Réžia:
Martin FričKamera:
Otto HellerHrajú:
Hugo Haas, Jiřina Štěpničková, Karel Hašler, Truda Grosslichtová, Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jiří Plachý st., Ella Nollová, Václav Trégl (viac)Obsahy(1)
Vše začíná během silvestrovské oslavy příchodu dvacátého století, kdy se v jednom nočním podniku sejdou tři přátelé. Notář Jiří Voborský, úředník Emanuel Střela a nadporučík Miloslav Jičínský. Ve stejném podniku slaví také Florián a Veronika Králíčkovi se svými dvěma dcerami Emmou a Julií. Když se Králíčkovi ráno doma probudí, najdou v Emmině pokoji spícího muže - Voborského. Otec prohlásí, že notář tím kompromitoval jejich dceru a proto se s ní musí oženit. Voborský kategoricky odmítá, ale jen do chvíle, než zjistí, že jde o dívku, která se mu líbila na silvestrovské zábavě. Po svatbě jedou novomanželé na venkov v naději, že tam budou sami. Už večer však nečekaně přichází Voborského přátelé. Kdysi si vzájemně přísahali, že se nikdy neožení a proto jim Jiří představí Emmu jako svou dceru. Situace se komplikuje nejen složitým předivem lží a výmluv, ale také příchodem rodiny Králíčkovy. Střela navíc ze záplavy lží nabude přesvědčení, že Emma není dcerou Voborského, ale jeho. Zmatky pokračují, když se Jičínský zamiluje do Julie, ale Voborský se domnívá, že mu jde o Emmu. Zkrátka zmatek nad zmatek. Tento námět byl již v českém filmu zpracován Václavem Kubáskem v roce 1925. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (58)
Jedenácté přikázání začíná jednoduchou přísahou a pokračuje nabitým sledem událostí, opět trochu nadnesených. Pohrává si se známým motivem-záměnou postav, zatajováním nějaké informace a elegatním vybruslením ze zdánlivě nevyhnutelného maléru. Bylo milé vidět známé tváře ve vedlejších rolích i Haase v roli hlavní. Nějak ale bych jinak naložila s vývojem dějem-jednoduchá zápletka na začátek je dostačující, přesto bych zkrátka zvolila "jiné vtipné situace založené na jiné dějové lince". I proto je pro mě tento film zatím jeden z nejméně zábavných ve Fričově tvorbě. ()
Ano, na pět hvězdiček to určitě není. Viděl jsem ten film mockrát a znám ho zpaměti. Nevyčítám mu, že se tam opakují klišé typická pro předválečný a válečný český film. Úkol zfilmovat divadelní představení - a Šamberkovy hry se hrály na všech ochotnických scénách ve vsích po celé republice - bylo náročné, protože bylo nutné skloubit jevištní prostředí s pestřejšími záběry. Ne vždy se to zde Fričovi povedlo, navíc ten závěrečný falešný poplach a vlastně i celá, jinak dobře zahraná postava místního velitele hasičů a domobrany, byla pro děj filmu nadbytečná. Ovšem na druhou stranu Eližběta Vaňousová, z toho se stalo dokonce úsloví... Příběh samotný rozhodně vtip nepostrádá, Voborský v cizím bytě, slib mládenectví a jeho porušení, pak zastírání skutečnosti a stále větší zamotávání do pavučiny, z níž se nebylo lze vymotati... Skvělí Haas, Plachta, Trégl, celkem i Štěpničková... ()
Václava Trégla s opičkou na rameni při hasičském zásahu viděti....velkou hlínu a srandu zažíti. Není veselohra jako veselohra, ale tahle je vskutku povedená. Trio Haas, Plachta, Plachý to coby partička starých mládenců rozjíždí ve velkém stylu a až na pár minut oddechu nás čeká opravdu pořádná jízda. Situační komedie vhodná jak na divadlo tak do filmu, klasická záměna osob a omyl, na kterém bylo již tolikrát vystavěno tolik veseloher. Zde navíc vše zahrané s velkou chutí, všichni se zřejmě při natáčení skvěle bavili. Rozhodně řadím na jednu z vyšších příček filmů pro pamětníky....75% ()
Prelom storočí mal byť skutočne bujarý a oslava roku 1901 na začiatku filmu je tá sympatickejšia časť. Po nastúpení zámen a utajení skutočnej identity to prestávalo mať zmysel až do takej miery, že sa mi to ani nechcelo sledovať. Herci sa snažili o gagy, často sa im to aj darilo, ale ako celok slabé. –––– Jedenácté přikázání: Nezapřeš nikdy ženy své. ()
Fakt ty tři přátele nechápu. Takový jednoduchý předsevzetí, nikdy se neoženit, a minimálně jeden ho není schopnej dodržet. Přitom každej rozumnej člověk ví, že kvůli jednomu uvaření si nemusí kupovat celej hrnec, kvůli jednomu úklidu celý koště, prostě stačí se obrátit na hodinovou manželku a má to rychlejc, levnějc a hlavně bez řečí. Jo, kdyby si ti pánové dali nějaký těžší předsevzetí, třeba že každej den sněděj pouze jednu lžičku nutelly, když maj k dispozici plnej kelímek nebo naopak, že sněděj víc jak jednu lžičku melasy za dva dny, tak to bych pochopil, to se zkrátka dodržet nedá! ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (2)
- Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
- Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)
Reklama