Lásky čas

V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. Tam to vyšlo, tam nikoliv, tam to skončilo s otazníkem. Lásky čas na to jde vyčuraněji. Což může být i na škodu. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) ale dorazila i tentokrát. Jen se přidal fantaskní prvek cestování v čase. Což v rodině elegantního (a opět naprosto spolehlivého) Billa Nighyho u mužského pohlaví prostě tak nějak jde. Funguje to naprosto přirozeně a roztomile, i když samozřejmě někoho může naštvat, že tu někdo opravuje sám sebe, své zlomové životní scény i své přehmaty (rozepínáním podprsenky to jen začíná). Na druhou stranu nepodvádí v sázení, nepáchá trestnou činnost. V případě režiséra a scenáristy Richarda Curtise to je prostě osudově příjemné oživení. Výsledek je spontánní, vtipný, chytrý, milý i originální (potěšila kupříkladu návštěva restaurace pro nevidomé nebo sestříhané rozlučky v metru). Potěší to navíc o to víc, když víme, jak kvalita v daném žánru schází. Curtisův humor naštěstí není primitivní, nelže, neklame, i když se chce nejednou zalíbit. O tom žádná. Odpustíme mu také to, že jeho svět tentokrát zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. A tím řešením upozorní na nelogičnosti, které v druhé polovině snímku přeci jen přicházejí. Škoda je také v případě toho, že romantická linka se „vyřeší“ už v půlce filmu, a pak se jen šourá kupříkladu okolo vztahově „problematické“ sestry. Ale jsou to jen malé skvrnky. My se totiž chceme hlavně bavit a dojímat. Domhnall Gleeson, nejstarší syn slavného irského herce Brendana Gleesona (Statečné srdce, V Bruggách), je neokoukaný, oddaný své roli a na plátně předvádí neskutečnou živelnost. Svou postavu s lehkostí přivedl k životu a film překvapivě dokáže utáhnout. Samozřejmě i díky dalším ostrovním tvářím a jedné Kanaďance s roztomilým obličejem Rachel McAdams. Nighy je excelentní, dramatik Toma Hollandera jakbysmet, sklerotický strýc si také urve svých pár minut slávy. Díky za ně. Po dobrých třech letech je dám. Přijít to muselo. Sice s přivřenýma očima, ale za pět hvězd!! PS: Soundtrack už mám!! (18.01.2014)

Hezká pohádka o neexistující harmonické rodině s neexistujícím dokonalým vztahem otec a syn a neexistující bezstarostnou láskou, která nemá během let jediného kazu... a ještě si ji užívají s unfér výhodou, že smí obechcávat osud. Takže ano, zábavný, milý a opojný doják, ale toho cukru je tam přeci jen moc. Trochu opiát. 7/10 (04.11.2013)

Ano, je to tak. Z toho psy prznícího, děti zneužívajícího, bezdomovce bijícího, důchodce okrádajícího, stohy podpalujícího, spropitné nedávajicího, odpad netřídícího, hygienu nedodržujícího, okenu popíjejícího a perník obědvajícího sebestředného cynického hovada, se na dvě hodiny stal pookřálý zasněný mladík s úsměvem na rtech, slinama na bradě a tendencí vrátit tomu slepému beznohému nebožákovi s harmonikou před kinem, zpět do kastlíku tu stokorunu na invalidní vozík. S přítelkyní jsme z kina odcházeli nadšení a tak nějak více šťastnější. Dokonce jsem ji mršku v parku na chvíli i pustil z vodítka a přemýšlel nad sladkými slovy, které doma napíšu k tomuto příjemnému filmu. Se slovy "láska, naděje, porozumění, oddanost, věrnost, časový paradox" jsem otevřel profil filmu a vyskočil tam na mě skutečně erudovaný výblitek cenami ověnčeného polyhistora Civala, který si stěžuje, že tam bylo moc cukru! Moc cukru! On jde na ROMANTICKÝ film a stěžuje si na to, že byl příliš ROMANTICKÝ! Naštěstí pro něj jsem zjistil, že podobných existencí, které šly na romantickou komedii a čekaly nejspíš pytle s uřezanýma hlavama, vyvražďování německých prostitutek nebo grupáč s ovcema, je tu povíreco. (19.11.2013)

Objektivně bych k tomu mohl mít asi tak desítku výhrad, za které bych to mohl shodit až do průměrných čísel, jenže co naplat, jeden z těch filmů, kdy jsou vám logické lapsy a dějová vykonstruovanost putna, protože vás berou dialogy odposlouchané ze života a romantická linie vypulírovaná bez vady a kazu k úplné dokonalosti, takže už jenom poskakujete radostí u osobních highlightů typu výběr ženských šatů, a když dojde i na smuteční průvod v černém, nadzvednete brýle, abyste otřeli slzu v oku bez toho, aniž byste se cítili blbě; Curtis je firma na zážitky. (25.11.2013)

Není nad setkání s přáteli po letech, aneb když jsem si přečetl sedm let starý komentář od Nathalie, skoro se mi nechtělo psát můj vlastní:) Lásky Čas je ukázkou jisté ruky pana Curtise, ale když pominu jak mu hapruje to cestování časem (mělo to přece jít jen dozadu, ne?), mám svoje výhrady proti "poselství" filmu, respektive některým jeho aspektům. Na druhou stranu, mám velkou slabost pro Billa Nighyho, pro Rachel McAdams (ačkoliv když zvládla fejkovat chemii s Ryanem Goslingem po celý Zápisník Jedné Lásky, jak jsem se před pár dny dočetl, co je jisté?:D), a pro Domhnalla Gleesona (když tedy nehraje padoucha ve Star Wars...:)), takže se mi skoro daří skočit na návnadu silných rodinných hodnot a nevnímat to, jak je oslabuje možnost kdykoliv se vrátit a opravit nejen jakoukoliv chybu, ale i starou dobrou zlomyslnost;), a jak je hrdinovo závěrečné poznání banální. Naproti tomu rodičovství fungovalo úžasně - ale nemá to co dělat s mým vlastním otcovstvím. Chcete důkaz? Správně bych měl být stoprocentně dokonalý vzorek cílové skupiny, protože shodou okolností dnes, v den, kdy jsem Lásky Čas viděl, by měl můj děda narozeniny, za necelé dva týdny to bude dva roky, co zemřel, a - tomu už se skoro nedá uvěřit - moje nejsilnější vzpomínka na něj je, jak mě učil házet žabky. Přesto moje výhrady trvají. Ale jinak... i v ostatních rolích parádní obsazení, parádní humor (od vztahového přes Gleesonovy trapasy až po Hollanderův cynismus), úžasná hudba (jen tu verzi How Long Will I Love You od Ellie Goulding by měli zakázat...), a jak by řekla jistá decentní dáma, "doják jak kráva":D Kasaštyk to byl řádný, ale už jsem zkrátka měl pocit, že je to víc řemeslo než něco nadčasového (yes, pun intended;)). Kdybych viděl méně filmů podobného ražení, a méně toho zažil, možná bych pěl ódy na to, jak mi Lásky Čas změnil život, jako to dělají mnozí lidé na Youtube u "té správné verze" How Long Will I Love You. Takhle váhám mezi 70 a 80%. Ale když si vybavím perličku jako že v situaci, kdy hrdina potřebuje napravit následky svého dobrého skutku v podobě neseznámení se se ženou svého života, a v podkresu začne hrát The Cure (neboli lék:)), bude to 80%. (27.09.2020)