Hon

Podle kadence slin, flusaných zde na klíčové děvče jsem se domníval, že půjde o pětiletou předčasně vyspělou sexuální mašinu, co svým propadlým hrudníčkem manipuluje svět a doposud necelulitickou prdkou vrtí psem. Ona to zatím šmudlinka, kterou na jejím dětském obláčku zklamal chvilkově necitlivý přístup dozorce z kindršůle. Tak plácla první blbost, co se jí prohnala hlavičkou.... Každý dospělý zde vlastně konal správně, což neznamená, že celek nemusí mířit do řiti. Severské země, již díky svým tuhým zimám a nižší hustotě zalidnění, mají s pedofilií (co je malé, to hezké) či incestem (co je v domě zraje pro mě) bohaté historické zkušenosti. Právě proto je tahle sonda do hlubin maloměšťákovy duše přínosem, vědí, o čem točí. Snad kdekterého diváka v krizové chvíli vzpomínka na film nakopne a praví - dvakrát měř, než uřízneš. Čtvrtou přidávám za závěrečný hon a symboliku kulky, co sice tentokrát netrefila nevinného, ale jen těsně! Stejně na něm provždy ulpí třísky a pach střelného prachu. (06.11.2015)

Říká se o mně, že mezi przněním prostitutek, ovcí a arcibiskupů si vždy dávám rajskou s knedlíkem. Je to jasná pomluva, neboť rajskou nemám moc rád. Mí přátelé to vědí a nikdy by takové špinavé lži neuvěřili. Jenže Lucasovi přátelé nerozvážně skočili na špek uraženému mláděti a dali panu učiteli pocítit zač je v Dánsku Tuborg. Je to zajímavé, chladné a poměrně realistické, ale nedokázalo mne to vtáhnout, přežvýkat a vyplivnout citově rozervaného. Spíše jsem to z povzdálí sledoval a troufale podumával o tom, zda by snímek měl takto vysoké hodnocení, kdyby k nám ještě nepronikly zvěsti o síle dánského dramatu. (15.07.2013)

Ukazovat dětem ve školce podlouhlé, válcovité předměty, může být pro učitele docela fatální pedagogickou chybou. Čtyřletý, blonďatý pazneht si pak klidně prohlásí, že viděl čuláka, a milý pan učitel aby se pomalu začal rekvalifikovat na polykání romských spoluvězňů. Nehnula mi ani tak žlučí reakce dánského maloměsta jako to chození po špičkách kolem prolhaného fakana, jen aby pak, proOdina, náhodou špatně nespinkal. To raději zlikvidujme toho úchylného pedála. Severské výchovné metody beznátlakového rozvíjení samostatné osobnosti jsou všeobecně známy. Otázkou je, jestli pak z fracka, který je od malička zvyklý srát všem kolem na hlavu, přičemž se za cokoliv, co provede, dočká pouze roztomilého "tytyty" a opravdu rozlícený rodič se smí uchýlit jen až k téměř brutálnímu "tytytyty", kdy poslední slabiku musí polknout, aby ratolest neutrpěla trauma, nevyroste náhodou arogantní zmrd, který má pocit, že si beztrestně může dovolit cokoliv. No, zaplaťRadegast, že k nám na Severní Moravu tyhle novoty ještě nedorazily a hned jak to dopíšu, půjdu preventivně ztřískat svá antikoncepční selhání, aby náhodou nenařkly učitelku, že jim v hodině přírodopisu ukazuje bobra. Hon je jednoznačně honící záležitost, která až tísnivě ukazuje, kam až lze dospět s přílišnou benevolencí a syndromem Lehkého Nedostatku Bití (LNB). (05.03.2013)

Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale Mads Mikkelsen je nejzajímavější a nejlepší herec Evropy současnosti. Každá jeho postava na plátně absolutně žije. Co žije, ona skrz to plátno dýchá. Hon je pro mě další jeho zářez na pažbě, kterým si musí získat všechny. Chápu, že využil situace aktuální dánské kinematografie, která je aktuálně plna těch nejlepších scénáristů a režiséru, ale prostě mu bylo dáno, aby se do této doby narodil a on to svojí osobností maximálně využil. Hon samotný je hodně těžce stravitelný film. Je vlastně o tématu, o kterém se těžce mluví a stejně tak těžce se musel i filmovat. Je to takové tabu, které v tomto filmu rozkrylo karty. Úžasné na tom všem je, že scénárista zřejmě za život přečetl povahu lidskou a přesně ukázal, co jsme, jakožto lidská bytost, schopná udělat a co naopak schopní udělat nejsme. Mads se tu proměňuje každou sekundou po absurdním zjištění a divák se topí v depresi, která nikomu nemůže dát spát. Přesně o tom jsou filmy. O emocích a o pocitech, nad kterými by se každý z nás měl pravidelně zamýšlet. Hon něco takového dokázal a musím říct, že je jeden z mála, co se nebál rozkrýt pravdu ukrytou někde v koutě každého z nás. (01.11.2013)

Děti nelžou, jen občas neříkají pravdu.. Vinterbergovo stahovaní Maelströmem nařčení z pedofilie je bezesporu formálně dokonalé, ale jakmile vír vyvrhne svou oběť do relativně klidných vod, začal jsem postrádat tu celou dobu přítomnou naléhavost a nevrátil mi ji ani samotný konec potvrzující neúprosnou věčnost stigmatu. Snad bych byl i raději, kdyby se zatlačilo na pilu fatálnosti, či se v divákovi nechal zavrtat „what if“ červík pochybností, ale jinak této kyslík vysávající "banalitě" nemám co vytknout. Mikkelsen patří do Valhally, ale zatím mu dej Ódine ještě prostor.. (17.01.2013)