Temnota

Dario Argento - majster hrôzy: hrôzostrašných vrážd a katastrofálne hrozných dialógov a hercov. Tenebre je skoro kompletnou zbierkou majstrových slabín. Od dementných dialógov a ešte horších hercov, cez neschopnosť rozprávať príbeh, mizerný strih až po nevhodnú hudbu (a to Goblin v Suspirii milujem!). Vidieť iba Tenebre myslím si, že Argento je ambíciózny amatér. (28.04.2011)

Argento nesklamal, giallo ako z katalógu. Máme tu záhadu okolo tajomného vraha, dobrú atmosféru umocnenú fantastickou hudbou (typická muzika 80. rokov), ľahké erotično (u talianov normálka) a krvavé mordovačky (bolo ich tu veľa, niektoré celkom brutálne, hlavne s tou sekerou). Identita vraha bola až do poslednej chvíle neznáma čo udržiavalo po celý čas v napätí. Ja som spokojný, giallo síce moc neobľubujem, ale toto sa podarilo. 75/100 (25.09.2014)

Tenebre se určitě řadí k jedněm z těch lepších kousků od Argenta. Sice je pravda, že ze začátku je od něj spiš snaha o takovou detektivku s občasným typickým argentovským zabíjením first person a se slušnou dávkou krve, ovšem konec už je opět typickej brutální Argento, co všude rozsévá smrt, lije litry krve na zeď a postavy chcípaj strašně krutým způsobem, scénka s rukou se dá zařadit k tomu nej co se dá vidět, ale celej ten závěr je jedna velká brutálně krvává argentovská show. (08.02.2008)

Tak tohle je bomba a Argentovo majstrštik, který výtečně funguje jako detektivka i jako audiovizuální dílo. Hledání vraha jako takové možná není úplně inovativní, ale je dobře napsané a má relativně zajímavou zápletku, to co ale vynáší Tenebre na opravdový vrchol je kamera, hudba a výtvarno všeobecně - kontrast rudé a bílé, širokoúhlé kamerové nájezdy (co klidně minutu nemají střih a přitom nahlíží zkrze okna do několika pater) a to všechno doplňuje skvělej soundtrack (A hele, zase ho spáchal goblin). Snad jen někteří herci jsou příliš toporní a přítomný policejní detektiv je příliš blbovitý skautík, ale to se dá s klidem přežít. (07.05.2017)

Z mého pohledu je toto mistrovo giallo příliš chaotické a neucelené a dost jsem se v něm občas ztrácel. Vraždy jsou tu stereotypní a příběh zdaleka ne příliš originální. Jediné, co opravdu musím pochválit je výborný stejnojmenný progresivní soundtrack skladatelského tria Simonetti, Pignatelli, Morante, členy legendárního uskupení Goblin. (17.04.2011)