Réžia:
Dario ArgentoKamera:
Luciano TovoliHrajú:
Jessica Harper, Stefania Casini, Flavio Bucci, Miguel Bosé, Barbara Magnolfi, Eva Axén, Rudolf Schündler, Udo Kier, Alida Valli, Joan Bennett (viac)Obsahy(2)
První liga klasického hororu s gotickou příchutí - Suspiria doráží konečně k českému divákovi.,, Můžete se potěšit i postrašit z čistokrevného Zla, podlévaného černou magií. S napětím budete pozorovat marný boj nevinných studentek taneční akademie o přežití. Kulisy a efekty strašidelného zámku kdesi v Německu podporované neskutečným hudebním doprovodem skupiny Goblin vás odnesou z dnešního tak zoufale neromantického světa tam, kde strach je opravdový a odkud se vracejí jen ti nejsilnější... (Hype)
(viac)Videá (1)
Recenzie (280)
Nikdy bych nevěřil, že můžu napálit pět hvězd něčemu, kde forma jasně vítězí nad obsahem, ale stejně to nedělám poprvé, čili nasrat na to a magické Suspirii plný počet, protože ty obrazové orgie, které tady mistr Argento předvedl, vydají za deset malých černoušků. Děsivá přehlídka s dokonalou hudbou a na konci jsem se málem posral ( kecám, málem ne). ()
Primární snaha Suspirie je děsit. Dala by se ve svém principu přirovnat k japonské Nenávisti, která rovněž přinesla haldu šokézních chvil, obalených titěrným, nikterak důležitým příběhem. A pokud je obsah podřízen formě záměrně, těžko to dokážu nazvat záporem. Suspiria DĚSÍ. A je v tom lepší, než Nenávist. Audiovizuální stránka je bizarní, divoká a eskaluje ve chvílích mordů, které jsou mimochodem velmi pozoruhodné i svým provedením. Okultní atmosféra všechno umocňuje. Trochu nešťastným prvkem je nevěrohodná barva krve, srážející drastickou stránku věci... ale i tak jsou scény vražd prostě fascinující. První zarazí svou umnou prací s napětím a následnou brutalitou, druhá mate těkáním kamery po okolních budovách, aby nakonec vrazila divákovi (i oběti) tvrdou podpásovku, třetí si svou oběť dlouho vychutnává, s moc pěkným psychologickým trápením a drsným koncem. Hudba (made in Goblin) je mrazivá, nepříčetná a šílená, chvílemi až neúnosná; největší boj s touhou jít a rozsvítit mi způsobovala ona. Šílená je ostatně celá Suspiria, abych někomu nedával falešné naděje. ()
Môj prvý Film legendárneho Daria Argenta, takže ho musím hodnotiť mimo kontext jeho tvorby. Argento umiestňuje dej do sexi farebného prostredia dievčenskej tanečnej školy, ktorá pripomína nacistické nevestince a jej vedenie nekompromisné bordelmamy. Witch-bitch? Pravda je však niekde úplne inde, takže sa môžeme tešiť na krvavé vraždy, atmosférické tajné chodby a vrieskajúce študentky. Ono to už pôsobí značne obstarožne, ale v tom je práve to retro kúzlo filmu, ktorý sa už nedá brať tak úplne vážne a nadhľad asi nebol, na rozdiel od viacerých starších hororov, Argentovým zámerom. Študentky sa chovajú pre zachovanie napätia občas dosť nelogicky. Mágia ovláda ľudstvo, dozvedáme sa z polopatickej Krierovej vysvetľujúcej vsuvky, čo môžeme vzhľadom na umiestnenie deja do Nemecka interpretovať na nacistické vymývanie mozgov. Moje hodnotenie je veľmi voľné, vyjadrovať pocity z takýchto bizarných záležitostí percentami je trochu mimo. ()
Argento je jediný hororový režisér, ktorý nepustí film z ruky, ak nemá neprehliadnuteľne výraznú vizuálnu estetickú stránku, častokrát silne metaforickú (v Suspirii napr. zábradlie schodiska či dláždenie bazénu), to znamená, že dívať sa na jeho filmy prináša estetické uspokojenie. Skutočnosť, že je táto satisfakcia viazaná na horor vytvára neopakovateľne znepokojujúcu atmosféru, pre ktorú snáď Argenta nemožno nemilovať, i keď Oscara pravdepodobne nikdy nedostane ani za celoživotné dielo (hoci by mal). Koncentrácia na estetické zretele však na druhej strane bohužiaľ tlmí strašidelnosť, a to do takej miery, že sa mnohé scény stávajú podivne chladnými a odťažitými, akýmysi módnymi "follies", ako keby ktosi rozpohyboval tie báječné obrázky z talianskej edície Vogue alebo Architectural Digest. Ak desaťstupňová stupnica strašidelnosti má v úvodnej trinásťminútovke hororu "Night of the Living Dead" panickú hodnotu 10, u Argenta zriedkakedy prekročí číslo 6, čo však býva bohato vykompenzované úžasnými akustickými prelivmi, nájazdami kamery, magickými dvojfarebnými sólami v jedinom zábere, zjavnou radosťou z kvázisurrealistických nápadov, priam psychedelicky pôsobiacou výpravou a hypercharizmatickým obsadením (keď som pri castingu, môj súkromný bod k dobru je Miguel Bosé - áno, ten neodolateľný Pán Kto? z Almodóvarových "Tacones lejanos"). Mimoriadne chytrá a vynaliezavá anotácia k filmu "The Only Thing More Terrifying Than The Last 12 Minutes Of This Film Are The First 82" naozaj nevodí za nos. Za "Most Terrifying" totiž považujem scénu medzi 64 a 66 minútou. Čosi také ťažko rozdýchava i fanúšik žánru, takže ostatné obecenstvo by malo reálne rátať so zvracaním (alebo čím). Ďalšie supertvorivé orgie zažije divák v Mníchove (hoci dej sa odohráva vo Freiburgu, hm) medzi nádhernými budovami Propylaeum a Glyptotékou od Lea von Klenze - klasicistická vznešenosť spomínaných stavieb plus neuveriteľne zvrátený mord sa rovná prvotriedna hororová kvalita. A hoci je Suspiria o okultizme, Argentovu fascináciu zabijakom z mäsa a kostí zhŕňa veta, ktorú prednesie mladý Udo Kier: "Bad luck isn´t brought by broken mirrors, but by broken minds". ()
Mistrovská ukázka toho, jak lze pečlivou kombinací obrazu a zvuku (resp. hudby, která zde ovšem není zcela oddělitelná od zvukových efektů) dosáhnout maximálního účinku na diváka i bez potřeby vyvolávat v něm napětí, které by vycházelo z vyprávění. Je sice pravda, že závěr, v němž do té doby abstraktní zlo nabírá docela konkrétní obrysy, s sebou nese spíše zklamání než vyvrcholení, že explikativní projev profesora psychiatrie o čarodějnicích je poněkud úsměvný a že ostnatý drát také mohl mít nějaké ostny, ale ve světle úžasného a neotřelého diváckého zážitku, který Suspiria nabízí, jde o nepodstatné nedostatky. Dario Argento je nepochybně jedním z těch tvůrců, kteří svými díly jasně dokazují, že i nízké žánry populárního filmu mohou nabývat vysokých estetických kvalit a mít tedy nezpochybnitelnou uměleckou hodnotu. ()
Reklama