jakékoliv zvraty a vedlejší příběhy a natočil snímek téměř dokumentárním stylem. Dokonce dopředu prozradil osudy zobrazovaných postav. Nedá se ubránit dojmu, že jeho jediné ambice byly přijít s trhákem využívajícím tehdejší posedlosti námořní katastrofou a zaplnit jím kina. To se nepochybně povedlo, ale nebýt slávy Titanicu, tak by In Nacht und Eis zetlel zapomenutý někde ve archivu. (24.12.2012)