Jánošík

Prvé spoločné dielo slovenských a českých tvorcov bol tento doma i v zahraničí úspešný veľkofilm. Majster Frič, sfilmoval atraktívnym spôsobom legendárny príbeh hrdinu slovenského národa, Juraja Jánošíka. Stretli sa v ňom herecké hviezdy z oboch strán Moravy, ako Marvan ( pandúr ), Plachta ( zbojník ), Pištek ( gróf Markušovský ), alebo Bagar ( Šandor ) a v neposlednom rade Fričov objav Paľo Bielik v titulnej úlohe. Vzniklo tak dielo hodné pozornosti, vyniká dynamickým strihom, hudbou a dobrým scenárom. (31.03.2007)

Jánošík. Slovenský národní hrdina, symbol cti, odvahy a statečnosti. Autoři scénáře Karel Hašler a Karel Plicka převzali dramatickou předlohu tohoto filmového eposu o legendárním hrdinovi slovenského lidu ze stejnojmenné divadelní hry Jiřího Mahena. Slovenský národní charakter filmu, jehož režie se s velkým entuziasmem a nadšením ujal Martin Frič, měly podtrhnout slovensky mluvené dialogy, napsané Štefanem Letzem a Ivanem Kovačevičem. Etnograf a dokumentarista Karel Plicka pak vybral pro natáčení exteriérů fotograficky ideální místa v okolí Terchové, Jánošíkově údajném rodišti a Levoči. Velký smysl pro zachycení lyrického kouzla krajiny projevil kameraman Ferdinand Pečenka, který společně s Plickou vytěžil maximum z krásy romantické přírody, jež tvoří funkční složku jinak spíše pomalejšího děje. Frič do hlavní role angažoval dosud neznámého Pal'a Bielika, četníka a divadelního ochotníka fairbanksovského typu. Ten se s náročnou rolí vyrovnal vynikajícím způsobem, přesvědčil, že má pro filmové herectví neobyčejný smysl, což prokázal i v pozdější Fričově adaptaci Čapkova románu Hordubalové. Nemělo by se ani zapomínat, že Jánošík patřil k nejúspěšnějším snímkům své doby, na IV. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách vzbudil velkou pozornost zejména u zahraniční kritiky. Okolnost, že na této přehlídce, konané v roce 1936, nezískal oficiální cenu, je podmíněna houstnoucí politickou situací v Evropě, kdy fašistické Maďarsko podalo protest proti promítání údajně šovinistického snímku. Pořadatelé jej sice nevyřadili, ale porota mu nemohla přidělit očekávané ocenění a tím jej zcela distancovala od veškerých poct. O tom, že měl Jánošík mezinárodní ohlas svědčí skutečnost, že byl tehdy prodán do dvaatřiceti zemí světa. Úspěch, jakého se dočká jen málokterý film. Pro úplnost dodám, že Jánošíkovy osudy jsou na celuloidovém pásu zachyceny již v němém filmu z roku 1921, kde si titulní postavu zahrál mladý Theodor Pištěk, ve dvoudílné barevné verzi, natočené dřívějším představitelem Jánošíka Pal'o Bielikem a v novém polsko - českém koprodukčním velkofilmu Agnieszky Holland. (13.01.2009)

Někteří lidé se stanou legendou ještě za svého života. Lid je ctí, mluví o nich, občas si něco přibarví. Po smrti začne žít legenda vlastním životem. Juraj Jánošík je legenda a filmy o něm jsou toho dokladem. Každý interpretuje svého hrdinu tak, jak ho vnímá. Mac Frič vykreslil Jánošíka jako spravedlivého obra, který se odhodlaně staví pánům, brání slabé, mstí nevinné. Jeho pojetí je dramatické a vášnivé, slovenský lid ukazuje jako porobený a zbídačený, páni jsou krutí a trestající. S poměrně krátkou stopáží je tu řečeno vše podstatné. Zatímco Agnieszka Holland se pokusila o historický pohled na svého hrdinu, Frič plně využívá mýtu a vykresluje vědomě legendárního hrdinu v souladu s lidovým vnímáním. (23.09.2015)

Martin Frič tímto snímkem prokázal, že umí nejen komedie. I když filmových verzí Jánošíka bylo natočeno jenom několik,Fričova verze patří k těm nejlepším. K zajímavostem patří, že ho překonal snad jen snímek, který natočil Paľo Bielik, který si v jeho filmu zahrál hlavní roli Jánošíka, i když Fričova verze Jánošíka je pravdě asi blíž, než Bielikova. (18.04.2012)

Veľmi príjemné prekvapenie. Na dobu svojho vzniku sa jedná o film svižný a akčný - ktorý kupodivu nepôsobí ani ťažkopádne ani hlúpo. Budovanie slovenskej kinematografie za pomoci českých susedov bolo dôležitým krokom pre celý budúci vývin. Jednak je to zoznámenie sa s Paľom Bielikom, ktorý sa stal vedúcou a prvou významnou osobnosťou slovenského filmu. Jednak je to pokus o vymanenie sa z nálepky pútavé a exotické lokácie - ktoré síce zostali ale ktoré ponúkajú rýdzo slovenský príbeh. Jánošík mapuje Bielikovu celú kariéru a tu sa stretávame s ním pri jeho prvých filmových krokoch. Krása prírody a komponovanie záberov odpovedá Plickovmu rukopisu a scenár pôsobí vyspelo aj napriek niektorým úsmevným dialógom - Keď ste si ma upiekli tak si ma aj zjedzte. Film, ktorý jednak ukazuje zručnosť režiséra Friča prispôsobiť sa slovenským podmienkach a jednak schopnosť natočiť dospelý film s akčnými prvkami o jednom z najznamejších slovenských zbojníkov. Film, ktorý funguje lepšie ako o 10 rokov neskoršia spolupráca dvojice Bielik a Frič - Váruj! (24.03.2012)