Hrdina jedné noci

Slabší film s Vlastou Burianem. Král komiků ztělesňuje roli popleteného a poněkud lenivého krejčího, který vystřihuje z knih o hradech obrázky, sní o tom, že bude slavným rytířem a říká, že mu koluje v žilách modrá krev. Pak zkazí slavnost a uprchne do trosek hradu, kde si bláhově myslí, že zbrojnoši unášejí princeznu, přičemž ve skutečnosti jde o natáčení filmu. Inu, je to zvláštní zápletka, na první pohled není tak úplně nezajímavá. Když se ale podíváte na film, zjistíte, že jde o nudu. Najdou se zde samozřejmě světlé momenty, Burian to téměř vždy něčím zachrání. Jeho postava krejčího Svíčičky se tu zamiluje do půvabné mladé herečky, dělá jí návrhy a opije ji "kouzelným" lektvarem v domnění, že si ho pak vezme. Tyto scény byly úsměvné a vyvrcholily krejčího cestou do Prahy. Nicméně na dvě hvězdičky to pro mne není. (14.01.2009)

Film trochu doplácí na limity tehdejší techniky a nejspíš i materiálu. Scény odehrávající se v noci uvidíte jen v režimu černá/šedá. Obsahově je ovšem Hrdina vcelku v pohodě, Burian je ve své roli jak ryba v oleji. Zato režijně to trochu vázne, krom slepých míst, se totiž najdou i místa hluchá. Takže se nedivím, že tento film se k tomu nejlepšímu neřadí. (13.05.2023)

Vlasta Burian má mnoho vynikajících filmů a přirozeně můžeme v jeho filmografii nalézt také takové, které za moc nestojí- Hrdina jedné noci stojí někde mezi. Není to žádný dějový zázrak, ale na druhou stranu se jedná o docela výpravnou komedii a dobrých vtipů a situací je tady taky poměrně dost, takhle variace na dona Quijota se rozhodně může řadit k těm lepším. Také ostatní herci jsou výteční, ale mají naprosté minimum prostoru (méně, než obvykle), Burian ale samozřejmě zase exceluje. Hrdina jedné noci rozhodně není evergreenem, který baví i potisící, naopak ho stačí vidět klidně jenom jednou, ale při jeho sledování se bavit určitě budete, protože Florián Svíčička je prostě kouzelná postavička, 70%. (28.06.2021)

Tato bezduchá veselohra v sobě opravdu nemá nic, čím by překvapila. Historka o českém Donu Quijotovi působí místy i trapně. Krejčík zblázněný do středověku je vyhnán z města, protože zničil důstojný ráz městských oslav. Odstěhuje se na místní hrad, kde se zamiluje do „Dulcieny“ jinak filmové statistky a za pomoci svého přítele si ji snaží naklonit odvarem z tymiánu. Nakonec objeví poklad a stane se pánem hradu a čestným občanem města, a to vše proto, aby se už nikomu neřeklo, že je skvrna a aby nikdo nevystřihoval z knih obrázky. Tento film mě jen utvrdil v názoru na hodně nevyrovnanou tvorbu Jaroslava Kvapila, který je autorem námětu. Divák se u tohoto snímku může pouze dohadovat se svým vlastním já, zda ho více nudí scény v městečku nebo na hradě. Hlasuji pro první variantu. Přesto se domnívám, že se tato veselohra neztratí. Český divák se rád zasměje všemu, co je s Burianem, a televizní stanice mu v tom rády vyhoví. Kvantita na úkor kvality. A obávám se, že až slepá oddanost a manipulace ve stylu Zdeňka Trošky. Dobový průměr, který lze vynechat. (04.07.2004)

Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová. (16.02.2009)