Love Song

Očarujúca Knightley, Ruffalo vie zúfalcov hrať veľmi presvedčivo, výborne im sekundovali ostatní herci a speváci a samozrejme NY. U mňa láska na prvý pohľad ... a ku tomu všetkému parádny Jaguár a neskutočný soundtrack ... https://www.youtube.com/watch?v=GyiQtznyCGU .. kostýmerke palec hore! Skrátka pohľadenie na srdci. (28.09.2014)

Love song není překvapivě klasický romantický snímek, jak by název mohl napovídat. Jde tu totiž především o lásku k hudbě (nebudu Vás lakovat, bez běžné lásky by se scénář též neobešel:-)), což zas není takovým překvapením, když bereme v potaz, že režisérem je John Carney. Herecky a hudebně je film opravdu povedený a k tomu z celého snímku sálá neuvěřitelně pozitivní nálada. Za mě tedy slabších 5 hvězd a je to z mého pohledu i o dost lepší než Once. (09.07.2015)

Ono je skvelý nápad už len ísť robiť hudbu do ulíc a vnímať skrz tú hudbu zároveň okolie. Čiže by to zdanlivo nepotrebovalo ani zlomené srdce, pečeň tvrdú ako nerezová ploskačka, pubertálnu dcéru a pop star s pubertálnym publikom. Ale práve toto robí film filmom, možno nie veľmi originálnym, ale to sme ešte len pri počiatočnej zápletke. Ďalší priebeh je už riadne svojský. Urobiť totiž z hviezdy, akou je Keira Knightley, "holku od vedľa", a z New Yorku domáce štúdio, aby to celé pôsobilo svojpomocne a prirodzene, je schopnosť, aká sa často nevidí. Keira tu má len rozkošný smiech, neznesiteľnú ľahkosť bytia ukrytú v puzdre na gitaru a talent, ktorý jej veríte. A Ruffalo to ostatné. Okrem teda genia loci, ten je erárny. (16.12.2014)

Pozitívne ladený hudobný film, ktorý síce nechytí za srdce, ale zanechá dobrý pocit. Neprináša väčšiu drámu, hoci potenciál tam bol, najmä vo vzťahu Knightley - Levine vytriasť niečo viac. Okrem hereckých tu máme aj reálne spevácke hviezdy a dokonca keď sa človek pozrie na dnešnú Haille Steinfeld, tak pochopí, ako veľa robí make up. Tu nemala žiadny a tak brežnevovské obočie a prasačí rypák dosť vystupovali. A keď jej dnes dajú omietku, tak bažia po nej milióny mužov. (12.10.2021)

Jednoduchým vzorcem by se dal film popsat takto: nudná scéna + ucajdaná písnička + ubulená scéna + další trapný popík ..atd. až k = příšerně natahovaný konec. _____Film si hraje na nezávislost, čemuž vcelku obratně podřidil i kameru snímající ve zvláštních úhlech a záběrech, ale děj je proklatě poplatný mainstreamu a hlavně je tupý. ____ Už setkání ošuntělého producenta a začínající písničkářky v baru ukáže, že něco není v pořádku. Zaprvé není důvod, kromě toho, že je Keira hezká, proč by si jí někdo v tom baru všiml. Zpívá průměrně, hraje odrhovačku bez nápadu a slova písně jsou stupidní. Tehdy nastoupí jediný nápad celého filmu, kdy si producent (bůhví proč okouzlený tou příšernou produkcí) představuje hudební aranžmá hrané kapelou neviditelných hudebníků, kteří by vystoupení písničkářky vyšperkovali. Tahle představa vede až k tomu, že neviditelný orchestr přehluší zpěv i kytru písničkářky - což je jedině dobře a svědčí to o tom, že producent za zenitem má přece jenom nějaký hudební vkus. ____ Dál už to jede jen z kopce. Problémy s prosazením se neznámé hudebnice se vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku a přestože ona i producent jsou finančně zcela na dně, není pro ně problém produkovat desku v ulicích New Yorku, zaplatit hudebníky, auta, jídlo, návštěvy restaurací, nákupy atd... Hlavně natáčení písničky v metru mě pobavilo - zvuk projíždějícíh vlaků určitě dodá půvab i té nejblbější melodii, protože ji prostě přeřve. Písničky jsou nadále trapné i v rámci popíku a příběh vlastně ani žádný není. ______ Tohle si nezaslouží skončit ani v papírové krabici při výprodeji v hudebninách. /17. 7. 14., komentář č. 5 100/ (17.07.2014)