Jersey Boys: Cesta k sláve

Když o nějaké holce víte, jak je dokonalá v posteli, těžko se pak spokojit s pouhou pusou na tvář. I když ona i pusa na tvář se musí umět, aby zahřála. A vlastně co je na takové puse špatného, když víte, že už jste si spolu stejně několikrát užili? Takže díky, Clinte. Sice jsi mě tentokrát nesemlel tak, že by mě museli z kina vynášet v kyblíčku jako posledně, ale i příště ti s radostí nastavím tvář. Protože na rozdíl od většiny svých vrstevníků umíš lidi obdarovat humorem a pobavit je, ne jen otrávit stařeckým remcáním. (Dunedin, NZ) (24.07.2014)

V průběhu dospívání nasbírali tihle hoši z New Jersey několik škraloupů, provázeli je neustálé třenice a neshody, změny názvu, ale i řada nápadů, ostré lokty a cit pro to napsat a složit hit. A že jich v případě téhle vokální partičky nebylo zrovna málo (Sherry, Big Girls Don't Cry (známe z Hříšného tance), Walk Like a Man, Rag Doll nebo Can't Take My Eyes off You (známe z 10 důvodů, proč tě nenávidím). Bez známých herců a velkých gest natočila stále vitální legenda Clint Eastwood další ze svých vyzrálých filmů podle skutečné události. Jeho výhodou je, že jeho neokrasný styl se jen těžko okouká, jeho filmy podobného ražení působí pokaždé velmi silně. Zdaleka to není jeho nejlepší zářez, trpělivější diváky si však najde. Navíc si myslím, že v jeho věku, ať točí, na co stačí, ať se nepouští do žádných experimentů, ať si po svém plní své sny, které jsou vzpomínkou na jeho bohatou kariéru (což tohle zastavení coby částečná hudební rekapitulace jeho mládí může splňovat). Všímá si postav, jejich vztahů, pečlivě buduje atmosféru, aniž by se omezil na show kostymérů, vizážistů nebo exhibujícího kameramana. Pokračuje v jednoduchém stylu svícení, střihu, postavení kamery, strohém ztvárnění dramatických scén. Když přivřu obě oči, funguje to. Stejně jako Frankieho vysoká fistule s tříoktávovým rozsahem. Čtyři také „hlavně“ proto, že něco takového Eastwood ve svých čtyřiaosmdesáti letech ukočíruje. (08.11.2014)

Režisér ve věku (Clinta Eastwooda) by se už neměl pouštět do žádných experimentů, inovací, ani výzkumů; měl by už jen rekapitulovat svoje vzpomínky a zážitky, a to, že se budou vztahovat k jeho mládí je jasné. Vzpomínkový film o významné předrockové - a zřejmě jeho kultovní, kapele - "Frankie Valli & The Four Seasons" v podstatě nenese žádnou další informaci. Přesto je to svižný snímek s šikovně vloženými remixovanými hity. Doufejme, že i mezi mladší generací se nejde režisér, který se podobně zaujatým a seriozním způsobem způsobem zpodobní některou z prvních rockových kapel (třeba Yardbirds, Fleetwood Mac nebo Spencer Davis Group). Nebo raději ne? Oliveru Stonovi se to v případě Doors moc nepodařilo! (06.11.2014)

Neni to pecka, ale ani propadák. Bohatá stopáž příjemně uplyne, ale že byste si hned do deníčku plánovali opětovné shlédnutí, to ne. Po hudební stránce samozřejmě není co zkazit, herecky také zvládnuto, příběh neurazí, ale tak nějak tomu chybí něco navíc. 60 % Oblíbená část- naložení sejfu do kufru auta (16.02.2015)

Prijemny dobovy film o vzniku kapely ktorej nazov mi sice nic nehovori, ale pesnicky pozna aj taky antiznalec hudby ako som ja. Eastwoodovi sa podarilo velmi dobre vykreslit dobovu atmosferu. Herci v hlavnych ulohach su tiez skveli. Ale chyba tomu nejaky poriadny dramaticky obluk. Pôsobi to trochu ako sled nahodnych prihod zo zivota tejto kapely bez pointy. Ale su to celkom zaujimave prihody a nenudil som sa ni na chvilu. Najviac ma pobavila "ucast" Joe Pesciho. Vysledok je prijemny film od ktoreho necakajte nic vynimocne a budete spokojni. 6/10. (23.12.2014)