Caesar musí zomrieť
Caesar musí zemřít
Cesare deve morire
Caesar Must Die
Obsahy(1)
Skupina väzňov predstupuje v rímskej väznici pred divákov s predstavením tragédie Williama Shakespeara Julius Caesar a po potlesku, ktorí zožnú, sa herci vracajú do svojich ciel. Legendárne postavy talianskej kinematografie, bratia Tavianovci, strávili nakrúcaním v jednej z najtvrdších talianskych väzníc pol roka, aby zaznamenali, ako sa odsúdení snažia preniknúť do svojich postáv a prostredníctvom nich zmeniť svoj život. Film získal Zlatého medveďa na MFF v Berlíne a mnoho ďalších ocenení. (STV)
(viac)Recenzie (59)
Ak by som napísal, že je to pseudointelektuálna sračka, tak by to nebolo fér, lebo až také komplimenty si tento film nezaslúži. Takže napíšem, že je to pseudointelektuálna megasračka, aby som sa priblížil pravde. Ale NAOZAJ pripúšťam aj možnosť, že chyba je vo mne a som kultúrny diletant a chrapúň a ide o veľdielo svetovej kinematografie a toho zlatého medveďa si to fakt zaslúžilo. Ja som sa ale prííšerne nudil a po sladkých 30 minútach spánku som opustil kinosálu čo som FAKT urobil možno len druhýkrát v živote. ()
Skutečnost, že lidé, které společnost potrestala izolací od ostatních, jsou schopni vtělit se do postav bez nadsázky podobně věrohodně jako profíci z Národního, je hlavní myšlenkovou municí filmu. Ulpívání na reálných příbězích vězňů by asi oslabilo ideovou stavbu snímku, který před mapováním syrové reality upřednostňuje humanistické poselství o svobodě vnitřní i vnější a o transformativní síle umění... 80% ()
Pozoruhodný pokus.(max.90%) ()
Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami. Chtěla jsem na ten film jít. Ale trochu jsem se bála. Zbytečně. Byl skvělý. Shakespeare oslovuje a nabízí paralely i uvězněným členům nejmocnější italské organizace. ()
Neskutečně silný a pro mě také velmi nevšední filmový zážitek... Několikrát mi z toho celého běhal mráz po celém těle a na konci, když ve filmu naplněný kinosál jásal a tleskal celému představení, musela jsem v sobě opravdu hodně potlačovat nutkání tleskat a jásat s nimi. Nádherná práce s kamerou a také s hudbou, která dokonale dokreslovala celou atmosféru. Úchvatný výkon představitele Bruta - jen těžko se chce člověku věřit, že postavy nepředstavují profesionální herci a je to taky dost zvláštní pocit sympatizovat s trestanci z nichž jeden je dokonce odsouzený za vraždu. Hltala jsem scénu za scénou a doslova jsem visela "hercům" na rtech, díky nim jsem se opravdu mohla na chvilku přenést do starověkého Říma jehož historii odjakživa obdivuju. (8/10) ()
Nejen, že je to skvěle zvládnutý Shakespeare, ale to, co film opravdu mistrně umí je navodit atmosféru člověk s "odejmutou svobodou". O vězení už bylo dost filmů, ale až z tohohle je cela cítit. A Brutus je opravdu nejlepší Brutus, kterého jsem viděla! ()
To jediné, co mi na celém díle vadí, že se tu strašně smazává hranice mezi realitou, dramatem a dokumentem. Raději bych viděla jenom jedno z toho, protože na realitu je to příliš útržkovité a skoupé na slovo, ze Shakespeara zůstává kostra, která sice skvěle pasuje jak na hrdiny z historie, tak na ty současné, z vězení, ale v podstatě tím ztrácíme zájem na ději. Dění je vlastně nepodstatné, známe ho, důležité jsou jen myšlenky, které hrdinové vyslovují, ale abychom byli nuceni se nad nimi zamýšlet a měly na nás nějaký dopad, museli bychom se o hrdiny zajímat, vědět o nich něco víc, ale dokument zůstává omezen jen na kulisy věznice či velmi krátké zpovědi (spíše jen větné výpovědi) aktérů. Zkrátka jde o velmi dobrý námět, který se nejspíš lakoničností snaží o vkusnou sondu do duše dnešních italských kriminálníků, ale pro nezasvěceného diváka nedostatečně vysvětluje souvislosti. Máme snad litovat nesvobodné lidi, kteří se dopustili těžkých zločinů?! Nebo mají působit jako odstrašující příklady?! Nebo jde jen o připomenutí faktu, že i ti za mřížemi a s cejchem mají stále duši?! Ta neurčitost žánru a neuvěřitelně dokonalé a přesvědčivé ztvárnění ve mně při sledování vzbuzovalo dojem, že je to všechno jenom nahrané, že jsme aktéry i režiséry manipulováni k přesvědčení, že se vše odehrává v reálné věznici s reálnými vězni, ale ve skutečnosti jsme ve filmových ateliérech s nadanými herci. Větší syrovost, bližší kontakt nebo více chyb při deklamování by nevzbuzovalo tolik mých pochyb. ()
Kto by povedal, že niekto ešte vymyslí tak originálne spracovanie Shakespeara. ()
Spočiatku to bolo nezáživné, ba priam veľká nuda. Ale keď sa z väzňov stali herci, no zároveň neprestali byť väzňami, bolo to stále zaujímavejšie. Veľké Shakespearove myšlienky konfrontované s realitou štyroch stien. A stropu, ten je totiž veľmi dôležitý: "Měli by nás volat strážci stropu a né vězni. Jsme na postelích a hledíme nahoru téměř celý den." ()
Jen málokteré téma je pro mě osobně ve filmech a současně i v literatuře již natolik vyprázdněné a tolikrát recyklované, jako je život ve věznicích a nelehký úděl vězňů. Film který si tohle téma vybere musí buď vsadit na dosud neviděnou kontroverzi a šokovat diváka a nebo riskuje opakování již tisíckrát viděného. Druhá možnost platí bohužel právě pro tento italský snímek, který vypráví o nacvičování Shakespearovy divadelní hry v italském vězení a to přímo tamními vězni. Postavy jsou vykresleny silně nepřesvědčivě, herecké výkony jsou až příliš strojené. Chybí jakákoliv gradace, překvapení či zaznamenání hodný moment. Pseudo-filozofování postav korunované závěrečnou větou jednoho z vězňů působí spíše směšně a film se tak rozpadá jeho tvůrcům pod rukama. Navíc ho ubíjí mizerné zpracování a nulová invence. Původně nejspíš zamýšlené humanistické vyznění celého filmu není zrovna to, co by si divák po jeho skončení odnášel. ()
mi to sparcovaním saurovu Carmen pripomenulo. Len to je oveľa lepší film ako toto. Ale svoje robí že vo filmáku bola brutálne zima, stoličky nepohodlné a tlačenka s cibulou sa mi do hrdla tlačila. ()
Není moc co dodat, jen, že stejně jako to uměl Laurence Olivier to umí i vězňové a bratři Taviani. ()