Dopis pro Momo

Sociálne začleňovanie v novom prostredí a osobná tragédia ako pôdorys pre rýdzo detský citlivý slo príbeh s prvkami šintoizmu a fantasy vychádzajúcich z klasických hororových legiend éry edo (resp. Tukugawovho šogunátu, od ktorého sa odvíja aj ich označenie ako "klasické samurajské hororové legendy"). Už z toho je jasné, že takýto film si bude u nás len ťažko hľadať diváka a ujme sa skôr v krajine vychádzajúceho slnka, než v mimoázijských krajinách, do ktorých je exportovaný a ktoré nemajú k tradíciám a tomuto druhu príbehov taký vzťah ani pochopenie. Možno to brať aj ako dlhodobý efekt výsostného postavenia štúdia Ghibli na našom trhu a kultu, zacieleného na jeho popredné vedúce osobnosti, akou je Hajao Mijazaki, bola by však chyba prisudzovať väčšinový podiel na rozpačitejšom prijatí len vedľajšiemu faktoru, ktorý s ním prakticky nesúvisí. Dopis pro Momo je pre mnohých rozporuplný v prístupe k téme a cieľovému publiku, ktoré paradoxne kĺbi veľmi harmonicky a s ohľadom na úctu k smrti a jej vážnosť, vychádzajúcu z historickej tradície, ale zároveň jemne vybalansovaného, neagresívneho sentimentu s viac menej klasickou rozprávkovosťou, ktorá ho robí nenásilným a v súlade so spoločenskou nezávadnosťou prenáša svoje posolstvo na mierne odrastenejšieho detského diváka (u nás vysielaný s ratingom od 8 rokov, čo sa mi javí ako vek ideálny vzhľadom na to, koľko deti v tomto období chápu a s čím všetkým sa akou formou potýkajú - overené). Podľa dostupných informácií pracoval Hirojuki Okiura na produkcii filmu dlhých 7 rokov, čo sa na výsledku odrazilo v podobe kryštalicky čistého melancholického tónu v spojení s príjemným humorom, fantaskným nádychom a prekvapivo neotravnou impulzívnosťou a infantilitou hlavnej dievčenskej hrdinky, a dôslednom tempe, pri ktorom sa oplatí sledovať a vychutnať si každý jeden záber, a počkať si na všetko dobré; práve vďaka tomu je Dopis pro Momo tak všedný a zaujímavý zároveň. Nie je to však kúsok pre každého, ale napriek tomu je malým klenotom, ktorý prekvapí kvalitou scenára i príjemnou animáciou (zrejmý odkaz na Totora potešil). Svojou pomalou vycibrenosťou a autorským rukopisom, ktorý sa nikam neponáhľa a nesnaží sa diváka k ničomu bezprostredne dotlačiť (čomu zodpovedá zámeru podriadená stopáž), však môže mnohých odradiť. Rozhodne si to však nezaslúži. Ak by som mal vyjadriť svoje dojmy z filmu, stačili by tri slová: rovnaký, ale iný. 85% (28.07.2014)

Kvalitativně velmi podobné Ghibli. A jak se vyjádřil JFL, je to "slice of life". Tedy, až na to, že tam jsou démoni. Démonci :). Docela sympatické postavičky. Vlastně velmi příjemný film :). ■ S odstupem a po druhém vidění dávám maximum. Vymazlená záležitost, která v jedné postavě připomíná i Satoshi Kona. (12.11.2013)

Po dvanácti letch od nezapomenutelné melancholické romance z distopického světa "Jin-Roh: The Wolf Brigade" se animátor Hirojuki Okura vrací na post režiséra se snímkem, který s předchozím má pramálo společného, ale buduje režisérův statut filmaře zaměřeného na kvalitní a netuctové scénáře. Znalce japonské animace na rozdíl od konzervativních euroamerických rodičů nikterak nezaskočí fakt, že se jedná o film z dětského prostředí, který se věnuje smrti, nicméně těžko bychom hledali jiný snímek, kde jsou motivy dětství, potažmo dětského filmu a melancholie nad smrtí někoho blízkého natolik rovnocenné a především dokonale skloubené. "Dopis pro Momo" se zaměřuje na dospívající dívku, která se v prostředí matčiny rodné vesnice na odlehlém ostrově vyrovnává se smrtí svého otce. Současně tak čelí výzvám nového kolektivu a cizího prostředí, ale také tíze a zármutku tváří v tvář smti. Obojí spolu s motivem bizarní přízemnosti venkovské usedlosti pro dívku z města je pak materializováno v podobě tří nevyzpytatelných šintoistických bůžků, kteří dle pověr mají na Momo a její matku dohlédnout v mezičase, než se duše otce/manžela dostane do nebe a bude je před nepřízní světa chránit sama. Neodbytnost a iritující nemotornost bytostí, které vidí pouze Momo, jednak slouží jako slapstickový prostředek, ale současně permanentně zpřítomňuje problémy, kterým hrdinka čelí. Její proměňující se vztah k nim pak značí také postupné přijetí a vyrovnávání se s reálnými problémy. Výsledek tak představuje i na anime nevídaně košatý, ale současně konzistentní a podnětný mix motivů a stylů, který připomíná úsměvné "slice of life" tituly ze Studia Ghibli, ale současně je kombinuje s fantasknem a melancholií. (11.03.2012)

Pohádka, která pro mě byla až moc pohádková, a měla i znatelně menší dosah. Jedná se o neghibliovskou ghibliovku, s příjemnou hudbou, animací, ale poměrně nezajímavými postavami a strašáky. Rozumím, co nám tím chtěl režisér sdělit, ale kvůli poněkud slabší výstavbě filmu jsem se nedokázal pořádně ponořit do tohoto příběhu. Ovšem chválím originální scénu během bouře se strašáky, kteří chránili Momo na cestě pro doktora. Tři hvězdičky. (21.04.2024)

Drtivá většina minutáže je neuvěřitelně funkční, chytlavý a zábavný mix komedie a fantasy, který dokáže s lehkostí hovořit i o melancholických tématech...jen v koncovce poslední cca čtvrtiny jsem měl pocit, že to mělo být buď méně sentimentální, nebo kratší aby se daný sentiment nestačil takhle lacině rozpatlat. Je to neduh, který celkový dojem sice příliš nezkazí, ale to vědomí, že tady stačilo tak málo a svět by měl další animedokonalost-to trošku zamrzí :) (27.04.2015)