Hrdina jedné noci

Slabší film s Vlastou Burianem. Král komiků ztělesňuje roli popleteného a poněkud lenivého krejčího, který vystřihuje z knih o hradech obrázky, sní o tom, že bude slavným rytířem a říká, že mu koluje v žilách modrá krev. Pak zkazí slavnost a uprchne do trosek hradu, kde si bláhově myslí, že zbrojnoši unášejí princeznu, přičemž ve skutečnosti jde o natáčení filmu. Inu, je to zvláštní zápletka, na první pohled není tak úplně nezajímavá. Když se ale podíváte na film, zjistíte, že jde o nudu. Najdou se zde samozřejmě světlé momenty, Burian to téměř vždy něčím zachrání. Jeho postava krejčího Svíčičky se tu zamiluje do půvabné mladé herečky, dělá jí návrhy a opije ji "kouzelným" lektvarem v domnění, že si ho pak vezme. Tyto scény byly úsměvné a vyvrcholily krejčího cestou do Prahy. Nicméně na dvě hvězdičky to pro mne není. (14.01.2009)

Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová. (16.02.2009)

Film trochu doplácí na limity tehdejší techniky a nejspíš i materiálu. Scény odehrávající se v noci uvidíte jen v režimu černá/šedá. Obsahově je ovšem Hrdina vcelku v pohodě, Burian je ve své roli jak ryba v oleji. Zato režijně to trochu vázne, krom slepých míst, se totiž najdou i místa hluchá. Takže se nedivím, že tento film se k tomu nejlepšímu neřadí. (13.05.2023)

Upraveno v květnu 2020. Film Hrdina jedné noci je groteskou popleteného estrádního klauna. I o romantismu snící člověk, který má závažné problémy s přijmutím skutečné reality, se nakonec může, i přes nakažlivé označení o špíně města, stát čestným občanem. Potěší stylizované kulisy i nálada, nadchne filmařské škádlení, ani myšlenka zápletky není k zahození, ale nešikovnost varietního klauna se stává pouhým příslovečným slonem v porcelánu. I klaunův běh zběsilosti je vyčpělý a vykastrovaný. Hlavním centrem groteskní zábavy filmu je Florián Svíčička (zřejmě otrávený Vlasta Burian), krejčí se sny o rytířské udatnosti v touze po velkých činech a vybojované lásce. Nízká produktivita práce je nahrazena ublížeností, se kterou se hlasitě brání všemožným výtkám. Láska je ideálem, ale odměnou pro rytíře se stává pouze společenské uznání. Hlavní ženskou postavou je Hana (příjemná Truda Grosslichtová, též v roli stále tolik nadřazené herecké hvězdičky Elvíry Thompsonové), filmová statistka a dublérka povýšené herečky. Škádlení rytířského romantismu si tu pohrává s roztržitostí mužského hrdiny, který povstal ze strachu a umanutosti. Štěstí přeje připraveným, byť se stejně nejedná o žádné niterné štěstí. Výraznou postavou je Jarda (příjemný Václav Trégl), nezaměstnaný strašpytel. Je věrným druhem zasněného rytíře při jeho nekvalifikovaném hradním pobytu. Jídlo je prvním cílem, společnost je zpestřením. Z dalších rolí: do zfanfrněného krejčího Floriána trpělivě zamilovaná provozovatelka krejčovské dílny (Světla Svozilová), nejapným narušitelem slavnosti roztrpčený starosta Zdislavic (Jaroslav Marvan), té oficialitě svědomitý učitel a člen obecní rady (Čeněk Šlégl), z manželky vystrašený exekutor a obecní radní (Eman Fiala), s učitelovou ženou v prestiži dravě soutěžící exekutorova choť (Helena Monczáková), s nedostatkem entuziasmu nespokojený filmový režisér (sám známý filmový režisér Jan Sviták), či milenec Elvíry a hlavní herec natáčeného filmu Fredy (Ladislav Hemmer). Film Hrdina jedné noci je sice zuřivě tancující zábavou kabaretního klauna, ale masu nenadchne. Byť jsou tu zajímavé momenty a stavy, tak film není zábavou, ke které se bude většina ráda vracet. (22.09.2009)

Tato bezduchá veselohra v sobě opravdu nemá nic, čím by překvapila. Historka o českém Donu Quijotovi působí místy i trapně. Krejčík zblázněný do středověku je vyhnán z města, protože zničil důstojný ráz městských oslav. Odstěhuje se na místní hrad, kde se zamiluje do „Dulcieny“ jinak filmové statistky a za pomoci svého přítele si ji snaží naklonit odvarem z tymiánu. Nakonec objeví poklad a stane se pánem hradu a čestným občanem města, a to vše proto, aby se už nikomu neřeklo, že je skvrna a aby nikdo nevystřihoval z knih obrázky. Tento film mě jen utvrdil v názoru na hodně nevyrovnanou tvorbu Jaroslava Kvapila, který je autorem námětu. Divák se u tohoto snímku může pouze dohadovat se svým vlastním já, zda ho více nudí scény v městečku nebo na hradě. Hlasuji pro první variantu. Přesto se domnívám, že se tato veselohra neztratí. Český divák se rád zasměje všemu, co je s Burianem, a televizní stanice mu v tom rády vyhoví. Kvantita na úkor kvality. A obávám se, že až slepá oddanost a manipulace ve stylu Zdeňka Trošky. Dobový průměr, který lze vynechat. (04.07.2004)