Dařbuján a Pandrhola
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan NovákHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Václav Lohniský, Běla Jurdová, Vladimír Menšík, Pavla Maršálková, Bohuš Záhorský, Otakar Brousek st., Stanislav Neumann (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Haviar Dařbuján trie biedu s mnohodetnou rodinou. Zo zúfalstva nad chudobou prijme za kmotra pre svoje práve narodené dieťa samotného "Smrťáka". S jeho pomocou sa stane z Dařbujána zázračný doktor... (TV Markíza)
Recenzie (480)
Pivo teče v potocích, jitrnice rostou na stromech, můj kultovní herec Venca Lohniský hraje Smrťáka a Rudolf Hrušínský je neodolatelně odpornej. Už jenom tento výčet na čtyři* bohatě stačí. ()
Vsadím se, že soudruzi museli v době vzniku tohoto Fričova kousku chrochtat blahem, když viděli toho odporného buržousta Pandrholu. Nás to naštěstí nemusí zajímat, protože příběh o poctivém havíři Kubovi a především o jeho kamarádu Smrťákovi byl zcela nevinný a čistý jak tehdy, tak dnes. A stejně tak neztratil nic ze svého pohádkového kouzla. Pan režisér holt svému řemeslu rozuměl. 80% ()
Pohádka zaujme maximálně svou barevností a několika pěknými nápady - ty ovšem patří opět autorovi knižní předlohy. ()
Jeden z vydařených příběhů s pohádkovým podtextem. Kuba Dařbuján alias lidový léčitel má opravdu originální léčebné metody. V paměti mi ale nejvíce utkvěl klobáskový strom a potok plný piva. Tam bych chtěl někdy strávit dovolenou... :) ()
Nádherná naše pohádka, která má všecko, co správná pohádka mít má a co je pro Čecha typický. Ožralý štamgasti, pití na sekeru, kopa nezaplacených objednávek, pivo, jitrnice...a ponaučení :-) ()
Taková lidově-proletářská pohádka s krásně kýčovitou výtvarnou stylizací, pozoruhodně morbidním příběhem, makabrózním smyslem pro humor (to když Smrťák vypouští hlášky typu: Studenou vodou? Blázníš? Ještě by z toho mohla mít smrt!), snesitelně angažovaným podtetxtem a samozřejmě báječnými hereckými výkony Jiřího Sováka, Rudolfa Hrušínského a především Standy Neumanna. Martin Frič natočil film, který je na pohádku poměrně drsný a realistický a na reálný příběh zase roztomile pohádkový. Tak jako tak, je to jedna velká a příjemná švanda. ()
Výborná pohádka se vším co k tomu patří. Příjemným obsazením. Nostalgickým nádechem.... Prostě krása :) ()
Dalsi prispevek uz k tak pocetne skupoine vybornych ceskych pohadek. Cim tedy muze zaujmout v konkurenci tolika skvelych "konkurentu"? Odpoved je jasne - Rudolf Hrusinsky jako Pandrhola - neskutecny "hajzl". ()
Jak zařídit, aby buržoazie vyslyšela přání chudiny? Přece pomocí kouzel! Populární snímek Dařbuján a Pandrhola je nejen pohádkou s nadpřirozenými bytostmi, ale i ideologicky angažovanou moralitou, v jejímž jádru je spravedlivá smrt, jejíž působení může ohrozit jen poctivě zabedněný sud. ()
Velmi silný dobový schematismus ruší jinak docela pěknou a dobře natočenou pohádku. Bez otěží doby by byla možná jednou z pohádek vůbec nejlepších (škoda toho hypertrofovaného sociálně-kritického tónu) a to hlavně co se hereckých výkonů týče, ne nadarmo ji režíroval nestor české režie Mac Frič (tehdy ovšem zase už znovu Martin). Zajímavý je tak typický lidově morbidní scénář i celá ta studiová stylizace společná pro většinu pohádek točených v těch letech (Hrátky s čertem coby zjevný příklad), kulisy jsou možná až příliš kýčovité, ale přesto mají svůj zvláštní nostalgický půvab...stejně jako celá tahle pohádka na náměty režimem protěžovaného Jana Drdy... ()
Rudolf Hrušínský nemá chybu. Moc pěkná pohádka. ()
Moje oblibena pohadka a to hlavne diky tomu, ze je to hodne do komedie a neni to takova ta klasicka pohadka o princeznach, ale je celkem originalni. Navic je tu skvelej zaporak v podani Hrusinskyho, vynikajici smrtak Lohnisky, jehoz je to zrejme zivotni role a pak vcelku slusnej Sovak. A diky stopazi se clovek bavi celou dobu. ()
Martin Frič uměl natočit úplně všechno - kromě pohádky. 20% ()
neznám lepší pohádku. a tolik skvělejch herců. a ty jelita na stromech. a ten potok. ()
"Jestli ty jsi vopravdovskej smrťák, tak pojď klidně dál. Ty jedinej jsi na boháče i na chudáky stejně spravedlivej." Vzhledem k současné kvalitě zdravotní péče mi připadá, že nejeden horník podškrábnul smluvu se Smrťákem a začal diagnostikovat moribundus. Jejich úspěšnost léčby je samozřejmě daleko nižší než to bývalo u Kuby Dařbujána, ale tohle je pohádka. Pohádka o věčně opilých a neustále inseminujících dělnících, které vykořisťuje jejich nenažraný zaměstnavatel a to mu jen tak neprojde. Ono to nezní moc dobře, ale těch zábavných postaviček je tam jako jitrnic na stromech a tak se ten boj dělnické třídy proti kapitalismu celkem dá přežít. ()
Pohádková agitka o hodných havířích a zlém panu správci, který jakoby z oka vypadnul Trautnberkovi, mě nikdy za srdce nevzala. Všechno to bylo takové kýčovité a na efekt. Včetně kulis. Zachraňuje to aspoň ansámbl skvělých herců, pro které je tento kousek opravdová škoda. Na našeho smrťáčka zatím nikdo na světě nemá. ()
Výborná adaptace Drdovy inteligentní pohádky. Jojo, i smrt má v životě svoje místo. ()
Pohádková klasika, která staví na hereckém mistrovství Rudolfa Hrušínského a Jiřího Sováka .Natočena podle stejnojmenné předlohy Jana Drdy. Padesátá léta jsou na filmu trošku znát, taky kulisy jsou poněkud kýčovitě vyvedené, ale přesto celkový dojem činí 75%.Už vzhledem k řadě kouzelných dialogů a hlášek:"Tady se jeden nemůže ani pověsit!" ()
Hezká pohádka. A ta plejáda herců. Nesmím rozhodně opomenout pana Václava Lohninského a také mě pobavil pan Stanislav Neumann. V porovnání s jinými pohádkami jsem hodně přemýšlel o výši hodnocení, ale nakonec hodnotím 5*. ()
Súvisiace novinky
Další smutná zpráva z českého filmového světa
Ve věku 95 let dnes v Praze zemřel herec Karel Fiala, představitel titulní role v legendární české komedii Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera. Zprávu uvedl Český rozhlas. Ostravský… (viac)
Ve vizualizacích hojnosti nechyběla v polovině padesátých let ani lákadla moderního světa: automobil a víkendová chata. Obvykle se příhodně doplňovala s tradičními symboly — se džbány ověnčenými girlandami chmelových šišek a zabíjačkovými pochoutkami. Ačkoliv by bylo možné odkaz k pohádkovým představám osobního štěstí prodloužit až k prastarým magickým manipulacím, základem moderního blahobytu nejsou aktualizace kouzelného prostírání nebo zázračného oslíčka, jehož strst je nevyčerpatelnou zásobárnou zlatých peněz. Revoluční proletariát nespoléhá na dary vyšší moci, ale spíš na promyšlené nátlakové akce. Několik jich v padesátých letech popsal v populárních Českých pohádkách prominent poúnorového režimu Jan Drda. V pohádce Dařbuján a Pandrhola odmítne chudý havíř přízeň Boha i Ďábla, a vzdorně přijme za kmotra svých dětí Smrt. Proletář, který vlastní jen své zdravé paže — svou pracovní sílu, nemůže s životem ztratit nic než své okovy. Ve sbratření se smrtí se mu proti vlastníkům výrobních prostředků nabízí jedinečná výhoda. Kuba Dařbuján si se Smrťákem po boku vynutí na zástupci smrtelně nemocné buržoazie realizaci své vlastní představy hojnosti, v níž na stromech "rostou" jitrničky a v potocích teče pivo. Josef Lada doprovodil Drdovu pohádku barevnou kresbou, na níž netečná, slepá a hluchá Smrt, vlastně Smrťák, stojí v hlavách postele na znamení, že nemocný sládek Pandrhola patří jen a jen Jemu. Protože se vizualizacím blahobytu nevěnoval, jsou obrazy hojnosti — stromy ověšené jitrničkami a potok plný piva — známé především díky filmové adaptaci. Protože jitrničky a potok plný piva vrchovatě naplnily základní životní potřeby, je třetí a poslední Kubův požadavek, kterým podmiňuje kurýrování sládka Pandrholy, humorně bojovnou nadstavbou třídního boje — ponížením vrchnosti. Výsměch panským manýrům ovšem trvá jen do té chvíle, než se měšťanské pokoje a zvyky, středostavovské oblečení a další propriety stanou pro vítězný proletariát společenskou normou a následováníhodným příkladem. Není to, pravda, případ Kuby Dařbujána, který se musí od pohodlné doktořiny vrátit k havířské bídě. Jakpak by ne, když jde o příběh ze starých časů před socialistickou revolucí. Režisér Martin Frič vdechl Drdově revoluční pohádce přece jen přijatelnější rozměr, především výběrem kvalitních hereckých představitelů v čele se Sovákem, Hrušínským a Lohniským, kteří sice dostáli vizuálně i charakterově původnímu autorskému záměru, ale dějovou vyhraněnost svých postav ztlumili alespoň částečně jakousi podprahovou ironií a živým nadhledem. V této interpretaci i Smrťák najednou působí jako reálná bytost, obklopená starostmi a připouštějící si i vlastní selhání, zapříčiněné popíjením ve vinném sklepě. Fričův film dává oproti literární předloze výrazněji vyniknout i celé plejádě komických figurek, namnoze zajímavějších než jsou titulní hrdinové, ať už je to šmatlavý havířský dědek v neodolatelném podání Stanislava Neumanna, který pamatuje s jitrnicemi i na svatou Barborku, lakomý krupař, ztvárněný Josefem Hlinomazem, až po uši se máchající ve vlastní mouce anebo koktající lékař Oldřicha Dědka a zákeřný Mo-mo-mo-ribundus. Ingredience, jakými je Drdova a Fričova proletářská pohádka vybavena, nepatří k zvláště vyhledávaným a obecně stravitelným, ale protože přečkali v takřka neměnné podobě již více než půl století, pak byli svými tvůrci zvoleny nepochybně správně. Zápas chudého s bohatým je starý jako lidstvo samo a nic na tom nezmění žádný politický systém světa. Je to přirozený souboj hodnot, v nichž dobro a zlo již dávno nezastává pozice chudého a bohatého. () (menej) (viac)