Hon

Film, který mě poprvé oslovil. S odstupem skoro tří let mám pocit, jakobych se dívala na něco úplně jiného. Před lety jsem se dívala na severský film, u kterého jsem nevěděla, o čem je, prožila jsem si velice silné emoce. Na některé filmy nemám odvahu dívat se znovu, navíc na ty, které nějakým způsobem ukazují násilí nebo bezpráví. Nebýt rozpoutané diskuze na téma Hon, asi bych se na film znovu nepodívala. Svým způsobem chápu poměrně zdejší vysoké hodnocení, ale při dalším sledování film bohužel svojí působivost hodně rychle ztrácí. Falešného obvinění se týká i tuzemská televizní Klukovina (z cyklu Nevinné lži), která ovšem neměla ambice dosáhnout na Oskara, ale připadá mi uvěřitelnější. (17.03.2015)

Podle kadence slin, flusaných zde na klíčové děvče jsem se domníval, že půjde o pětiletou předčasně vyspělou sexuální mašinu, co svým propadlým hrudníčkem manipuluje svět a doposud necelulitickou prdkou vrtí psem. Ona to zatím šmudlinka, kterou na jejím dětském obláčku zklamal chvilkově necitlivý přístup dozorce z kindršůle. Tak plácla první blbost, co se jí prohnala hlavičkou.... Každý dospělý zde vlastně konal správně, což neznamená, že celek nemusí mířit do řiti. Severské země, již díky svým tuhým zimám a nižší hustotě zalidnění, mají s pedofilií (co je malé, to hezké) či incestem (co je v domě zraje pro mě) bohaté historické zkušenosti. Právě proto je tahle sonda do hlubin maloměšťákovy duše přínosem, vědí, o čem točí. Snad kdekterého diváka v krizové chvíli vzpomínka na film nakopne a praví - dvakrát měř, než uřízneš. Čtvrtou přidávám za závěrečný hon a symboliku kulky, co sice tentokrát netrefila nevinného, ale jen těsně! Stejně na něm provždy ulpí třísky a pach střelného prachu. (06.11.2015)

Aneb jak se prosté drama může v rukou zkušeného tvůrce proměnit v silnou látku, která chytne od prvních minut, a my už nemůžeme a ani nechceme odvrátit zrak. V pospolitém malém městečku se všichni znají, mámy od plotny, družní tatíkovští nimrodi i dítka tu a tam musejíc si vyslechnout ostřejší hádku svých rodičů. Mezi takové patří i Klara, holčička s andělským pohledem a jednou pomstou, které ani nerozumí. Obětí se stává čtyřicetiletá pomocná síla v mateřské škole Lucas, který si prošel rozvodem a který na vlastní kůži pocítí trest za neopětovanou „náklonnost“ v podobě rychle se šířící sousedské nákazy. Štvanice je to účinná, protože děti přece nelžou (jasně, že lžou) a navíc ty traumatizované se pokouší nepříjemné zážitky vytěsnit (tak si rodiče obhajují, když dívenka všechno uvádí na pravou míru). Nikdo už neřeší, že šlo o oblíbeného souseda, se škodnou se prostě musí pořádně zatočit. Díky bohu, že hlavní úlohu svěřil dánský provokatér Thomas Vinterberg charismatickému Madsi Mikkelsenovi (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě). V narušených rodinných vztazích Vinterberg znovu odkrývá skutečný stav společnosti, což dokonale ukázal v syrové Rodinné oslavě, kterou se hrdě hlásil k manifestu Dogma. Od té doby ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, popasoval se i díky nim s vypravěčstvím hollywoodského typu. A ať se to někomu líbí nebo ne, přetahuje si tím diváky na svoji stranu. Mikkelsen, jeden z nejzajímavějších evropských herců posledních let, pod tlakem chybuje, provokuje, ničí svůj milostný život, přesto bojuje (v kostele, v marketu – skvělé scény). Žánrově nesmírně čisté.. (06.04.2013)

Vynikající drama s brilantním výkonem Madse Mikkelsena a vůbec tady nehodlám pitvat nějaké maličkosti, protože mně ten příběh dostal na sto procent. Atmosféra se dala doslova krájet a já jsem chvílemi pomalu ani nedýchala. Za sebe můžu napsat, že to byl zatím nejsilnější zážitek letošního roku a dánská kinematografie se předvedla v celé své drsné kráse. Navíc i ta malá Annika, která hrála sice dost nevděčnou roli, byla bezvadná. (23.03.2013)

Určitě jeden z nejlepších filmů na téma "bezpráví" z posledních let, při jehož sledování byste nejradši značnou část postav pořádně propleskli a nejvíc by zasloužila malá Klara, která to mimochodem zahrála opravdu bravůrně na její věk. Příběh je to rozhodně zajímavý, vyvolává spoustu negativních emocí, ale přece jenom mi to nepřišlo až tak věrohodné, jak by bylo možná záhodno. Přišlo mi to do určité míry účelově vykonstruovaný, kdy některé scény asi nebyly úplně to pravé ořechové, navíc to bylo tak zvláštně poskládaný na sebe a s koncem to tak nějak vyšumělo do ztracena. Takže ano, velmi dobrý film s nemalým množstvím dramatických, dobře natočených scén, ale podle mě to mohlo být jako celek zpracováno o něco líp. 75% (16.06.2013)