Úsvit planéty opíc

Z prvního dílu jsem byl nadšený - možná až nezdravě, takže budu zřejmě trochu nespravedlivý. Nechci říct, že by Úsvit nebyl dobrý film. Naopak, obsahuje velmi působivé scény, vizuálně je to celé naprosto neskutečné, mluva opic kombinující řeč těla, znaky a slova je neustále zajímavá, ale scénář se příliš nevydařil. Opice nemůže zabít opici, a když pak Koba toto svaté pravidlo poruší, začne internovat svoje "politické odpůrce" (BTW Koba byla přezdívka jistého historického hybatele a megalomanského sociopata jménem Džugašvili;)) a masově dávat lidstvu okusit svoje vlastní osobní utrpení, nic se nestane až do doby, než povstane On, tlupy skutečný šampión. Který nepochopitelně Kobu nezlikviduje s tím, že sám zabil, ale proto, že "není opice". To je trochu velký skok od myšlenky, že se opice jako "národ" příliš připodobnily lidem, a vůbec celá tahle ideová rovina mi příliš neseděla. Nejlépe se na Úsvit dívá jako na osobní drama vůdce, Cézara, který je vzletně řečeno semlet koly dějin, a může se jen snažit zachránit, co se dá. A to, co se dá zachránit, uvidíme zřejmě ve třetím pokračování. Doufejme, že v něm se budou lidští válečníci chovat inteligentněji než tady, kde se zabarikádovali v prvních patrech jediné budovy, aby na koních cválající opice náhodou nerozstříleli z mrakodrapů lemujících ulice dříve než by se na cokoliv zmohly - což se dělo zjevně proto, že jinak by zazvonil zvonec a pohádky by byl konec ještě před naprosto zbytečným explozivním hopsahejsa zúčtováním;) Styl Matta Reevese mi jednoduše nevyhovoval, scény z Cézarova "rodného domu" byly ohavně laciné a především zbytečné, práce s postavami po celý film téměř nulová (ne, první a poslední záběr to opravdu nezachrání), emoce nefungovaly, takže tím pádem musím dát míň než prvnímu dílu. A skutečně váhám, jestli to má být osmdesátka... ale bude muset, kvůli první třetině filmu. (06.09.2014)

Zdá se, že takřka 50 let staré téma má stále co nabídnout. Výzvy autorům, hutné a chutné zážitky divákům. Pomineme-li skutečnost, že lidoopi (skorolidé; jsme, ať se nám to líbí, či ne, nahé opice) mají značně omezenou mozkovou kapacitu (objem mozkoven se u lidí na dolní hranici pohybuje kolem 1150 kub. cm, zatímco u lidoopů je horní hranicí 900-1000 kub. cm) a konstrukce jejich hrtanu vylučuje zvládnutí zvukové lidské řeči, je pohádka, kterou nám předkládají zpoza oceánu, výborně vyvážená ve scénáři, skvěle malovaná kamerou (útoky lidoopího vojska) a výtečně koordinovaná režií. Pro téma mezidruhového dialogu tu bylo vykonáno opravdu mnoho. Zajímavé je - lidé či lidské role tu opravdu jen stínují - pojetí šimpanzího vůdce Cézara a za zmínku stojí i obří moudrý orangutan. Cézar svými projevy, zejména v závěrečné fázi filmu, silně připomíná Lincolna ze stejnojmenného nedávného amerického hitu. Jeho protivník Koba (jakýsi gruzínský Jánošík, jinak stranická přezdívka Džugašviliho-Stalina; jedná se o úmysl či náhodu?) je typickým populistou, na němž ulpívají znaky vůdců typu Mussoliniho či Hitlera. Ne náhodou je většina filmu komponována v šerosvitu zřejmě sekvojových (?) lesů nedaleko Friska, ne náhodou Cézar připomíná vše možné, jen ne vůdce, který na složité otázky ordinuje jednoduché odpovědi; chová se povýtce rooseveltovsky. Kápne-li do tohoto menu sem tam i zrnko humoru a zjistíme-li, že chybují i velikáni, zážitek, který se nám z více než dvouhodinové ságy, plné 3 D technologických pohlazení, postupně skládá do značně trvalé a propracované vzpomínky, je v každém případě nevšední. A krásný. (16.07.2014)

Chvilku jsem se obával nějakého toho mezidruhového páření, prostě další předělávky Posrahontas, nakonec se však zaplaťstrana nejebalo. FIlm to je velice akční, psychologický, dramatický a thrillerický, nejeden třináctiletý opožděnec určitě mrkal na drát! Nám ostatním, co již víme, kde nechal tesař víru, nezbývá, než jen tak spokojeně přikusovat tepelně upravené kusy mrtvých prasat, případně působením mikrovln explodovavší zrna rostliny z čeledi lipnicovité, usmívat se nad naivní zápletkou a užívat si trikovou část. Plus Džugašviliho laškování. Fight Koba contra Caesar - z toho musí historikové vlhnout až za ušima. (27.12.2014)

To, že se po týdnu artovek ve Varech budu u amerického trháku s atraktivním námětem prostě a jednoduše nudit, jsem tedy nečekala. Zklamání nelze potlačit. Pryč je znepokojivá atmosféra z jedničky, kdy opice coby evolučně nižší stupeň člověka získávají IQ, které dosud měl jen homo sapiens sapiens. Libovolný lidoop přehrává člověka (Oldman, Acevedo), nosné lidské postavy chybí. Příběh tvoří drobné roztržky na obou stranách, které jen stále dokola variují „opice neposlouchá hlavní opici a chce zničit lidi/člověk neposlouchá hlavního člověka a chce s opicemi buď vyjít, či je zabít“. Opice vědí, že lidí je málo a živoří, lidé vědí, že někde v lesích si žijí opice. Střet je nevyhnutelný, což víme i bez znalosti frančízy, ale čekat 130 minut, než k němu dojde, a v mezičase si zavzpomínat na staré dobré časy mladého Caesera, je vskutku neuspokojivé. Chybí totiž jakýkoli moment překvapení nebo hlubší přesah či propracovanější motivace. Lenivý scénář. [Kino, 3D, titulky] (14.07.2014)

Vynikající pokračování! Takhle to má vypadat. Skvělé navázání na motivy a témata ze Zrození. Lidská i opičí strana má své pro a proti. Samotný konflikt má mnohem hlubší a větší nuance. Nejvíce zdrcující je ta výstavba, kdy vidíme, jak by spolu mohli obě strany jednoduše vycházet, ale skrze ignoranty na obou stranách vzniká zbytečný konflikt, stejně jako ve skutečném světě. Bez té pomalejší a vyzrálejší výstavby by to nefungovalo tak jak má a divák by neprožíval ty špatné rozhodnutí jedinců na obou stranách. Je tu spousta silných, výrazných, mrazivých, srdceryvných a zapamatovatelných scén, které perfektně slouží ději a dokonale rozvijí ústřední postavy i myšlenky. Velkofilm s velkým V! (30.01.2024)