Temnota

Krása nesmírná. Klasika největší. Mistrovský kus a ukázkový příklad žánru giallo. Goblini. Argentovská poetika vyvážení barev s důrazem nasvícení scén a vražd. Nádherné mordy. Břitva, nůž a sekera. Psychopatický vrah. Velkolepé finále. Do detailu propracovaný scénář. Krásné ženy, včetně dvorní Argentovi herečky Darie Nicolodi. Vyšetřující detektiv Guilano Gemma, známý hlavně jako Nicolas, milovník Angeliky. Zuřící dobrman. Dechberoucí kamera, unikátní nájezd po střeše domu, kolem oken a po stěnách dolů a poté i s vrahem vstupující do domu za špičkové muziky Goblinů, kde začne sekec-mazec. ARGENTO a jeho TENEBRE. (05.08.2019)

Řemeslně velmi zdařilý thriller. Přitom příběh má klasické, již několikrát viděné schéma - vrah zabíjí podle knihy, jíž je sám fanouškem. Tedy v podstatě nic nového. Nechybí tu závěrečná "překvapivá" pointa, která byla aspoň pro mně lehce předvídatelná. Ale co zaujme, jsou zdařile stylizované scény vražd. Argento při každé z nich využívá křiklavého kontrastu rudá-bílá. Bílé šatičky, bílé stěny pokojů (scéna, kdy useknutá ruka skrápí krví obloukobitým pohybem celou čistě bílou stěnu patří mezi nezapomenutelné), bílý interiér kuchyně, bílé prostěradlo na těle oběti - všude tam rudá barva krve sedne jako ulitá. Ale nemůžu říct, že bych se bál. Tenebrae není horor, spíš kriminálka, ve které jsou vraždy znázorněny o trochu tvrdším způsobem, než je v tomto žánru obvyklé. A samozřejmě, to se dalo od Argenta čekat. (31.08.2003)

Giallo, ktoré podľa slov samotného režiséra Daria Argenta vychádza z jednoduchej inšpirácie – dva roky starého incidentu, kedy istý posadnutý fanúšik neustále telefonicky obťažoval svoj idol krvákov, až to začalo pôsobiť Argentovi značné nepríjemnosti. Hrozba fyzického násilia našťastie neprerástla slovné vyhrážky. Na tejto základnej báze strachu a prepojeniu vraha myšlienkami, prácou a životom svojho idolu, postavil Argento príbeh amerického spisovateľa hororovej literatúry Petera Neala. Jeho posledné knižné dielo TENEBRAE stojí pred, ale zároveň aj za desivou oponou vrahových činov. Knižný krimi román predznamenáva smrť. Niekto sa do jeho príbehu ponoril až natoľko, že zvraty v podobe vrážd mení na realitu. Kto je tým psychopatom zostáva až do záverečného odhalenia nejasné. ### Dnes už kritikmi, širokou diváckou obcou a cenzormi akceptované dielo, ktoré to ale u svojich distribučných začiatkoch nemalo jednoduché. Zákaz vo Švédsku, Nemecku, na Islande či vo Veľkej Británii, hovorí jasnou rečou. Čo sa týka britského trhu, kino premiéru malo “Tenebre“ v roku 1983, kedy o 4 sekundy skrátená verzia si to namierila do miestnych stánkov kultúry. V júni toho roku vydáva distribučné štúdio “Videomedia“ rovnakú verziu v podobe VHS nosičov. V marci 1984 sa cenzorom z BBFC prítomnosť “Tenebre“ na britskom trhu nepáčila, preto film na základe umiestnenia na zozname Video nasties sťahujú z distribúcie. K re-releasu sa pristúpilo až v roku 1999 zásluhou distribučného štúdia “Nouveaux Pictures video“ – verzia skrátená o 5 sekúnd. Uncut zostrih prichádza až v roku 2003 zásluhou vydania filmu v remasterovanej podobe na DVD – štúdio “Anchor Bay“, Rated:18. (06.03.2007)

Argentův snový styl, s diskofilními barvami tady dostal trošku na frak a jediné co je zde diskofilní jest ta muzika. Tohle už není klasický horor, jde spíš o hororovou detektivku jenž obsahuje i thrillerové prvky a samozřejmě notně překvapivý konec. Příběh sám o sobě má spoustu nudných pasáží a zasazuje děj převážně do slunného prostředí, jenž ubírá jeho tajemnosti. Narozdíl od Suspirie jsem u Tenebre postrádal atmosféru, či alespoň atmosféře něco podobného. Právě ta snová linka po které Argentovi filmy kráčí je zde nahrazena pouhou strohou realitou a posléze brutalitou. Troška gore a hodně krve, kýble, necky a lavory. vraždících scén jest tu poměrně dost, leckteré přímočaré a patřičně nerealistické. Výše zmiňovaná muzika už nezpůsobuje mráz v zádech, ale spíše pouze podkresluje jednotlivé záběry. Kamera je někdy až příliš statická, některé záběry jenž mají navozovat atmosféru strachu jsou spíše nudné a zdlouhavé. Dario se mohl na nějakou detektivku vykašlat a i když by tím utrpěla pointa, za atmosféru bych u Tenebre platil. Dávám slušné 3 hvězdičky, jelikož i přes tu spoustu nedostatků jest to italská hororová klasika a já jí nechci hodnocením nikterak ublížit. (22.08.2004)

Dario Argento - majster hrôzy: hrôzostrašných vrážd a katastrofálne hrozných dialógov a hercov. Tenebre je skoro kompletnou zbierkou majstrových slabín. Od dementných dialógov a ešte horších hercov, cez neschopnosť rozprávať príbeh, mizerný strih až po nevhodnú hudbu (a to Goblin v Suspirii milujem!). Vidieť iba Tenebre myslím si, že Argento je ambíciózny amatér. (28.04.2011)