Mazlíček

Hugo Haas, Ferdinand Hart, a Stanislav Neumann = záruka v podobě tří velmi dobrých hereckých výkonů. Knihovník, sedminásobný vrah č. 69, a tichý nemluvící zloděj, na první pohled celkem nesmyslná kombinace ale v tomto filmu, což je podstatné, velmi dobře se navzájem doplňující a občas i pěkně improvizující. Václav Trégl jako soused, který stále něco chtěl, nebyl samozřejmě také špatný, jako spíš obvykle standardní. Hugo Haas jak dokázal dojmout tak i stejně rozbrečet. Sám pak by o tom mohl vyprávět ten veliký hromotluk, to že i on sám nakonec brečel. Hugo Haas byl vynikající, sám když měl zazpívat smutnou píseň tak začal raději improvizovat, s tím že prohlásil že mu není jak-si do zpěvu. Mimochodem to jste věděli..? Autorka jen jedné jediné role, jak už poznamenal uživatel Zloději kol, Ema Pechová byla ve skutečnosti skutečnou maminkou herce Ladislava Peška. Byla to spíše ochotnická a divadelní herečka, která se dožila vskutku požehnaného věku 97. let. Více jak průměrný film, ke kterému se stále rád vracím, a jehož scénář si Hugo Haas dokonce sám napsal. (17.12.2006)

„Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení.“ Narodit se 29. února není výhra. To se pak z člověka může stát dobrosrdečný, ale také nesmělý a nepraktický mamánek…Navzdory zdejšímu hodnocení jsem se překvapivě hodně pobavil. Haas (chodící se dívat na vlaky a odmítající zpívat) by to sice utáhl sám, ale tady má k ruce i několik schopných spoluhráčů, ať už maminku Pechové, která si musí na políbení svého drobečka vylézt na stoličku a budí ho z tvrdého spánku kvůli zapomenutému prášku na spaní, sedminásobného, přecitlivého Hartova vraha (kdyby kvůli „hloupé“ milosti sebrali husičku, knedlíky, zelí a jednu „tvrdou“ před nosem mně, řádil bych víc!), šeptajícího Neumannova zloděje („Tak! A nebudeme o tom mluvit.“), v cizí posteli spícího telefonistu Trégla a nakonec Mandlovou, která sice nesrší vtipem, ovšem jako hokejová brankářka v akci září! Pasáže z večírku jsou trochu nuda a náměsíčné scény podivné, ale jinak spokojenost a solidní 4* navrch. „Tak co, budeme mlčet?!“ - „No…mně by se to moc hodilo.“ (27.10.2019)

Těžko by se hledali odlišnější kandidáti na lásku než chudý nesmělý doktor filozofie a bohatá sebevědomá bruslařka. Frič je dokázal dát dohromady s milou a příjemně úsměvnou lehkostí a ještě je obložit mnoha kouzelným gagy a momenty, ať už je to soused čekající na hovor z Plzně, nemluvný zlodějíček, nečekaně zakončené hudební číslo nebo hned úvodní scéna kdy si pro pana dotkora přijdou, aby ho odvezli ho do vězení. Film tak starý, že už ho možná mnozí nedokáží docenit, stále však úsměvný, laskavý, obdařený, hlavně díky Haasovi, osobitým kouzlem. (20.09.2011)

Velmi prostá klasická komedie o doktoru filosofie (spolehlivě roztomilý Hugo Haas), který je maminčin mazlíčkem i ve zralém věku a jen díky tomu, že se zamiluje do krásné Adiny Mandlové, dokáže do svého života protlačit i zcela nové prvky a hlavně se alespoň trochu osamostatnit. Z dnešního pohledu naprosto nepochopitelná až vytáčející starost maminky o svého jediného synáčka mně už někdy lezla krkem, ale protože mám slabost pro tyto staré černobílé snímky, dávám lepší 3 hvězdy. Ale jde spíše o podprůměr tehdejší tvorby. (03.01.2007)

Hugo Haas podruhé v komediální roli a podruhé nic moc. Naivní zápletka i postavy by se daly odpustit, čekal jsem to. Ale když se u filmu v délce 77 minut nudím a neustále se dívám, kdy už bude konec, je něco hodně špatně. Navíc Mazlíček nefunguje ani jako komedie. Hlavní postava je prostě tragéd Lojza, který mě celou dobu spíš iritoval, než bavil. Spíš mě iritoval, než bavil… aha to už jsem říkal. No a na tomhle „vtipu“ opakování byla postavena asi polovina vtipných situací. Snad jen díky závěru se to udrželo na slušných dvou hvězdách. Prvorepublikové komedie mám velmi rád. Mnohem lepší jsou ale rozhodně ty s Oldřichem Novým a s Vlastou Buriánem. S těmihle mistry svého řemesla prohrává Hugo Haas na plné čáře. Další komedie s ním si odpustím. (07.08.2020)