Celebrity

Srážím jednu hvězdičku z pomstychtivosti. Začátek vypadal velice slibně, jak tam ten nesmělý panicovitý čtyřicátník kroužil kolem sice né moc vnadné, ale přesto přitažlivé blondýnky. To mě upoutalo na křesle a já na to čučel až do konce, místo abych šel spát a probudil se ráno hezky čerstvý. A přitom se v podstatě ty dvě hodiny jednalo o stále stejné plácání, kterému chyběl další rozměr, neb toho jsou Američani málokdy schopni. Filmu nepřidává ani tradiční strojové Dikaprovo hraní - sice všechny pohyby a mimika přesně tak, jak mají v dané situaci být, ale člověk za tím cítí chlad a kalkul, žádnou pravou emoci. (23.02.2013)

Opäť scenáristicky skvelé dielo majstra Allena a môžeme sa mu len poďakovať, s akou gráciou odhalil pozadie Hollywoodu. S nadsázkou jemu vlastnou máme potvrdené čierne na bielom, že tí tak ospevovaní umelci sú väčšinou psychicky nestabilní, sexuálne nevyjasnení, citovo neusporiadaní. A to všetko okorenené Allenovským humorom. Radosť pozerať napriek čiernobielemu prevedeniu, ktoré mi tu výnimočne sadlo. (03.08.2017)

Leonardo spratkovitý, energický a soustředěný, Charlize nejen při tanci totálně sexy, nymfomanka Winona půvabná, Judy odhazující svou prudérní výchovu a sledující instruktáž s banánem, zdatně Woodyho imitující Kenneth… To my z nich udělali celebrity, jenže zatímco nám stačí na plátnech kin nebo na stránkách časopisů, on tenhle živočišný druh vyhledává. Prostě nechtěl být náhodným kolemjdoucím, až ho to nakonec celé semlelo. Novinář Lee chtěl změnit svůj život, opustil monotónní manželství a doufal, že svůj poslední vlak ještě chytí. Přijdou úspěchy, ale hlavně osobní i profesní pády. A Woody se za kamerou směje. Napsal stovky dialogů, mnohokrát se dokonale strefuje, znovu oslavuje svůj černobílý Manhattan, znovu se otírá o obvyklé vztahové otázky. A znovu to klaplo. (21.06.2017)

Hu, už jsem zapomněl, jaké to má zběsilé tempo. Vlastně se mi tahle Allenova La dolce vita jako jediný jeho film vykouřila z hlavy naprosto dokonale, možná proto, že v roce české premiéry ('99) mi stále doslovnější naplňování warholovských deseti minut slávy pro každého nepřipadlo jako tak zásadní téma (cirkusy typu Velkého bratra a Amerického idolu se teprve rodily v hlavách svých pachatelů). Woody věděl. A stejně neomylně obsadil Leonarda DiC. do role vycházející herecké hvězdy pár měsíců před premiérou Titanicu a Donalda Trumpa do roličky narcistního kreténa „známého tím, že bourá vysoké budovy a staví místo nich jiné“ osmnáct let před letošními republikánskými primárkami. — A přece se mi tak úplně nechce zvedat hodnocení na ****, z pocitu, že je to navzdory všemu spádu a vizionářství jaksi uhlazené, krotké, smířlivé, příliš snadno stravitelné; pořád ale nevylučuju, že si tam tu chybějící allenovskou jiskru příště už najdu, třeba prostřednictvím Judy Davis, která je tu snad ještě famóznější než jindy. (01.02.2016)

Woodyho nelze pochopit, zbývá jen akceptovat jeho tvorbu, která často osciluje mezi genialitou a šílenstvím (které převažuje). Celebrity je unylým filmem s Wallanderem, který je taj neatraktivní a nezajímavý, a přesto klátí jednu celebritu za druhou. Myšlenka a přínos rovná se nule. 30 % Celosvětový příjem k 6. 11. 2019: $5,078,660, což je 0,42 násobek rozpočtu (06.11.2019)