Trauma

Asi jsem už dávno pochopil, že Argentovi amerika nesluší a asi jsem zvyklý, že sem tam natočil slabší kousek, ale tohle bylo znatelně níž než jeho průměrný podprůměr. Kdyby tam Asia krom žalostného herectví (i když jí bylo 10 tak hrála lépe než v tomhle) nevytasila i kozy dal bych ještě o hvězdu méně. (28.10.2015)

Slusny Argentuv prumer, na kterem je ale jiz pomerne citelne, ze se narozdil od vetsiny jeho ranne tvorby jednalo o americkou produkci. Typicky priklad - Argento chtel soundtrack od Goblins (bez kterych by napr. jeho masterpiece Suspiria byl polovicni), ale amici jsou prilis vymekli, takze to zamitli. Odrizlych krku je zde ale nastesti stale dostatek. Rumunsky obradni ritual ocividne velmi silne citoval Sam Raimi v nedavnem Drag Me To Hell. 5/10 (10.11.2010)

Po Dvou ďábelských očích již druhý Argentův americký film dopadl opět překvapivě celkem dobře. Příjemné obsazení a jakš takš celistvý příběh dělají z tohohle díla jedno z těch lepších argentovek. Tvůrci si samozřejmě mohli odpustit pár věcí (např. mluvící hlavy, které vypadají trochu komicky), ale myslím, že je to snesitelné. V neposlední řadě stojí za zmínění zajímavá a výrazná hudba Pina Donaggia, která jako by vypadla z hororových 70. let. Myslím, že tři hvězdy budou pro Trauma odpovídající. (20.07.2011)

Hned při úvodních titulcích Traumi, ve kterých jsem spatřil jméno Toma Saviniho (efekty), jsem si říkal, že tohle bude pořádně krvavé giallo. Bohužel, tomu tak není, američtí producenti asi svázali Argentovi ruce(aspoň, že nechali vraždícímu maniaku velice originální náčiní:-)). Příběh Traumi pak sleduje mladý pár, který se snaží zjistit identitu vražedného monstra, které zabilo hrdinčiny rodiče. Začátek filmu se díky tomu rozjede velice dobře, bohužel scénáristická vata nastoupí moc brzy a děj začně nudit. Ještě že Argento film prokládá svými tradičními vychytávkami a divák, tak může přimhouřit oči nad příšerně hrajícím ústředním duem. Menším zklamání pro mě byla hudba. Kde smarjá Argento nechal Gobliny? Nebo v tom mají producenti také prsty? No nic....ale abych už jen nehanil, tak poslední třetina filmu nabírá na obrátkách, které stvrzuje finále se skvělou pointou nakonec. Argento prostě giallo umí. (10.03.2009)

Nad očekávání příjemné překvapení. Vrah přichází v dešti... Argento se oprostil definitivně od většiny svých typických filmařských rysů - bourání obrazu a deformace zlatého řezu ( jak nádherně předvedl třeba v Tmavě červené), hra s modrou, rudou a žlutou ( jako v Suspirii či Infernu) či smysl pro detail - zde snad jen scény s gegonem a zmítající se větev v dešti. Kamera příjemná, hudba ucházející ( jo, Goblin to není...), ale vše tak nějak uhlazené a komorní. Starého Argenta připomene nemilosrdný déšť, spiritistická seance, vidění očima vraha i brutální vraždění, které však postrádá pěnivé gejzíry krve, jak bychom očekávali. Konec byl vydařený! A nechybí odkazy na Psycho (sprcha), Osvícení ( dostanu tě, chlapečku!) či motýlí hrátky, kdy nevinnost motýlů se pojí se zlem ( Poltergeist 2, Mlčení jehňátek ad.) (26.07.2011)